18.7.2013
Dmitrij Minin: Watergate a Snowdengate – konstanty a proměnné
Od skandálu Watergate – píše ruský analytik – uplynulo rovných 40 let. “V lednu 1973 začal soud s pachateli, kteří se vloupali do komplexu Watergate s cílem instalovat tu odposlech v centrále prezidentského kandidáta Demokratické strany George McGoverna.” Objednal si ho republikánský prezident Richard Nixon. Hrozil mu za to impeachment. Nakonec raději abdikoval sám. Když tím celá tahanice, vlekoucí se skoro dva roky, skončila, svět měl vzít za bernou minci, že v Americe se “už nic podobného jaktěživ nestane.” Že tím, kdo “triumfoval”, je “americká demokracie”. Že právě ta znovu “prokázala svou nepřemožitelnou sílu”.
17.7.2013
Brandon M. Toy: Okamžitá výpověď
“Vojensko-průmyslovému komplexu po 11. září jsem sloužil 10 let, napřed jako voják v Bagdádu a teď jako zbrojní kontraktor,” píše Brandon M. Toy ze Stryker Engineering Project Management, filiálky General Dynamics. “Teď ale na protest dávám okamžitou výpověď.”
16.7.2013
Paul Craig Roberts: Puč
Vršit následující řádky věčný smolař, sakrující z vybydlené garsonky, dalo by se to brat jako výron osamělých chmur. Píše je ovšem ten, kdo byl náměstkem ministra finance za Reagana – i autorem scénáře, křtěného jako “reaganomika”. Léta byl elitním komentátorem amerických médií. Česká mu nedávají slovo z principu. S čím nosí kůži na trh Paul Craig Roberts, sráží nafukovacím elitám hřebínek, tak jako máloco:
15.7.2013
Anne Flaherty: Okupace soukromí jako parádní “tunel”
“Jak moc stojí vaše soukromí vládu Spojených států?” táže se Anne Flaherty z agentury Associated Press. “I docela hodně”. “Záleží na technologii”. Na stránkách deníku USA Today to i šťavnatě ilustruje.
“V éře intenzivního vládního špehování a tajných soudních zplnomocnění se utváří trh v multimiliónech dolarů.” Žije z “dolarů daňových poplatníků”. Poplatky, “účtované technologickými a telefonními korporacemi, se liší poměrně značně”.
13.7.2013
Tara Culp-Ressler: Zdraví podle příjmů
Zpráva o zdravotním stavu populace, vydaná toto úterý – píše Tara Culp-Ressler – ukazuje znovu hned dvě alarmující skutečnosti. Právě v této, tak neobyčejně senzitivní sféře jsou na tom Spojené státy “markantně hůř, než jiné bohaté země”. Výzkum však “dokumentuje i stále hlubší propast mezi různými lokalitami”. Stále patrnější fakt, že “zdraví je nerozlučně spojeno s bohatstvím”.
11.7.2013
Valentin Katasonov: Záporný úrok, riskantní výhledy
Lichvář, dokud vládla modrá krev, půjčoval ze svého. Z peněz jiných lidí - až bankéř. Už roku 1971 skrečoval iluzi, že je kryt zlatem, i americký dolar. Tisk peněz hlava nehlava dostal bianko šek. Článek, přiložený v originále, sice startuje retro. Profesor Valentin Katasonov mapuje rizika, hrozící dnes:
10.7.2013
Leslie H. Gelb, Dimitri K. Simes: Tandem Rusko-Čína americkýma očima
Leslie H. Gelb je čestným předsedou americké Council on Foreign Relations. Tedy jedničky mezi “nevládními” vezíry americké geopolitiky. Zastával řadu postů na ministerstvech zahraničí i obrany. Roky byl také komentátorem New York Times. Dimitri K. Simes je prezidentem Center for the National Interest. Dvouměsíčník The National Interest, který vydává, založil praotec neocons Irving Kristol. Gelb a Simes se tu v čísle na červenec-srpen, jež právě vychází, zamýšlejí nad tandemem Ruska a Číny.
9.7.2013
Dmitrij Minin: Proč jenom khaki „půlpřevrat“
„Odpůrcům Bašára Asáda se v poslední době nedaří,“ píše Dmitrij Minin. „Prohráli Kusejr – a otřáslo to i s režimy v Kataru a Turecku“. Co chvíli „padne i Homs“. Padl i „prezident Egypta Muhammad Mursí.“ Co přijde „po osvobození Aleppa?“ Skončí „král Saúdské Arábie?“ Anebo „ztratí nenávratně tvář někdo z těch, kdo drží nad Asádovými protivníky ruku na Západě?“ Skoro to vypadá, že „kdokoli si vůči prastaré Sýrii s jejími biblickými kořeny nevede fér, před ranou osudu nemá úniku“.
8.7.2013
Michel Chossudovsky: Egyptský převrat, dálkový ovladač
„Terčem masových protestů v Egyptě jsou Spojené státy a režim Muslimského bratrstva coby jejich zmocněnec,“ píše kanadský profesor Michel Chossudovsky, brilantní analytik světového dění. „Muslimské bratrstvo se procpalo až k vládní moci s podporou Washigtonu“. Spíš ale „jako ´náhražka´, než ´alternativa´ Husní Mubaraka, od počátku fatálně poslušného pokynů washingtonského konsensu“.
5.7.2013
Frederick William Engdahl: Egypt je fiaskem „arabského jara“ po americku
Bleskový zásah egyptské armády, odstavující od moci Muhammada Mursího a další předáky Muslimského bratrstva, je „velkou porážkou washingtonské strategie ´arabského jara´, využívající politického islámu k šíření chaosu od Číny přes Rusko a napříč Středním východem, oplývajícím energetickými surovinami“ - komentuje nosnou událost těchto dní F. William Engdahl v článku Po svržení Mursího je islamistická strategie Washingtonu v krizi. Egyptský protest míří proti Spojeným státům. „Mursí zamítl požadavek ministra obrany, aby odstoupil sám, a předešel tak krveprolití. Prohlásil se za ´ústavní důstojnost´ a dožadoval se od armády, aby své ultimátum stáhla.“ Právě dramatický zvrat, jejž jsme svědky v Egyptě, se dost možná stane tím, co budou „příští generace vnímat jako klíčový moment propadu Ameriky z role Jediné Supervelmoci“.