Vladislav Gulevič: „Demokratičtí“ protektoři, totalitní nostalgie
Křeťanská demokracie podporuje fanklub nacismu
Všechno by bylo mnohem jednodušší, nebýt i Janukovyč tak kontroverzní. Dělat z něj kukaččí vejce Moskvy je groteskní. Je to pukavec pomerančové revoluce. Tak jako Juščenko a Mme. Tymošenko, galerka v exilu (tu uprchlá před rukou zákona, tu zase v americké base) – i „svatá“ trojice, co právě punktuje státní převrat. Střet v ulicích je i rvačkou mezi oligarchy. Janukovyč je z jejich nomenklatury.
V politice jsou ovšem monstrance, pod nimiž jančí amok menšiny (sponzorované z ciziny), jen pomíjivou kulisou. Tady se počítá – stonásob víc, než kde jinde – kdo se bude smát jako poslední. A co to přinese mlčící většině.
O jednom z těchto hráčů panuje podezřelé ticho. Proč a co tutlá, píše Vladislav Gulevič:
Pro „Berlín se popel na hlavu za nacistickou minulost“ stal už rutinním „politickým rituálem“. Německé vládnoucí kruhy jím maskují i „zákulisní sympatie k ukrajinskému neonacistickému hnutí“. I to je „komponenta východní politiky SRN“.
Ke škodě věci „se o ní málo ví“. Mnohem známější je „protekce, kterou má Vitalij Kličko u Angely Merkelové.“ Celá jeho „strana ´UDAR´ je v mnohém projektem politických stratégů z Nadace Konráda Adenauera Konrad Adenauer Stiftung) - organizace, financované z německého státního rozpočtu. Na Klička vsadil už dřív s cílem katapultovat na ukrajinskou politickou scénu ´svého´ člověka.“ Mít „unser Mann un Kiew“ – jak „Kličkovi přezdívá německý tisk“ – a to „v nejvyšších patrech moci“.
„Nový německý Drang nach Osten se sice odívá do demokratické rétoriky, svou podstatu však nezměnil.“ Dlouhé prsty má jak na „euromajdanu“, tak v „destruktivních akcích ukrajinské opozice“. „Kličko to protektorům splácí vstřícnými gesty. To z jeho úst nedávno zaznělo, že ukrajinské spojenecké jednotky wehrmachtu vedly za Velké vlastenecké války boj za nezávislost Ukrajiny“. A že proto „třeba stáhnut z oběhu samotný pojem ´Velká vlastenecká´ a nahradit ho slovy ´Druhá světová válka´“.
„Berlín se však nepaktuje jen s ´umírněným´ Kličkem. Už počátkem roku 2012, tedy dávno před kyjevskými nepokoji, pozvala Nadace Konráda Adenauera na expertní diskusi v Kyjevě i Olega Ťahnyboka, velebícího divizi SS ´Galizien´. Probíraly se tu perspektivy ukrajinské opozice.“
Nadace Konráda Adenauera je „strukturou blízkou Křesťansko-demokratické straně (CDU), jíž předsedá Angela Merkelová. Tu za ´trenérku Vitalije Klička´ už dávno překřtili sami němečtí novináři. Křesťanská demokracie se však naprosto bezkonfliktně snáší i s ultranacionalistickými seskupeními typu ´Svobody´.“
S chátrou, velebící nacistickou minulost, jsou jedna ruka i tykadla Velkého Bratra. Už na „expertní diskusi“, koncipující scénář „euromajdanu“, vážily cestu i „dvě americké organizace, mající bohaté zkušenosti s inscenací ´barevných revolucí´“. A sice „Mezinárodní republikánský institut (International Republican Institute, IRI), jehož šéfem je senátor John McCain“ – ten už mezitím s Kličkem podepsal i „dohodu o politickém partnerství“. A Národní demokratický institut (National Democratic Institute, NDI), „vedený neméně agresivní Madeleine Albrightovou“.
„Kontakty amerických ´jestřábů´ s ukrajinskými extremistickými nacionalisty už dávno nejsou tajemstvím“ – konstatuje článek CEPA z 28. ledna, příznačně nazvaný Dostat to na Ukrajině doprava: reálpolitika versus přání otcem myšlenky (Getting it Right on Ukraine: Realpolitik v. Wishful Thinking). Tajemstvím nejsou – uvádí o větu dál - ani „stále častější výzvy ji dál rozšiřovat“.
Loni v dubnu „jednal s lídrem ´Svobody´ německý velvyslanec“. Ťahnybok ho žádal o „pomoc v boji proti ´antiukrajinskému režimu´“. Berlín „už ani nemá za to, že by se sázkou na pravicové extremisty kompromitoval“. „Rozpojit Klička a Ťahnyboka“ by pro něj bylo hračkou. Pracuje však právě na „integraci umírněné a radikální opozice do jednotného bloku“.
A to přesto, že jsou mu důvěrně „známy i kontakty ukrajinských ultras s aktivisty německé Nacionálně-demokratické strany (NPD), obecně považované za nejviditelnější německou neonacistickou organizaci od roku 1945“. „Lídři ukrajinské ´Svobody´ byli v Německu hosty NPD mnohokrát. Tisk NPD publikoval i interview se Sergejem Nadalem, hejtmanem Ternopolu, vyzývající ´posouvat za pomoci Ukrajiny evropské zájmy až ke hranicím Ruska´“ - a „v žádném případě ´se nezastavit na polsko-ukrajinské hranici´“.
Vše tak nasvědčuje, že „nezbytnou podmínkou prosazení priorit východní politiky SRN“ je právě taková „radikalizace ukrajinské veřejnosti“, která brnká na „nacionalistickou notu“. „Úhlavní překážku spatřuje Berlín ve vazbě Kyjeva s Moskvou“.
Německo se – „tak jako už kdysi“ – cítí „ve vlastních hranicích příliš těsně“. Už pro svůj „ekonomický potenciál“, jenž znovu „přerůstá rámec, vyhrazený německému vlivu v Evropě Anglosasy“. Tím víc to Berlín „táhne na východ“. „Starým známým směrem“.
předchozí článek | další článek |