Paul Craig Roberts: Lhář nechce ztratit tvář

Kostlivce americké reputace zachrání jen prohibice nové války

Až k jádru všeho, čím hrozí agrese proti Sýrii, se znovu vyjadřuje i Paul Craig Roberts. Náměstek Reaganova ministra financí šéfoval i projektantům reaganomiky. Tím přesněji míří teď:

„Obamu zahnali do kouta Izrael a neokonzervativci.“ Když ho tam „nechali za blázna OSN, NATO, britský parlament a celý ostatní svět“, má se z ní vyškrábat „válkou, již povede na vlastní pěst“. To se však „ukázalo nad bláznovy síly“. A tak se - „místo aby zařadil zpátečku“ - „rozhodl podplatit Kongres a lhát ještě víc“.

„Bílý dům i mediální presstitutky“ do Kongresu hustí, že „pro prezidenta ´jediné světové supervelmoci´ je ponižující jít ke křížku, protože lhal“. Že právě „Kongres musí ´zachránit tvář´ lháři, takto ´prvnímu americkému prezidentovi černé pleti´“. Že pokud to neudělá, je to prý celá „Amerika, kdo přijde o prestiž i důvěryhodnost“.

V reálu je to právě naopak: „Pokud Amerika nespáchá válečný zločin znovu“ - a „neponičí tak na Středním východě životů ještě víc“ - „zvoní hrana důvěryhodnosti izraelské lobby a neokonzervativců“.

Do hry tak „vstupují peníze, mraky peněz“. Ve „Washingtonu i evropských metropolích“. Cameron “vykoná, co bude v jeho silách, aby Washingtonu nastavila britská vláda“.

Co asi „slíbili ´socialistovi´ Hollandovi, že by rád udělal děvku Washingtonu z Francie?“

„Oč větší část rozpočtu NATO slíbil Washington zaplatit za to, že další americký válečný zločin podpoří i NATO?“

První na ráně je Kongres. Pálí na něj hned několik hlavní: že „Ameriku nechali ve štychu spojenci“ - a „prezidenta v tom neradno vykoupat“; že Kongres „musí Americe zachránit reputaci“ - jinak „přijde i o příspěvky, které mu před volbami sype izraelská lobby a vojensko-policejní komplex“. Právě to je „argument“, před nímž mohou změknout i „nejtvrdší oponenti“. Amerika má přitom i „dlouhou tradici jingoismu“. Vidina „ztracené reputace ji zraňuje zvlášť trpce“.

Než si však „Kongres navleče fangli“ - a „dá zelenou dalšímu válečnému zločinu v pořadí“ - měl by napřed „pečlivě zvážit, zda tím prestiži Spojených států pomůže, nebo jí naopak uškodí“. Zvlášť je-li „nabíledni, že proti útoku na Sýrii je převážná většina amerického lidu“. A to jak z averze proti „nekonečným válkám, z nichž mu nic nekyne“, tak pod tíhou „trablů se splácením hypoték, aut na dluh i menáže na stůl“. Tím víc se mu „války, vedené Washingtonem už 12 let, jeví jako nezřízený luxus“.

Jejich „obětí není jen civilní populace Afghánistánu, Iráku, Libye, Pákistánu, Jemenu, Somálska a Sýrie“. Jsou jí i „tisíce mladých Američanů, zabitých či doživotně zmrzačených anebo trvale strádajících posttraumatickým stresem“. Avantýry, které si jejich vláda dopřává, „zavinily i tisíce rozvodů, alkoholiků, narkomanů i bezdomovců mezi veterány, které Washington podvedl a nechal na holičkách“.

Pokud se Kongres - „prý reprezentant lidu, a ne jenom poskok pokoutných kousků exekutivy“ - „rozhodne  vůli lidu ignorovat a válku, nemající jeho podporu, schválit, zasadí další zdrcující ránu demokracii. Odsouhlasí-li Obamovi válku, potvrdí tím sám, že americká demokracie není než novinářská kachna.“

Pokud k tomu Bílý dům – „nehledě na značný odpor britské a evropské veřejnosti“ - dostrká i „britský parlament a NATO“, „západní demokracii to diskredituje v celém světě“. O „jaké demokracii může být řeč, pokud si hrstka elit může dělat, co si usmyslí“? Smí-li - „nehledě na odpor většiny vlastních obyvatel“ -  „páchat i jakékoli zločiny“?

Pokud „Obamovým průhledným lžím“ přitaká i Kongres, „americká demokracie se z toho už nevzpamatuje“. Stane-li se Kongres jen “fickou výkonné moci“, „zřekne se, bez nároku na odvolání, práva na nezávislý hlas“. Pak se už - „zbaven významu a moci“ - „může klidně i rozpustit“.

„Přitakají-li Obamovu lhaní evropské vlády, konec demokratické prestiže Západu je na světě.“ Padne-li tak  i poslední „škraboška, jíž Západ maskuje zločiny proti lidskosti“, „ztratí hlas Západu i každý morální kredit“.

Bude to „mamutí účet za záchranu zdiskreditovaného prezidenta, jemuž nevěří už nikdo, dokonce ani jeho vlastní stoupenci“. Obama je „nula, jíž ujel vlak“. Je to právě „Obamův režim“, co „ztělesňuje degeneraci amerického státu“.

Kongres by proto - „místo hlasování, zda Obamovi dovolit napadnout Sýrii“ - „měl hlasovat o Obamově a Kerryho impeachmentu“. Jejich „flagrantní lhaní, diktátorské nároky a arogantní nelidskost“ jsou  „pádným argumentem, proč je vypoklonkovat“.

Svých židlí se drží jen díky „ministerstvu propagandy“ - a „mediálním presstitutkám“. Jen kanonádou „lží tak okatých, až člověk žasne, za jaké hlupáky musí mít americký lid“.

Zvlášť nechutný spektákl se nabízí pokaždé, když si ten inventář červených luceren – i „´lídři´ Sněmovny reprezentantů a Senátu, řízení vojensko-policejním komplexem jakbysmet“ - začnou „brát za Asádův  vlastní lid“. Toho totiž – jak „ukazují průzkumy veřejného mínění“ - „podporuje právě vlastní lid“: „Asád má u něj větší podporu, než hlava kteréhokoli západního státu. Procenta těch, koho má doma za sebou  Cameron, Hollande, Merkelová či Obama, jsou vedle Asádovy podpory Syřany naprosto nicotná“.  Bigotní víře v opak nabízí Roberts i autentickou dokumentací.

Asád „žádné chemické zbraně ´proti vlastnímu obyvatelstvu´ nepoužil. Všechny důkazy indikují, že šlo o operaci pod falešnou vlajkou.“ K „rozpoutání už sedmé války během 12 let si jí pomáhá Obama“.

„Militanti Fronty al-Nusrá nejsou ´Asádův vlastní lid´.“ Jsou to „islamističtí extremisté, zverbovaní v zahraničí a vyslaní do Sýrie Washingtonem a Saúdskou Arábií“. Mají tam „svrhnout syrskou vládu, vzešlou z voleb“. Tak „jako svrhla první egyptskou vládu v dějinách, mající mandát voličů, egyptská armáda“. Teď „střílí v ulicích stovky Egypťanů, protestujících proti svržení vlády, kterou si zvolili“.

O tom, že „Asád proti džihádistům z al-Nusrá, podporovaným Amerikou, použil chemické zbraně“, nesnesla jediný hodnověrný důkaz ani americká špionáž. „Napadne-li Washington zemi, jež na něj nezaútočila a ani mu tím nevyhrožuje, spáchají válečný zločin Spojené státy“. Bude to „válečný zločin podle norem, které v Norimberku zakotvily Spojené státy“. A to zcela „bez ohledu na charakter napadené země“ - „či zbraní, jimiž se proti napadení brání“.     

Pokud se „Washingtonu podaří teroristům z al-Nusrá umožnit, aby sekulární syrskou vládu svrhli“, jak se pak „Amerika v Sýrii zbaví al-Nusrá“?

V „Iráku neřádí smrt a destrukce o nic méně, než za americké vojenské okupace. Bushův zločinecký režim Iráku žádnou ´svobodu a demokracii´ nepřinesl.“ Zasel tam jen „smrt a destrukci, trvající i poté, co Washington vyklidil pole“.

„Válečný zločinec Obama spáchal totéž v Libyi.“ Afghánistán byl „podle Bushova režimu napaden proto, že nechtěl vydat Usámu bin Ládina, dokud neobdrží důkazy, že má prsty v 11. září. Tak proč ta válka trvá už 12 let, i když bin Ládin zemřel buď už v prosinci 2001 na selhání ledvin“, anebo „znovu v květnu 2011, tedy už před dvěma roky a čtyřmi měsíci, kdy ho podle Obamy zabili NAVY Seals“? „Bylo-li cílem afghánské války dostat bina Ládina, proč trvá i po jeho dvojí smrti?“

„Lži, pronášené Obamou a Kerrym, jsou průhledné natolik, že to svádí až k otázce, zda si snad nekladou sami za cíl tu válku zbabrat natolik, aby jednou provždy skoncovala s nadvládou, již nad americkou zahraniční politikou mají Izrael a neocons. Co jiného může člověka napadnout, slyší-li výroky tak absurdní, jako Kerryho prohlášení ´Toto je chvíle našeho Mnichova!´“? Poněvadž mezi „tím, když se Asád brání svržení syrské vlády zahraničnímu džihádisty, podporovanými Washingtonem“ - a „Hitlerovou agresivní politikou vůči Československu“ -  neexistuje „sebemenší podobnost“.

„Amerika, již znala moje generace, už neexistuje. Teď se jí zmocnili a vládnou zločinci. Finanční politiku má v rukou hrstka banksterů, ovládajících státní pokladnu Spojených států a Federální rezervní systém, orgány finanční regulace, jimiž svět řídí v zájmu své vlastní nenažranosti a zisků. Zahraniční politika je revírem izraelské lobby a neokonzervativců, do jednoho napojených na Izrael.“ Zato miliony „Američanů nemají slovo, ani reprezentaci už vůbec nikde“.

Tam, kde se „vláda nezodpovídá lidu, demokracie neexistuje“. Dnešní „Amerika je zemí, v níž má všechnu moc uzounká elita a dělá si, co chce.“

Pokud Kongres „podpoří Obamovu válku, postrčí svět blíž i k té jaderné. Rusko a Čína vidí, že OSN nemá sílu agresi předejít“. Že je „agrese Washingtonu namířena proti nim“. Proto „budují své jaderné síly“ - a „teď přitvrdí i v otázce Íránu“. Právě ten je „ruským podbřiškem“ - i “zdrojem 20 procent čínské ropy“.

„Ruská i čínská vláda ztratily k Washingtonu jakoukoli důvěru“. Dnes „už nevěří jediné z jeho lží.“ Dobře totiž „vědí, že se je Washington snaží diplomaticky izolovat a obklíčit vojenskými základnami.“ Že jim „od západních mediálních presstitutek hrozí stejná démonizace, jako Saddámu Husajnovi, Muamaru Kaddáfímu či Asádovi“. Tím menší důvod mají k pochybám, že „západní démonizace je předehrou destabilizace“ - a ve finále i  „vojenského útoku“.

Logicky proto ve „Washingtonu vidí nepřítele, který je hodlá zničit“. Přihlížet mlčky vlastní zkázy však nikdo nedokáže. „Přitaká-li tak Kongres Obamovu lhaní“ - v domnění, že tím „prestiž Ameriky zachrání“ - „dějiště jaderné války je na světě“.

Když se „válečným zločinům nepropůjčí“ - „odmítne Obamovy úplatky i vyděračství a zločinný útok na Sýrii vetuje“- bude to „labutí píseň vlivu izraelské lobby, krvežíznivých konzervativců a válečných fanatiků  Johna McCaina a Lindseye Grahama“.

„Vlády světa jsou“ - „navzdory moci a sobectví privátních zájmů“ - stále „s to společně zachovat život na Zemi“. I dnes mohou „ubránit stále zranitelnější přírodu před chtíčem privátního kapitalismu“.

Jen ovšem „bez Washingtonu, posedlého neokonzervativní žízní po válečných řežích“. Pokud však „válce, po níž Obama prahne, Kongres nezabrání, sebevražedné bomby světa jsou tu natotata.“