27.5.2014

„11. května přistál na kyjevském letišti v režimu přísného utajení letoun, odbavený armádou, a nikoli civilními pracovníky letiště,“ míří do zákulisí další pikantérie Nikolaj Mališevskij. „Z paluby byly vyloženy vojenské uniformy vzoru NATO, 500 balení amfetaminu a nádoby opatřené označením otravných látek. Na pokyn kyjevské správy SBU neprošli ozbrojenci, náklad ani nádoby s otravnými látkami kontrolou a opustili budovu ve vozech s tónovanými skly. Provázel je příslušník americké CIA Richard Michael. Na palubě letounu, který právě přistál, byli rovněž ozbrojenci ´Pravého sektoru´ a polské privátní vojenské firmy ASBS Othago (Analizi Systemowe Bartolomiej Sienkiewicz), založené před několika lety nynějším polským ministrem vnitra B. Sienkiewiczem.“

26.5.2014

„Západní propaganda o událostech na Ukrajině sleduje hlavně dva cíle. Jedním je krycí legenda role, kterou při svržení demokraticky zvolené vlády na Ukrajině sehrál Washington, či snaha odvrátit od ní pozornost. A druhým démonizace Ruska,“ píše Paul Craig Roberts, za Reagana náměstek ministra financí a šéfprojektant reaganomiky.

15.5.2014

To poslední, co je k vidění u kyjevských koryt, je státník. Jen samí poskoci cizí moci. Hvězdná pěchota jejích řídících důstojníků. Proxy war – řečeno s jejich manuály. Války rukama poskoků. Cílem je ruská kapitulace - a reparace. Bláboly knížete s čírem – a hochštaplerů socdem – to napoví i dlouhému vedení

14.5.2014

Ron Paul je chodící legendou Republikánské strany. Do Kongresu ho vynesla už roku 1976. Zakládal i Tea Party. Spolek, iritující i hodně elastické liberály. Dění na Ukrajině – a nos, který do něj jeho vláda – však škvaří ve vlastní šťávě i tak uleželá konzerva:

13.5.2014

Na „10.000 dolarů za Moskala“ vábí jakási PrivatBank. Zda se tím míní živý či mrtvý, ten billboard neupřesňuje. Víc detailů nenabízí ani na téma, zda se „výhodná nabídka“ týká jen občanů Ruské federace, nebo i všech, koho vláčí jako „separatisty“ česká veřejnoprávní stoka. V druhém případě by se banka musela plácnout přes kapsu s rozmachem, na jaký dosáhnou jen špičky kleptokracie. Obětí šovinistického teroru jsou totiž už stovky. Další přibývají den co den.

12.5.2014

Kyjevské mocenské špičky už musely přiznat, že v oděském Domě odborů nezabíjel požár, založený „partou fotbalových chuligánů“, ale „kdosi uvnitř budovy“. Své oběti prý „zřejmě otrávil“.

6.5.2014

Masakr v oděském Domě odborů pobuřuje i v podání, s nímž musí na trh hochštaplerská autocenzura. Líčí ho jako souhru nešťastných náhod. Často i s narážkou na „Putinovu provokaci“. Kanadský portál Global Research přináší fotodokumentaci, dokládající bestiálnější aranžmá. „Včas neuhašený požár“ demaskuje jako děravé alibi.

5.5.2014

Ekonomickou anatomii ukrajinské krize – a iluzorní program Majdanu – si bere na mušku Renfrey Clarke na americkém portálu Truthout (tedy „s pravdou ven“). Startuje březnovou statistikou týdeníku The Economist: „ukrajinský HDP na hlavu činil v roce 2013 (1992 = 100) 45 v porovnání se 130 v případě Ruska a 260 Běloruska“. Je to vizitka „přechodu k oligarchickému kapitalismu“. I následek „státních hranic, vedoucích napříč samotným centrem úzce integrovaných výrobních komplexů“.

3.5.2014

„Legitimita ukrajinských prezidentských voleb, stanovených na 25. května 2014, se rovná nule, všichni ovšem chápou, že Západ je jako zákonné uznává,“ píše Boris Novoselcev. „Soudě podle všech průzkumů veřejného mínění je vyhraje Petr Porošenko – kmotr Julije Tymošenkové a čokoládový magnát. V ukrajinské politice ho v posledních 2 - 3 letech nebylo vidět, vlna euromajdanu ho však korunovala na kandidáta s nejvyšším ratingem. Sociologické průzkumy napovídají, že Porošenko má dokonce šanci vyhrát volby už v prvním kole (což se podařilo jen L. Kravčukovi v roce 1991).“