21.1.2014

Mainstream mu – pokud vůbec - věnuje jen anemické noticky. Není divu. Dokument, který nabízíme dnes, je z básníkových kapek rosy. Jmenuje se Možné následky pochybení zpravodajské techniky Spojených států v případě útoku nervově paralytickou látkou v Damašku 21. srpna 2013 (Possible Implications of Faulty US Technical Intelligence in the Damascus Nerve Agent Attack of August, 21, 2013).

20.1.2014

V předvečer Ženevy 2 se situace v Sýrii dál dramaticky vyhrocuje. Tentokrát ovšem zásluhou „zavilé ozbrojené konfrontace mezi různými skupinami islamistů“, píše ruský analytik Dmitrij Minin. Iniciátorem je „Islámská fronta (IF) o přibližně 50-60 tisících ozbrojenců, zformovaná z řady bojůvek zhruba před dvěma měsíci“. 3. ledna „napadla ozbrojená seskupení Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL)“, „prohlašujícího se za součást al-Káidy“. Jeho „síla se odhaduje na 22,5 tisíc ozbrojenců“.

16.1.2014

Řekne-li se Ralph Nader, není to španělská vesnice. Přesto pár střípků napřed i o něm. Čtyřikrát kandidoval i na prezidenta (naposled za zelené). Profesí právník, duší homo politicus. Razantní kritik moci korporací. Mušketýr boje za audit Fedu – a jeho proměnu ve veřejnou instituci. Svou vládu tepe i za invaze, exportující smrt a chaos. Nejvíc energie – ač mu v únoru bude už osmdesát - investuje do boje za práva spotřebitele. Magazín Atlantic Monthly ho – v žebříčku vlivných Američanů – staví na 96. příčku.

15.1.2014

Sté výročí I. světové války se blíží. Tím víc textů se vyrojí o přehmatech, vedoucích k tragédii západní civilizace, píše Patrick Buchanan. Stálice těžkotonážní pravice radila už Nixonovi a Fordovi. Reaganovi psal Buchanan projevy – a kaučoval mediální politiku. Sám pak – hned dvakrát – skončil druhý v republikánských primárkách. Šéfuje magazínu The American Conservative. Je pravidelným diskutérem na kamery MSNBC. Svou poslední knihu nazval Sebevražda supervelmoci: Přežije Amerika rok 2025? (Suicide of a Superpower: Will America Survive to 2025?).

14.1.2014

„Ruská tajná služba měla získat věrohodné důkazy, že do dvou teroristických ataků ve Volgogradu je namočena Saúdská Arábie,“ píše Finian Cunnigham. Prvotně chemik - a vědecký redaktor britské Royal Society of Chemistry (při univerzitě v Cambridge). Teď roky komentátor The Mirror, The Independent či Irish Times.

9.1.2014

Jednu věc nemůže popřít „ani ten nejtvrdší kritik Fidela Castra a kubánské revoluce“, píše Bill Blum na americkém portálu Truthdig. „Federální perzekuce skupiny zpravodajských důstojníků, známé jako Kubánská pětka, je parodií na spravedlnost volající po nápravě“. A „ne-li už na půdě justice, pak aspoň rukama diplomacie, která má letité zpoždění“. Zatím se ovšem „nejeví pravděpodobné jedno ani druhé“.

7.1.2014

„Až dosud představitelé členských států NATO tvrdili, že hnutí mezinárodního džihádu, jehož výcvik podporovali za afghánské války proti Sovětům (1979), se proti nim obrátilo po osvobození Kuvajtu (1991). Al-Káidu viní z útoků na ambasády v Keni a Tanzánii (1998) a z konspirace, stojící za útoky z 11. září 2001.“ Zároveň ovšem „připouštějí, že“ – prý až „po oficiální smrti Usámy bin Ládina (2011)“ – „s nimi některé džihádistické elementy znovu spolupracovaly v Libyi a Sýrii. Washington však měl toto taktické sbližování ukončit v prosinci 2012.“

6.1.2014

Nedávný průzkum v Británii se tázal na počet obětí války v Iráku. „Odpověď byla šokující. Většina dotázaných uvedla, že zabitých nebylo ani 10.000.“ Podle „vědeckých studií však v pekle, rozpoutaném britskou vládou a jejím spojencem ve Washigtonu, zahynul až milión iráckých mužů, žen a dětí“. Zhruba „stejně jako za genocidy ve Rwandě“. A „masakr běží dál. Brutálně,“ říká v relaci BBC 4 John Pilger, živoucí legenda válečné reportáže. Původem z Austrálie, debutoval už ve Vietnamu. Desítky let zdobí publicistiku Daily Mirror, New Statesman i řady jiných médií.

3.1.2014

Politika dnes – po obou stranách Atlantiku – sází na „razantní image“. Na exhibice, jak se nemazlí s „kriminalitou“ a „terorismem“, ani však se žádným „idealismem, vedeným humanistickými pohnutkami“. Cíleně přitom „brnká na senzitivní strunu, blokující kritické myšlení“, píše nizozemský sociální psycholog Werner de Gruijter. Faktory, jež tomu nahrávají – a rizika, jimiž to hrozí - se zabývá už roky. S kolegy z branže - Arnoutem Kredietem a Svenem Jensem, také teprve třicátníky – je právě shrnuli v následujících tezích: