Michail Chazin: Davoská prozření a autosugesce

„Mainstreamu“ logika krize fatálně uniká

Světové ekonomické fórum (WEF) – „Davos“, jak se mu říká podle  dějiště – znovu startuje právě dnes. Co z něj vypadne – a co je jen čekárnou na Godota - tipuje ruský ekonom Michail Chazin:

Fórum už netáhne, tak jako dřív. Tím větší váhu má pro účastníky. Dnes ovšem také v jiném gardu. Dokud „ekonomika roste, klíčová role připadá těm, kdo tento růst realizují“ - a „mají slovo na téma, kam budou volné zdroje směřovat zítra a pozítří“. Teď je však „situace zcela odlišná, ekonomika je ve stadiu depresivního poklesu“. To „dobře ví byznys i politika, ať už jim MMF či Světová banka vykládají cokoli“.

Tím víc je na pořadu „co a jak měnit na ´pravidlech hry´“. To si však „žádá lidi, schopné to udělat. Takoví se však v Davosu zatím nerýsují.“

Indikuje to už vstupní dokument. „Ekonomický mainstream“ si ho monopolizoval i letos.  „Hlavními výzvami v roce 2014“ – cituje z něj Chazin – „budou makroekonomická rizika“. „Dluhové a rozpočtové krize udeřily na důchody lidí v mnoha zemích světa“. „Ekonomiku zbavily elasticity“ - a „mládež možnosti volby“. „Sílící majetkové rozdíly mohou vážně otřást postavením střední třídy“ - a „redukovat její řady na kriticky nízkou úroveň“. Vážnou hrozbou je „masová nezaměstnanost mládeže“.  „Destabilizuje důvěru k vládám“ – i „hlavní opory dlouhodobého rozvoje“.

„Rozpočtová politika většiny ekonomicky vyspělých zemí je i nadále labilní“. Sílící „krize státních financí přiměla vlády zredukovat výdaje“. Ač se je v „mnoha zemích povedlo dostat pod kontrolu“ (?!?), „problém diskrepance mezi výdaji a příjmy se vyřešit nepodařilo“.

Může to – a to „už v nejbližších letech“ – „vést i ke značným sociálním nepokojům“. Představa „života v ekonomické krizi donekonečna“ není po lidi přijatelná. Varovným signálem bylo už „arabské jaro“, také však nedávné dění v Brazílii či Jižní Africe.

Dokument pak – na bázi ankety mezi experty – nabízí i žebříček  „nejnebezpečnějších rizik“. Vévodí mu „fiskální krize v největších světových ekonomikách“, „nezaměstnanost a neúplná zaměstnanost“, „deficit pitné vody“, „majetková polarizace“ a „změny klimatu“. Následují „různé formy znečištění životního prostředí“, „ekologické a technogenní katastrofy“, „využití internetu ke kriminálním účelům“ a „rizika zneužití nových technologií“ (typu „genetického inženýrství, automatizovaných dopravních prostředků či trojrozměrného tisku“).  

Čte se to s nadějí. Jen ale poprvé a ve spěchu. Je to čirá skládanka. Chybí jí logika, postihující kauzální vazby. Všechny „makroekonomické krize“, které už nemá za svatokrádež ani „mainstream“, jsou totiž metastázami „jedné jediné krize“. Optika, jež ji tak „chápe už dávno, se však principiálně příčí ideologickým postulátům dnešního liberálního kapitalismu“. Tak tuhé  samovazbě ducha je komplexní pojetí krize bytostně cizí.

Pokud si letošní fórum fandí jako „´první pokrizové´, je to nadmíru směšné a hloupé: propad soukromé poptávky trvá“ - a „nezbytnost její stimulace vede k růstu státních dluhů i dalších makroekonomických problémů“. Kroky, mající poptávku oživit, jsou “však jen polovičaté - ´střední třída´ se rozpouští i nadále.“ Právě to vidí zvlášť černě i dokument, předložený letošnímu fóru. „Střední třídě“ prorokuje „prakticky úplný zánik“. „Tak daleko to ještě nedošlo,“ namítá i Chazin. I když „tendenci, mířící tím směrem, se nikdo nejenže nepokouší zastavit, ale dokonce ani analyzovat“.     

Na „rozbor reálných, komplexních problémů současné ekonomiky se i nadále rezignuje“. Jen to živí „iluze, že z dnešní krize existuje ´východisko´“. Zajatci „´mainstreamového diskurzu´“ ne a ne pochopit „strukturální mechanismus dnešního ekonomického poklesu“. Proto nejsou s to nabídnout „adekvátní obraz světa ani auditoriu, důležitému pro ně tak, jako byznys a politika shromážděné v Davosu“.

Debaty, které tu „proběhly v minulých letech, žádný reálný výsledek nepřinesly“. Na nic, co by vedlo ke „zlepšení stavu světové ekonomiky“, to nevypadá ani letos.