MZV RF: Teror na lidských právech in flagranti

Z auditu zločinů, páchaných jménem „Majdanu“

Bílou knihu o porušování lidských práv a principu svrchovanosti práva na Ukrajině (listopad 2013 - březen 2014) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace už v dubnu. Nezachycuje proto oděský masakr z 2. května, ani „závěrečnou fázi protiteroristické operace“, jak brutální válce proti vlastnímu obyvatelstvu říká Petro Porošenko, který se právě jí uvedl na postu hlavy státu (zvolené za krajně „nestandardních“ podmínek).

Obsáhlý dokument naleznete v odkazu na zdroj v ruském a anglickém znění. Násilí na lidských právech mapuje chronologicky. Člení je podle následujících hledisek, uvedených vždy i klauzulemi, k nimž aktéry kyjevského převratu – domácí i zahraniční - zavazují mezinárodní normy:

Porušování práva na život, veřejného pořádku a bezpečnosti, případy mučení, nelidského zacházení a nezákonného jednání.

Vměšování do vnitřních záležitostí svrchovaného státu.

Výzbroj, vybavení a taktika účastníků „Euromajdanu“. Svědectví o záměrných násilnostech a provokacích „pokojných manifestací“.

Porušování práva na svobodu přesvědčení, včetně politického, práva na jeho projev. Omezování svobody médií a zastrašování jinak smýšlejících. Cenzura.

Etnická a jazyková diskriminace, xenofobie a rasový extremismus. Podněcování k rasové nenávisti.

Náboženská nesnášenlivost, včetně výhružek ukrajinské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu.

Cílem dokumentu – uvádí se v preambuli – je „zaměřit na tato fakta pozornost mezinárodního společenství a klíčových mezinárodních struktur na obranu lidských práv i profilových nevládních organizací, které o tuto problematiku dosud neprojevily náležitý a nepředpojatý zájem“.

„Dějiny XX. století vydaly tragické lekce, jejichž přehlížení není jen nezodpovědné, ale leckdy i přímo zločinné“. Bílá kniha proto vysílá „signál těm, kdo je zapomněli nebo to předstírají. Těm, kdo pro své zištné zájmy cynicky, pod škraboškou ušlechtilých předsevzetí a pseudodemokratické demagogie ženou mnohamiliónový a multietnický ukrajinský lid do náruče extremismu, bezuzdného bezpráví a hluboké krize národní identity.“

„Rasismu, xenofobii, etnické nesnášenlivosti, glorifikaci nacismu a jeho banderovských kolaborantů třeba bezodkladně učinit přítrž solidárním úsilím ukrajinského lidu a mezinárodního společenství.“

Hrozí „destruktivními následky pro mír, stabilitu a demokratický rozvoj Evropy, jimž třeba předejít stůj co stůj“.

Nad fakty, obsaženými v dokumentaci, se těžko ubránit asociacím nejen s terorem Ku-klux-klanu, ale místy i přímo nacistické mašinérie. Komu nestačí ani desítky konkrétních případů veřejného lynče představitelů prokuratury či parlamentních stran (nejednou se smrtelnými následky) – jejich vypálených budov či zaživa podpalovaných příslušníků pořádkových sil – možná ho z bohorovného klidu vyruší poničené pomníky obětem holocaustu (nápisy ´Smrt židům!´ i ´Sieg heil!´). Jmenovitě doložené případy žhářství vůči synagogám či fyzického násilí na židovských občanech Izraele i Spojených států.

Anebo návrh zákona, předložený ukrajinskému parlamentu už 21. února a rušící trestní odpovědnost za glorifikaci fašismu.

Dívka zmlácená za to, že si na ulici troufla mluvit do mobilu rusky (i desítky jiných Ukrajinců, fyzicky napadených ze stejných důvodů).

Nebo zákonná předloha, předložená poslankyní za stranu ´Svoboda´ Irinou Farion a požadující trest odnětí svobody v trvání 7 let za „použití ruštiny ve státní instituci či na veřejném prostranství“.

Ničeny a zneuctívány jsou však i pamětihodnosti maďarské národnostní menšiny. Táž nacionalistická ´Svoboda´ se dožaduje i zákazu Demokratické strany Maďarů na Ukrajině.

Demarši, vyjadřující znepokojení nad tím, jak dnes zachází s německou i dalšími národnostními menšinami, zaslal už 24. března Kyjevu i vládní představitel SRN pro otázky přesídlenců a  národnostních menšin.

Dokud nebude moc plně v našich rukou – nechal se 8. března slyšet gubernátor Dněpropetrovské oblasti B. Filatov – „je třeba chamradi  naslibovat hory doly i záruky a jít na nejrůznější ústupky. Věšet ji budeme až pak.“

Porošenkova „závěrečná fáze“ vraždí plošně. Kdo by se takové verbeži podrobil dobrovolně?

Kdy se na obranu lidských práv, terorizovaných režimem velkolupičů a neonacistické chátry, ráčí postavit česká vláda? Zatne tipec svým členům, honícím kariéru spojenecké věrnosti – a začne vykonávat své ústavní povinnosti?