13.9.2013
Vladimír Putin: Řešení syrského konfliktu je globálním rozcestím
Cokoli zazní z Kremlu, proniká k českému publiku - pokud vůbec – většinou jen přes cedník. K posledním příkladům patří “nehorázná lež”, za niž Putin označil výroky šéfa americké diplomacie Kerryho. Kdo nezná originál, žije v domnění, že mínil jen Kerryho “zanedbatelnou roli”, již mezi ozbrojenci proti syrské vládě hrají odnože al-Káidy. Putin však nazval lží i samo jádro Kerryho “argumentace” - že chemické zbraně nasadila syrská vláda, a ne islamističtí fanatici. A dodal, že “lhář ví moc dobře, že lže”.
11.9.2013
Petr Iskenderov: Stane se srbskou metropolí - Brusel?
Když se bývalý šéf albánské diplomacie nechal slyšet, že hlavy srbského státu a vlády „už ´velmi brzy´ uznají samozvanou nezávislost Kosova, na první pohled to vypadalo absurdně,“ píše Petr Iskenderov. „Vrcholní činitelé Srbska přeci nejednou prohlásili, že na takový krok, odporující jak základnímu zákonu země, tak principům státní suverenity a teritoriální integrity, nikdy nepřistoupí. Právě na tuto tezi se v posledních měsících zredukovala i veškerá argumentace, jíž se oficiální Bělehrad od srbského veřejné mínění domáhá akceptace dubnových ujednání s Prištinou.“
10.9.2013
Pepe Escobar: Kamelot Barack jako hromádka neštěstí
“Obamovo prezidentství není tragédií, schopnou uhranout analytické talenty nového Plútarcha či Gibbona. Je to spíš fraška ve stylu Pirandella,” píše Pepe Escobar v Asia Times. Roky je hlavně štikou nezávislého kyberprostoru. Vydal i knížky Globalistán: Jak se globalizovaný svět rozpouští v tekuté válce (Globalistan: How the Globalized World is Dissolving into Liquid War), Blues v červené zóně: Momentka z Bagdádu v bodu zvratu (Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during the Surge) a Obama dělá globalizaci (Obama Does Globalization).
9.9.2013
Jürgen Habermas: Power play proti demokracii a lidským právům
Profesor Jürgen Habermas je ratolestí kritické teorie tzv. frankfurtské školy. Od roku 1964 třímal i její žezlo. Celý proud zdobí řada zvučných jmen - Max Horkheimer, Theodor Wiesengrund Adorno, Frederick Pollock, Walter Benjamin, Herbert Marcuse či Erich Fromm. Ubožátkům, servilně prznícím poválečné dějiny, neuškodí připomenout aspoň jednu epizodu. Horkheimerova a Adornova Dialektika osvícenství – opus magnus prvé generace frankfurtské školy – vznikla v americkém azylu před Hitlerem. Šanci vyjít jako regulérní kniha dostala až na prahu studené války. To už však autoři museli brutálně zcenzurovat i slovník. Všude tam, kde v rukopisu stálo kapitalismus, to změkčit na stávající (das Bestehende). Pojem kapitál nahradit kulantním spojením hospodářský systém, (Wirtschaftssystem), monopol – hospodářským aparátem (Wirtschaftsapparatur), třídní společnost (Klassengesellschaft) – panstvím (Herrschaft), kapitalistické vykořisťovatele (kapitalistische Aussaugern) – rytíři průmyslu (Industrieritter), monopolní vlastníky (Monopolherren) – generálními řediteli (Generaldirektoren). Vypuštěn byl dokonce i krotký kondicionál To by byla beztřídní společnost (Das wäre eine klassenlose Gesellschaft).
6.9.2013
Paul Craig Roberts: Lhář nechce ztratit tvář
Až k jádru všeho, čím hrozí agrese proti Sýrii, se znovu vyjadřuje i Paul Craig Roberts. Náměstek Reaganova ministra financí šéfoval i projektantům reaganomiky. Tím přesněji míří teď:
„Obamu zahnali do kouta Izrael a neokonzervativci.“ Když ho tam „nechali za blázna OSN, NATO, britský parlament a celý ostatní svět“, má se z ní vyškrábat „válkou, již povede na vlastní pěst“. To se však „ukázalo nad bláznovy síly“. A tak se - „místo aby zařadil zpátečku“ - „rozhodl podplatit Kongres a lhát ještě víc“.
5.9.2013
Dmitrij Sedov: Imperiální dekadence
„Vzestup a pád impérií má, nezávisle na epoše, do níž spadají, identické zákonitosti,“ píše ruský politolog Dmitrij Sedov. Tou hlavní je „nesoulad imperiálního myšlení se změnami ve světě“. Pak už „chybějící pružnost v poznání není jen obrazem oslabených analytických schopností imperiální elity“. Pak už dokládá „tvrdošíjnou nevůli si přiznat, že konstrukci, jíž se řídí, třeba přehodnotit od základu“.
4.9.2013
Christophe Deloire, Christophe Dubois: Circus politicus
Francouzští novináři Deloire a Dubois – oba křtění jako Christophe – spolu vydali už osm knih. Kasovním eldorádem byl hlavně Sexus politicus z roku 2006. Nahlíží do ložnic politických elit – těch mimomanželských (hlavně s televizními moderátorkami). Circus politicus jim vyšel v Paříži loni. Česky před pár dny. Je na vážnější téma:
3.9.2013
Valentin Katasonov: Schizofrenie Evropské unie
Valentin Katasonov - ač vážený profesor - je mužem kurážné ambice. Nemine týdne, aby nevzal panující kánony po achilovce. Tentokrát jich trefuje hned několik:
Počátkem loňského roku – píše v poslední dvojdílné stati – se Brusel pustil do “snižování dluhu Evropské unie i jejích členských států”. Jde na to “metodou řízeného bankrotu”. I vůči dalším zemím, přetíženým dluhy (Španělsko, Portugalsko i další) se měl stát mustrem postup, otestovaný na Řecku. Jenže vše, k čemu vede už tady, prvotní naděje rychle mrazí. Po gigantické “transfúzi” - a “dluhové plastice” - jimiž Řecko prošlo loni na jaře, se jeho dluh sice snížil z 352 na 243 miliard EUR. Už v listopadu však činil 301 miliardu. Dnes je už zpátky na 550 miliardách.
2.9.2013
Pat Buchanan: Zastaví Kongres darebáckého prezidenta?
O darebáckých státech plkají média, uťáplá v politické korektnosti. V servilním pohoršení ze zemí, kde ne a ne nastat změna režimu, lahodící gustu Velkého Bratra. Pat Buchanan je ikonou paleokonzervatismu. Za Reagana byl prezidentským speechwriterem – a mediálním kápem Bílého domu. Zkrotit darebáckého prezidenta žádá šéfa Sněmovny reprezentantů. V článku Zastaví Boehner našeho darebáckého prezidenta? (Will Boehner Stop Our Rogue President?) píše:
29.8.2013
Dmitrij Minin: Kdo a jak vraždil sarinem
Casus belli proti Sýrii je leporelem z humpoláckých lží. Oč “patetičtější jsou prohlášení, jež pronáší i státní tajemník John Kerry, tím víc se příčí vší logice,” píše Dmitrij Minin. Z podobné vody vařila i alibi, když Washington napadl Irák či už Vietnam. Minin ke všemu, co žene na hrách to dnešní, přidává zvlášť explozivní matérii.