Patrick Buchanan: Zmocní se Ukrajiny lůza?

Guru americké pravice láme dvojí metr

„Nehledě na všechno to nekonečné řečnění o demokracii se zdá, že my, Američané jsme s to celou svou oddanost demokratickým principům pustit k vodě, postaví-li se do cesty ´Novému světovému řádu´,“ píše už i Patrick Buchanan, intelektuální trvalka americké těžkotonážní pravice. Radil už Nixonovi a Fordovi. Reaganovi psal projevy a řídil mediální politiku. Sám pak – hned dvakrát – skončil druhý v republikánských primárkách. Šéfuje magazínu The American Conservative. Je pravidelným diskutérem na kamery MSNBC. Svou poslední knihu nazval Sebevražda supervelmoci: Přežije Amerika rok 2025? (Suicide of a Superpower: Will America Survive to 2025?).

Včerejší komentář opatřil šťavnatým titulkem: Vyhraje to na Ukrajině vláda lůzy? (Will Mobocracy Triumph in Ukraine?). „Roku 2012“ – píše v něm  – „byl ve volbách, podle neutrálních pozorovatelů svobodných a spravedlivých, zvolen prezidentem Viktor Janukovyč. Jeho mandát končí v roce 2015. Avšak od loňského listopadu v Kyjevě protestující okupují náměstí Majdan, vedou bitvy s policií a vyvolávají kravály, dožadující se Janukovyčovy rezignace. Spojené státy se, jedna ruka s Evropou, snaží demokraticky zvolenou vládu paralyzovat či svrhnout.“

V Káhiře toho dosáhly cestou vojenského puče. V Kyjevě to má zařídit „povstání lůzy“ („mob uprising“). „Jsou snad teď právě to legitimní zbraně v arzenálu demokracie?“

„Co Janukovyč spáchal, že si zaslouží, aby ho svrhla ulice? Dal před Evropou přednost Rusku. V soutěži mezi Vladimírem Putinem a Evropskou unií, do kterého ekonomického sdružení vstoupí, se s ním EU zasnoubila. Když mu však mu Putin nabídl 15 miliard dolarů a snížil ceny energií, dal Janukovyč EU košem a utekl jí s Ruskem.“

„Západní Ukrajinu, preferující EU, to vytočilo. Protestující, kteří se prezidenta snaží svrhnout, se rekrutují z ní. A John McCain vyrazil do Kyjeva hlásat solidaritu s demonstrujícími. Po McCainovi teď do věcí, do kterých Americe nic není, začal strkat nos Kerry.“ V „Mnichově prohlásil, že ´Na Ukrajině se dnes za demokratickou budoucnost Evropy bojuje, tak jako nikde jinde´“ - a Amerika „stojí na straně ukrajinského lidu“.

„Jenže kterého lidu? Ukrajinců, kteří Janukovyče zvolili a jejichž podporu má dodnes, anebo davů na náměstí Majdan, co se ho chtějí zbavit a své opevněné tábory nevyklidí, dokud Janukovyč neodstoupí?“

„Kerry nás staví na stranu lůzy, která chce svrhnout prezidenta, znásilnit volby a uchvátit moc. Amerika by nikdy nedopustila, aby jí hlavní město okupovaly podobné elementy s podobnými záměry.“        

Proslýchá se, že „teď dáváme s Evropou dohromady balíček pomoci“, mající Janukovyče donutit ke „kapitulaci, rozchodu s Ruskem a podpisu dohody s EU. Byla-li Putinova nabídka 15 miliard dolarů úplatkem, co jiného je tento balíček?“

Janukovyč „vládne rozdělené zemi“, „tyranem je však těžko“. Když „dav propadl narůstajícím násilnostem, rozpustil svou vládu, nabídl post premiéra předákovi opozice, odvolal nedávno přijaté zákony umožňující demonstrace potlačit a vzal si na čtyři dny nemocenskou. Pouliční dav to však bere jako známku, že ho zlomil, a v naději, že vítězství je za dveřmi, dál stupňuje svůj nátlak. To teď je několik mrtvých na straně protestujících i policie.“

„V Putinovi se vaří krev, olympiáda v Soči ho však nutí zachovat vlídnou tvář. I tak ovšem vyslovil poznámku, která není od věci: Jak by reagovala Evropa, kdyby za dluhové krize on, Putin, přistál v Aténách a podněcoval tu účastníky nepokojů požadující, aby Řecko vyhlásilo bankrot a opustilo eurozónu? Jak by EU reagovala, kdyby Putin vynášel nahlas do nebes  britskou Stranu nezávislosti, prosazující odchod země z EU, nebo Skotskou národní stranu, která se chce trhnout od Velké Británie?“

„Ukrajina byla nezávislá kratičce po I. světové válce a znovu až po rozpadu Sovětského svazu. Hluboké náboženské, etnické, kulturní a historické vazby Ruska a Ukrajiny se však formovaly po staletí. Osm miliónů Ukrajinců jsou etničtí Rusové. Na východě Ukrajiny a na Krymu mluví rusky většina a  vzájemné vazby jí přirostly k srdci. Západní Ukrajina pokukuje po Evropě. Její části patřily skutečně do habsburské říše.“

„Zajde-li tvrdý nátlak na Ukrajinu příliš daleko, může se rozpadnout.“

„Policie, vyslýchající zatčené účastníky nepokojů, nabyla zřejmě opravdu  dojmu, že v  tom všem máme prsty, my, Američané. Takové podezření nepostrádá reálný základ“ – tím spíš s vědomím „zákulisní role, již hrála National Endowment for Democracy v barevných revolucích ve střední a východní Evropě“.

„Úplně mimo mísu není ani ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, když říká, že Ukrajině ´byla volba vnucena´ a evropští politikové podněcují  k nepokojům ´lidi, okupující vládní budovy, napadající policii a vyřvávající  rasistická, antisemitská a nacistická hesla´.“

„Pokud to skončí tím, že pouliční lůza paralyzuje hlavní město a demokraticky zvolená ukrajinská vláda padne, důsledkem nebude jen Rusko, naplněné zlostí a vůlí po odplatě, ale druhá studená válka.“

A to založí i „precedens, který se snadno přenese do Evropy, kde zvedají hlavu a expandují strany populistické pravice, prahnoucí po likvidaci Evropské unie“.   

Tohle vše spíná už i americké intelektuální elitě, vyznávající  paleokonzervatismus. V Evropě – Česko nevyjímaje – to zatím nezvládá ani většina sil, stylizujících se od něj nalevo. A to už tak dobrá zpráva není.