Vladimír Putin, Veronika Krašeninnikova: Miliarda dolarů ruským „NGO“ jen od listopadu

„Občanským iniciativám“ asistují důstojníci amerických rozvědek

Ruský zákon o nekomerčních organizacích, zabývajících se politikou a financovaných ze zahraničí, vstoupil v účinnost loni 21. listopadu. V povyku o nevládních obráncích lidských práv, jež tato norma vystavuje zvůli, duní i česká mediální autocenzura. Tím lechtivěji zní fakta, přicházející k tématu v posledních hodinách.

Prvým zdrojem je prezident RF Vladimír Putin. Dnes v Rusku působí 654 subjektů tohoto typu, řekl v interview německé televizi ARD v předvečer své státní návštěvy SRN. Jen za poslední čtyři měsíce obdržely „ze zahraničí 28 miliard 300 milionů rublů, tedy téměř miliardu dolarů, z toho 855 milionů rublů – prostřednictvím diplomatických zastoupení“.

Jsou to „organizace, zabývající se vnitropolitickou činností. Nemá snad naše společnost vědět, kdo a na co dostává peníze?“ Zároveň – pokračoval Putin - „chci zdůraznit a chci, abyste věděli vy a aby to věděli lidé v Evropě, včetně Německa, že nikdo činnost těchto organizací nezakazuje. My prostě jen žádáme, aby řekly: ´Ano, zabýváme se politickou činností, ale jsme financováni ze zahraničí´. Společnost na to má právo. A nikoho není třeba strašit, že tu někoho zadržují, vězní, cosi mu konfiskují, ačkoli by se možná konfiskovat mělo, pokud lidé poruší zákon. Určité administrativní sankce se předpokládají, ale domnívám se, že je to absolutně v mezích civilizovaných pravidel.“ Putin se v té souvislosti odvolal i na praxi, běžnou ve vztahu k podobným organizacím v USA, kde je v platnosti podobný zákon. Také tam jsou ruské organizace, jak uvedl, předmětem prověrek ze strany amerických kontrolních orgánů.

S pikantním dovětkem přišla Veronika Krašeninnikova, ředitelka moskevského Ústavu zahraničněpolitických výzkumů a iniciativ. „V čele řady amerických nekomerčních organizací jsou rozvědčíci,“ uvedla v průběhu kulatého stolu na téma O problémech a perspektivách upevnění vzájemných vztahů mezi institucemi občanské společnosti Ruska a USA. Když na to americký velvyslanec Michael McFaul opáčil výzvou, že lidi třeba hodnotit podle toho, čím se zabývají právě teď, Krašeninnikova kontrovala:

„Mluvíte o ukončení činnosti kanceláře agentury pro mezinárodní rozvoj USAID. Jednou z jejích hlavních zásluh má být, podle názoru amerického státního departmentu, zlepšení situace v ruském zdravotnictví. Nahlédněme však do životopisu bývalého šéfa této kanceláře v Moskvě Charlese Northa, který je podle svého vlastního životopisu absolventem státní vojenské akademie, kde v roce 2004 získal diplom magistra v oboru strategie národní bezpečnosti.“

Podobně „pan Douglas Minarchik, který byl zástupcem téhož fondu pro Evropu a Eurasii – 26 let služby ve vojenských vzdušných silách USA, 211 bojových vzletů ve Vietnamu, instruktor školy speciálních operací vojenských vzdušných sil, vojenský poradce prezidenta USA pro otázky terorismu a konfliktů malé intenzity, vyučoval ve škole speciálních operací proti partyzánským válkám...“ To „zrovna nejsou kvalifikace a kompetence, užitečné v oblasti zdravotnictví“.

Jinou ilustraci zvolila z personálu McArthurova fondu: „Pan Barry Lowen Crone je tu prezidentem mezinárodních programů. Podle všeho to tak byl on, kdo rozhodoval o grantech, které jdou do Ruska. Barry Lowen Crone byla ovšem zvláštním pomocníkem ředitele CIA, ředitelem analytického odboru v radě pro národní rozvědky atd. A to je kvalifikace člověka, který rozdává granty ruským organizacím.“ Jen tento fond podle jejích slov předal 750 tisíc dolarů Moskevské helsinské skupině a 2,5 milionu dolarů Moskevskému Carnegieho centru.

Krašeninnikova, uvádí agentura IA REGNUM, prezentovala i řadu dalších podobných příkladů. Velvyslanec to ironizoval prosbou, by byl vnímán jako diplomat, a nikoli vysokoškolský profesor.

Zákon z 21. listopadu 2012 nekomerčním organizacím, zabývajícím se politikou a financovaným ze zahraničí – připomíná IA REGNUM - „propůjčuje status zahraničních agentů. Z této pozice se musí registrovat u ministerstva spravedlnosti a svůj status adekvátně deklarovat na všech svých publikacích. Podobné normy existují v USA a řadě zemí Evropy.“