Paul Craig Roberts: Nejfalešnější z projevů, jaké kdy pronesl západní státník

Reaganův náměstek ministra o Obamovi ve West Point

Obamův projev před kadety West Point vytočil i Paula Craiga Robertse, za Reagana náměstka ministra financí a šéfprojektanta reaganomiky. Slova, jimiž ho škvaří ve vlastní šťávě, sedí i na Obamovo dnešní kázání ve Varšavě.

„Americká výjimečnost“ – školil Bílý dům svůj khaki dorost - „tkví v naší schopnosti prosazovat mezinárodní normy a vládu zákona“. Roberts to vidí opačně: právě „americká výjimečnost zničila v 21. století sedm zemí“. „Milióny lidí přišly o život, jsou zmrzačeny nebo ve vyhnanství.“

„´Americká výjimečnost´ znamená i to, že prezidenti Spojených států mohou hlásat lži a překrucovat fakta o těch, koho se rozhodnou démonizovat.“ Dnes jsou to především „Putin a Asad“.

Prvého z nich Obama ve West Point napadl i následovně: „Ruská agrese vůči bývalým sovětským zemím vyvolává nervozitu evropského kapitálu…Na Ukrajině nás poslední akce Ruska vracejí do dnů, kdy sovětské tanky potlačovaly východní Evropu.“ Asada prohlásil za „diktátora, který vlastní lid bombarduje a trýzní hladovkou“.

Potíž je v tom, že „syrský lid stojí za Asadem, a ne za ´osvobozeneckými silami´ s Amerikou za zády, onou směskou importovaných džihádistů a militantů al-Kájdy, jimž na Asadově vládě nevoní, že je sekulární“.

Mimo mísu jsou i příměry se „sovětskými tanky potlačujícími východní Evropu“. Lze totiž důvodně „pochybovat, zda by Washington zemím, pokoušejícím se vystoupit z NATO, odpověděl jinak“, a to nejen za studené války. Když totiž propukla „před pár měsíci v Německu a Anglii debata, zda nevystoupit z EU“, dal „Washington vládám oběma zemí najevo, že to není v jeho zájmu“.      

Narážky na „sovětské tanky, líčící Rusko jako sovětskou hrozbu“, mají „překroutit i ruskou reakci na gruzínskou invazi do Jižní Oseti“. Stejně jako „volbu Krymu, který se rozhodl pro opětné připojení k Rusku“. Obojí není než „kolovrátek amerických médií a oficiální propagandy Washingtonu“.

„Obamův projev byl zřejmě vůbec nejfalešnější ze všech, jaké kdy západní politik pronesl. Všem zločinům, jichž se Washington dopouští sám a pak je překřikuje rétorikou o jiných, bychom se mohli vysmívat celé hodiny. Sám mám ve zvláštní oblibě, evokuje-li Obama svět, v němž ´lidé nejsou pronásledováni za své politické přesvědčení´. Právě tento spravedlivý svět měl Obama dozajista na mysli, když vraždil čtyři americké občany, aniž je odsoudil regulérní soud, ´mimo území aktivních projevů nepřátelství´.“

Bílý dům si libuje i v řečnění o „amerických hodnotách a právních tradicích, které nepřipouštějí věznění lidí bez časového omezení za našimi hranicemi“. Zvlášť pikantně to zní nejen ve stínu Guantánama: „Ne, Obamo, Ústava Spojených států skutečně nepřipouští, aby vláda Spojených států věznila občany Spojených států bez časového omezení kdekoli na světě, tím spíš ne vlastním území.“

Tím, že se „věznění a vraždění občanů Spojených států dopouští, pošlapává Obama svou prezidentskou přísahu a měl by být vystaven impeachmentu“. Clintona jím prohnala Sněmovna reprezentantů – a „před obviněním spasil až Senát“ – už za „lhaní o sexuální aféře“. „Jak se ty časy mění. Dneska má volnou ruku i prezident, pošlapávající svou přísahu, že bude bránit Ústavu před vnějšími a domácími nepřáteli.“

„Ústava už nemá sílu bránit občany před arbitrární mocí vlády. Bez Ústavy však už Spojené státy přestaly existovat, země se stává tyranií, doma i v zahraničí. Dnešní Spojené státy jsou tyranií, oděnou do garderoby  ´svobody a demokracie´.“

„Místo abychom se Obamovu grotesknímu projevu vysmáli“ – píše druhý muž Reaganova fiskálu – „soustřeďme se raději na jeho skutečný základ: ´Amerika musí vždy stát v čele světové scény…Armáda je a vždy bude páteří naší vedoucí role.´ Washington, řečeno jinak, nesází na diplomacii. Washington používá donucení. Oblíbená hrozba zní: ´Dělej, jak ti říkáme, nebo tě dobombardujeme až do doby kamenné´. Obamův projev ospravedlňuje kriminální kroky Washingtonu, založené na tom, že Washington jedná jménem výjimečné Ameriky, jejíž výjimečnost staví ji, a tím i její vládu nad právo a mezinárodní normy.“

Z „Američanů to dělá nové nadlidi (´übermensch´), novou vládnoucí rasu. Podřadné bytosti smí bombardovat, přepadat a trestat sankcemi. Obamův projev ve West Point hlásá americkou nadvládu nad všemi ostatními a odhodlání Washingtonu tuto nadvládu udržovat tak, aby zabránila vzestupu jiných mocností.“

Deníku Washington Post je „však málo i to“. Projev, hýřící „nadutou arogancí“, peskuje za „omezení moci Spojených států na ´úzký okruh klíčových zájmů´ typu přímého ohrožení Ameriky“.

Podle „amerických ´liberálních médií´ poskytl Obamův projev jen ´příliš skromný komfort´ militaristům, lačným svrhnout vlády Sýrie, Íránu, Ruska a Číny“.

„Svět by neměl přehlédnout, že pro americká média, prošlá ´zneokonzervativněním´, je nejagresívnější americký prezidenta bábovka.“

„Média podněcují války a americká média, těsně spolčená s vojensko-bezpečnostním komplexem, ženou svět do války, která by znamenala konec světa.“