Richard Lloyd, Theodore A. Postol: K útoku na Damašek hecovala kolosální lež

Verze o sarinu, jimž měl vraždit Asád, na pitevně amerických expertů

Mainstream mu – pokud vůbec - věnuje jen anemické noticky. Není divu. Dokument, který nabízíme dnes, je z básníkových kapek rosy. Jmenuje se  Možné následky pochybení zpravodajské techniky Spojených států v případě útoku nervově paralytickou látkou v Damašku 21. srpna 2013  (Possible Implications of Faulty US Technical Intelligence in the Damascus Nerve Agent Attack of August, 21, 2013).

Autory jsou prominentní kapacity: Richard Lloyd, bývalý zbrojní inspektor OSN, nyní expert Tesla Technologies, a Theodore A. Postol, „profesor vědy, technologií a politiky národní bezpečnosti“ na elitním Massachusetts Technology Institute (MIT). Zpráva o 23 stranách, hýřící mapami, snímky i technickými výkresy, vyšla 14. ledna.

Startuje citáty, jimiž se - ze sarinu na předměstí Damašku – fabrikoval casus belli: 

„Naše zpravodajská komunita“- hřímal John Kerry loni koncem srpna v Kongresu - „informace o daném útoku prozkoumala a překontrolovala…Víme, odkud a kdy byly rakety odpáleny. Víme, kdy a kam dopadly. Víme, že přiletěly výlučně z území, které je pod kontrolou režimu… OSN nám, už z podstaty svého mandátu, nad rámec toho, oč jsme se s vámi podělili, nemá co říci… OSN není s to svět podnítit konat, tak jak by měl, poněvadž Rusko určitě nasadí obstrukce… Máme k dispozici mapu, hmatatelný důkaz, dokumentující následky v každém geografickém bodu – a to je konkrétní… Máme jistotu, že zbraněmi, schopnými zasadit úder daného rozsahu, nikdo z řad opozice nedisponuje – zvlášť v samém srdci území v rukou režimu.“

To vše – dušoval se tehdy Kerry – „zachytily i družicové satelity“ („nejspolehlivější z technologií zpravodajské komunity Spojených států“).

Lloyd a Postol berou ministra za slovo. S pedanterií, k níž zavazuje věda, prošetřují, co je konkrétní mimo vší pochybnost: dislokaci vládních vojsk v inkriminovaný den; parametry raket „Grad“, kterým se útok připisoval; jejich tvar a rozměry, minimální dolet i nejmenší kráter, který vyhloubí.

To vše konfrontují s mapami, o něž svou verzi opřel Bílý dům; se snímky přímo z místa, jimiž se opozice chtěla vyloudit humanitární bombardování vlastní země. I s řadou jiných doličných předmětů.  

Závěry detailní analýzy jsou zdrcující. Kdo není splachovací, bloumal by už jen kanalizací. Krátery po munici, vraždící v Damašku sarinem, byly jen zlomkem těch, co hloubí rakety „Grad“. Žádné armádní munici se nepodobá ani to, co po nich na místě zbylo. Tady muselo jít – konstatuje expertíza - o nálože, vyrobené „podomácku“.

Konstrukce, hecující k válce, byla ze samých lží. Tandem amerických expertů ví, čím to hrozí i do budoucna. Rezumé jejich zprávy si nebere servítky:

Syrská improvizace chemické munice, použitá při útoku nervově paralytickou látkou 21. srpna v Damašku, má dolet kolem 2 kilometrů.

Nezávislá expertíza OSN o dosahu chemické munice je s našimi závěry v exaktní shodě.

Tato munice proto nemohla být odpálena z východní Gúty, ze ´srdce´ či východního okraje území pod kontrolou syrské vlády, jak to prezentuje mapa zveřejněná 30. srpna Bílým domem.

Chybné informace tajných služeb mohly vést k neomluvitelné vojenské akci Spojených států, založené na zpravodajském padělku.

Adekvátní zohlednění faktu, že munice byla tak krátkého doletu, by z dostupných údajů o situaci vedlo k naprosto odlišným závěrům.

Ať už je příčinou tak neslýchaných zpravodajských pochybení cokoli, zdroj těchto chyb si žádá vysvětlení.

Pokud se jejich zdroj neodhalí, nedozná nápravy ani postup vedoucí k danému zpravodajskému selhání, a garantovaně tak porostou i rizika budoucích politických pohrom.