10.2.2014

6. února přišla světová média - s odvoláním na kuvajtský Al-Seyassah – s tím, že vrchní velitel egyptských ozbrojených sil Abdul Fattah al-Sisí oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Tiskový mluvčí armády to sice označil za „svévolnou interpretaci“. Spíš asi ale jen proto, že se ta zpráva čeká od samotného generála – a „ne přes Kuvajt“ - píše Dmitrij Minin.

6.2.2014

Když se farizejství zkříží s idiotismem – a pasuje na rezónu konce dějin – temno si, už od středověku, žádá i své svaté. Anšlus Německa, kde už nevládl mamon, ho udělal z Joachima Gaucka. Profesí flanďák - dočista protestantský – skládal slib křesťanské lásky. Z vůle anšlusu řídil hony na čarodějnice. Lustrace postihly víc Němců, než denacifikace.

5.2.2014

„Nehledě na všechno to nekonečné řečnění o demokracii se zdá, že my, Američané jsme s to celou svou oddanost demokratickým principům pustit k vodě, postaví-li se do cesty ´Novému světovému řádu´,“ píše už i Patrick Buchanan, intelektuální trvalka americké těžkotonážní pravice. Radil už Nixonovi a Fordovi. Reaganovi psal projevy a řídil mediální politiku. Sám pak – hned dvakrát – skončil druhý v republikánských primárkách. Šéfuje magazínu The American Conservative. Je pravidelným diskutérem na kamery MSNBC. Svou poslední knihu nazval Sebevražda supervelmoci: Přežije Amerika rok 2025? (Suicide of a Superpower: Will America Survive to 2025?).

4.2.2014

Všechno by bylo mnohem jednodušší, nebýt i Janukovyč tak kontroverzní. Dělat z něj kukaččí vejce Moskvy je groteskní. Je to pukavec pomerančové revoluce. Tak jako Juščenko a Mme. Tymošenko, galerka v exilu (tu uprchlá před rukou zákona, tu zase v americké base) – i „svatá“ trojice, co právě punktuje státní převrat. Střet v ulicích je i rvačkou mezi oligarchy. Janukovyč je z jejich nomenklatury.

3.2.2014

“Nechcete dům za dolar? Položit tu otázku někdo vám, asi mu odpovíte, že zní příliš lákavě, než aby to byla pravda. Právě to se teď ale děje napříč Amerikou ve městech, stižených největší ekonomickou depresí,“ píše Michael Snyder na webu The Economic Collapse.

30.1.2014

Michail Leonťjev byl viceprezidentem Rosněfti. Ještě nedávno tu řídil public relations. K otázkám za jejich mantinely držel bobříka mlčení. Teď je z něj znovu politolog. Agilní debatér o rozcestí, které nenabízí azyl. Mantry hlavního proudu bere na solar i ve včerejším interview:

29.1.2014

Zelení na západ od Aše jsou jiní. Není to kompars druhohorní pravice. Bývá to nápaditá opozice. Dokonce už i v Americe. Jack Rasmus je – v jejich stínové vládě - šéfem Federálního rezervního systému. Naposled griluje úterní Poselství o stavu Unie. Přesněji kankán poťouchlostí, jež dalo na téma „příjmových nerovností“:

28.1.2014

Když konec dějin startoval, Nikolaj Mališevskij nebyl ani v pubertě. Intriky, tutlané štáby darebáctví, stopuje už roky. Teď je na ráně Ukrajina. Mafii, která ji sráží na kolena, mapuje i poslední z Mališevského komentářů (portál, z nějž přebíráme originál, nabízí i ty dřívější):

27.1.2014

Profesor Robert Reich byl za Clintona ministrem práce. Týdeník Time ho zařadil mezi „10 nejefektivnějších ministrů za posledních sto let”. Je autorem 13 knih. Několik jich vyšlo i česky. Přednáší veřejnou politiku na univerzitě v Berkeley. Příloha nabízí i upoutávku jeho nového filmu. Nazval ho Nerovnost pro všechny (Inequality for All).