Anne Flaherty: Okupace soukromí jako parádní “tunel”

Co špehovaná osoba, to v průměru 50.000 USD z kapes daňových poplatníků

“Jak moc stojí vaše soukromí vládu Spojených států?” táže se Anne Flaherty z agentury Associated Press. “I docela hodně”. “Záleží na technologii”. Na stránkách deníku USA Today to i šťavnatě ilustruje.

“V éře intenzivního vládního špehování a tajných soudních zplnomocnění se utváří trh v multimiliónech dolarů.” Žije z “dolarů daňových poplatníků”. Poplatky, “účtované technologickými a telefonními korporacemi, se liší poměrně značně”.

Například AT&T si za každé soukromí, do nějž pokoutně kutá tunel z vůle demokratického eráru, účtuje “aktivační poplatek” 335 dolarů. Dalších 10 dolarů státu fakturuje za každý den, po něž je tunel v provozu. Menší operátoři -  Cricket či U.S. Cellular – fakturují 250 dolarů za každý jednotlivý odposlech. Verizon – 775 dolarů za první měsíc a 500 dolarů za každý další měsíc odposlechů.                                   

“Facebook tvrdí, že vládě za přístup do svých sítí neúčtuje nic.” Microsoft, Yahoo a Google “kolik fakturují, neřeknou”. Podle American Civil Liberties Union to však může být i “25 dolarů za email”.

“Průmysl špehování roste bez ohledu na ceny.“ FBI “docela nedávno vyvinul tlak na technologické společnosti typu Google a Skype, aby mu zajistily synchronní přístup ke komunikacím po svých sítích.” Kolik jim za to platí, FBI zveřejnit odmítá.

Kongres těmto “technologickým a komunikačním korporacím” schválil už v roce 1994 dotaci 500 miliónů dolarů - na “adaptaci” kapacit, vandrujících soukromím nic netušících občanů, z analogových na digitální sítě.

Tento privátní “průmysl” mutuje v “sekci federálního zákona”. Čistě “preventivně, že nepřijde o peníze” si  vydyndal právo na refundace za ”vyhledávání, kompletaci, reprodukci a poskytování obsahu  komunikací či jejich záznamů z pověření vlády jinými způsoby”. Takto  “kompenzované výlohy” – myje si příslušný ferman pracky - musí  být  “zdůvodnitelně nezbytné” a “vzájemně odsouhlasené”.

V reálu se však za odposlech jediné osoby “účtuje kolem 50.000 dolarů”. List však uvádí i kauzu, fakturovanou sumou 2,9 miliónu dolarů.

“Systém není řešením, založeným na skutečně tržních principech,” alarmuje veřejnost i právník Al Gidari, jeden z majitelů advokátní kanceláře Perkins Cole. FBI či NSA se k telefonátům, mailovým či jiným komunikacím hravě dostanou i nezávisle na privátních operátorech. Ti zase – tvrdí jejich kosmetické salóny – své služby mnohdy raději “podfakturují”, než aby “riskovaly obvinění, že vůči vládě uplatňují neoprávněné nároky”.

Tak idylický pohled má ovšem i rozhodné oponenty. Například newyorského státního návladního Johna Prathera, který za předražování šmíráckého “outsourcingu” žaloval AT&T, Verizon a Sprint. Účtují si – uvádí se v jeho žalobě – “monstrózně víc, než v kolik mohou telekomunikační společnosti za srovnatelné služby byť jen doufat na otevřeném, konkurenčním trhu”. Pokud svou kauzu vyhraje, bude však sám “inkasovat odhadem 12 až 25 procent sumy, vrácené telekomunikačními společnostmi”.

George Orwell zemřel krátce poté, co svůj kultovní román dopsal. Tím snáz se jím roky oháněla kdejaká liberální říkanka. Předtuchu Orwellova 1984 naplňuje svět, pajcovaný liberální šminkou. Autor kultovních řádků by žasnul hned dvakrát. Tunely, kutané do soukromí liberálními svatoušky, jsou nepoměrně větší, než jakých se děsily jeho jasnozřivé chmury. Jsou však i dalším kolosálním “tunelem”, kutaným do veřejných financí. Na tak obskurní hybrid byla krátká i fantazie George Orwella.