4.4.2013

„Izrael má zhruba 7,8 milionu obyvatel“ a patří k „nejbohatším zemím světa“ (s „příjmem na hlavu na úrovni Evropské unie“) - píše Pamela Olson, donedávna členka vedení Stanford University. „Izrael přesto dostává asi 10 procent veškeré americké zahraniční pomoci“. Inkasuje jí „víc než všechny země subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a Karibské oblasti dohromady“. Tvoří-li občané Izraele asi 0,001 procenta populace – a čerpají na 10 procent americké zahraniční pomoci – „dostávají jí 10.000krát víc, než kterýkoli jiný národ světa, přestože patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím“ (s „nezaměstnaností 5,6 procent oproti 9,1 procentům ve Spojených státech“).

3.4.2013

Medián rodinného příjmu se v USA – píší univerzitní profesoři Fred Magdoff a John Bellamy Foster v Monthly Review – v letech 2000 – 2011 snížil z 54.841 na 50.054 dolarů (v „dolarech roku 2011“). Jde přitom - dokládají to i přehlednými grafy - o trend gradující již od 70. let.

2.4.2013

„Dějiny finančních válek nejsou o nic kratší, než dějiny válek konvenčních,“ píše ruský analytik Alexandr Gorochov. „Destrukce ekonomiky protivníka byla jednou z metod boje už ve starověku. Obvykle se jí dosahovalo prostřednictvím falešných mincí, znehodnocujících peníze a zbavujících moc důvěry.“ Falzifikáty bankovek i cenných papírů si takto pomáhali i Napoleon – nebo Německo, a to za obou světových válek.

1.4.2013

Čirá defraudace, trčící z „řešení“ kyperské bankovní krize, se nám předestírá jako unikát, který se nemá proč opakovat. Ta selanka je pro změnu čirou lží. Další z doličných předmětů, rojících se jako muchomůrky po dešti, tahá na světlo denní The Economic Collapse Blog.

31.3.2013

Ta verze je zdánlivě betonová. Tím víc je však v reálu matoucí. Míní, že „kyperské konfiskaci hotovosti“ dolehne hlavně na „bohaté jedince ruské provenience, vyhýbajícím se daním“, píše Tyler Durden na Zero Hedge. Právě ti ovšem patří do sorty, postižené ze všech nejméně. Většina „těch nejbohatších a s nejlepšími konexemi“ už totiž přísné restrinkce obešla.

28.3.2013

„V letech 1966-2011“ - cituje autorka nositele Pullitzerovy ceny Davida Cay Johnstona - „vzrostly příjmy spodních 90 procent Američanů o 56 dolarů.“ Lehce přes tisícovku korun. Za rok, a ne snad den. Řeč je o reálném důchodu, očištěném od inflace.

27.3.2013

“Večer co večer berou Ali Džamal a ostatní muži z tohoto pohraničního města do rukou své kalašnikovy, usedají na motorky a vyrážejí přes zavlažovací kanál do Sýrie bránit své domy,” startuje reportáž Patricka J. McDonella a Nabiha Bulose v Los Angeles Times. Brání je před “sunnitskými rebely”. Musí je bránit, protože jsou šíity. “Představte si, že ti lidé byli našimi sousedy,” říká reportérům čtyřicetiletý farmář. “Teď nás chtějí pochytat a pozabíjet.”

26.3.2013

„Dějiny postkomunismu by se měly vyprávět od svého konce. Tímto způsobem si ušetříme řadu iluzí,“ otevírá svou knihu Konec postkomunismu, která právě vyšla i česky, chorvatský filozof Boris Buden (1958). Fanatiky postkomunismu příliš nepotěší. Tady je aspoň pár ochutnávek. „V éře pozdního kapitalismu nejsou masy na Západě už žádnými přesvědčenými věřícími v přednosti demokracie (…) Žargon postkomunistické transformace je zatížen kuriózními metaforami: výchova k demokracii, zkoušky z demokracie, škola demokracie, která stále ještě potřebuje pleny, která sílí a zraje a možná má ještě na nohou dětské botičky, pokouší se o první nejisté krůčky nebo, jak jinak, demokracie strádá dětskými neduhy (…) Hlavním atributem postkomunistické situace je represivní infantilizace společnosti.“

25.3.2013

Michail Děljagin je ze stejné líhně, jako Michail Chazin, jehož bystré prognózy jsme nabídli už několikrát. Ač letos teprve pětačtyřicátník, má za sebou i roky v postsovětském Kremlu. Když mu to, čemu tam asistoval, přelezlo krkem, založil Ústav pro otázky globalizace (IPROG). Agilní ve spoustě médií, je i autorem několika monografií: Ideologie renesance (Ideologija vozrožděnija, 2000), Světová krize: obecná teorie globalizace (Mirovoj krizis: obščaja teorija globalizaciji, 2003) a Rusko po Putinovi: je “oranžově-zelená” revoluce fatální? (Rossija posle Putina: neizběžna li “oranževo-zeljonaja” revoljucija?, 2005).