Valentin Katasonov: Záporný úrok, riskantní výhledy

Co všechno mají za lubem BANKSTERS?

Lichvář, dokud vládla modrá krev, půjčoval ze svého. Z peněz jiných lidí - až bankéř. Už roku 1971 skrečoval iluzi, že je kryt zlatem, i americký dolar. Tisk peněz hlava nehlava dostal bianko šek. Článek, přiložený v originále, sice startuje retro. Profesor Valentin Katasonov mapuje rizika, hrozící dnes:

„Nadvýroba peněz“ sílí už desítky let. Problém v ní dlouho neviděl skoro nikdo. „Lví podíl peněžní produkce končil na finančních trzích, a ne těch se zbožím.“ Krize, propukající v minulosti, vracely nabídku k hladině poptávky. Domino po pádu Lehman Bros., už nezvládá ani to. „Očividný přebytek peněz bije do očí už několik let.“ Důkazy neleží jen v říši „složitých makroekonomických kalkulací“. Markantním barometrem jsou už „bankovní úroky“.

„V zóně ´zlaté miliardy´ se sazby centrálních bank přiblížily k nule. V japonské centrální bance kolem ní oscilují už dávno. U komerčních bank jsou jen těsně nad ní.“ „141 miliard dolarů zisku, utrženého loni americkými bankami“ - a s „jásotem píárovaného přes média“ - by „nikoho nemělo mást“. Banky své „gigantické zisky“ už nejsou s to tržit z „úvěrových operací“. Inkasují je hlavně ze „spekulativních investic na finančních trzích“.

Reálný výnos peněz, jež v bankách ukládá běžná klientela, klopýtá za křivkou inflace. Nulový – a stále častěji přímo záporný - úrok nesou jak běžné, tak většinou i spořící účty a termínovaná depozita. 

Teď se však klube na svět inovace, mířící ještě dál. Řeč je úroku, záporném už i nominálně. Japonsko půjčuje řadě komerčních bank za – 0,25 % už řadu let. V Evropě už od roku 2009 - švédská Riksdag. Loni ji následovala dánská centrální banka. V zájmu „ekonomické stabilizace“ o tom uvažuje i Bank of England. Loni zavedlo záporný úrok i několik švýcarských bank. Reagovaly i na rostoucí kurs švýcarského franku. Zvedá ho hlavně imigrace peněz, dezertujících z epicenter krize.

Úplně nové dimenze i váhy – upozorňuje Katasonov – však otázka nabývá od letošního jara. Přechod na záporný úrok se totiž vážně přetřásá i na půdě Evropské unie.

Jsme „svědky paradoxní situace“. Světem se „rojí banky, které se ani trochu nepodobají depozitně-úvěrovým institucím, známým po minimálně dvě předchozí století“. Zvlášť po tom, co se na jaře odehrálo na Kypru, sílí spor kolem otázky, zač považovat „vklady klientů na depozitních účtech bank?“ Za „tezauraci majetku“? „Investici“? Nebo za „půjčku“? V „praxi už nikdo nemá pochyb, že se budou konfiskovat v sumách, nezbytných pro záchranu bank.“

Penězům na depozitních účtech hrozí „značné riziko ztráty“. V „podmínkách tržní ekonomiky se má za to, že každé riziko je kompenzováno (vyrovnáno) očekávaným (přislíbeným) ziskem“. Politika dnešních bank však boří i tuto fikci – nejen v „příkrém rozporu s principy tržní ekonomiky“, ale i prasprosté „lichvy“.

O tom, že kapitálu klesá míra zisku  – připomíná Katasonov – je řeč už v Kapitálu. Na představu „záporného úroku“ však nestačila ani „fantazie Marxova pronikavého mozku“.

„Záporný úrok z bankovních vkladů“ je „nevyhnutelným důsledkem“ - i frapantní „ilustrací“ - toho, že se „zastavil pohyb reálné ekonomiky“. Teď už se „přestala rozvíjet definitivně“. Ze strany bank ji nechybí jen „nezbytná úvěrová podpora“. Právě ty jí „pouštěly a pouští žilou“ v podobě „peněžních prostředků, odsávaných na finanční trhy“. 

Banky „parazitovaly na bohatství, akumulovaném lidstvem, na úkor reálné ekonomiky“. Teď, kdy z „obětí vysál skoro všechnu šťávu“, je „na hranici života a smrti“ i sám „parazit“. Ze „strachu o přežití je s to sáhnout po jakémkoli prostředku“. Jeho „agresivita a krutost vůči společnosti pronikavě narůstá“.

„Tradiční (ekonomické) metody parazitismu přestávají fungovat. Záporné úroky z vkladů signalizují, že modelem ekonomického a finančního zřízení, budovaným lichváři po 19. a 20. století, zmítají poruchy a fakticky se před našima očima rozpadá.“

Svět „přechází na jiný finančně-ekonomický model. Po záporném úroku, zaváděném bankstery, budou následovat ještě závažnější události“. Zřejmě i „rozhodnutí banksterů ´anulovat´“ řadu „pohledávek a závazků v celosvětovém měřítku“.

Pokud mocenské ambice kruhů, vládnoucích světovým financím, nenarazí včas, hrozí návrat k „přímému donucení“ i v zemích „zlaté miliardy“. A nakonec i bizarní replika „otrokářského řádu“. V takovém „modelu“ se „dramaticky sníží právě role peněz“. Jejich „funkce budou jiné než dosud“. Banky se „změní v centra ´účetnictví a kontroly´“. Už ne „peněžních toků a aktiv“, nýbrž „práce a výroby“. V podstatě všeho, co má v „lidském chování a myšlení“ určující váhu.  

Změna miliard lidí v „řízenou biomasu nebude snadná“. Nutně vyvolá i „občanské konflikty (a dokonce války)“. Riziko „horkých válek na mezinárodní aréně“ zvýší i „konkurence mezi bankovními parazity“.                   

Můj scénář – přiznává profesor bez mučení – je z těch „nejchmurnějších“. Existují samozřejmě i „optimističtější“. Mají-li dostat šanci právě ty, chce to „znát a pochopit, že svět je na zlomovém rozcestí“. Že právě je se pokusí znovu osedlat banksteři – „otočit kolem dějin k obrazu svému“.

Dosud se jim to dařilo už proto, že „jim lidé neviděli do karet“. S tím stojí i padá celý „kapitalistický finančně-bankovní systém“. Ten trumf je „třeba jim vzít“. Docenit zprávu, již přináší už „záporný úrok“. Jako „předzvěst mnohem větších otřesů a změn“.