Eduard Popov: Donbaské referendum z první ruky

Svědectví hlasujícího doktora věd

Jsme reader´s digest.  Reproduktor – i komentátor – toho, co se nabízí ze zahraničních médií i nových knih. Text, který nám padl do rukou dnes, máme z první ruky. Eduard Popov, doktor historických věd, v něm shrnuje své vlastní zážitky účastníka donbaského referenda. Píše:

„11. května lidé z Donbasu, velkého regionu zahrnujícího Doněckou a Luhanskou oblast, za dunění dělostřeleckých kanonád a dávek z automatických zbraní hlasovali v referendu o statusu svých regionů. Mnohé volební místnosti byly uzavřeny už o několik hodin dřív, střílelo se, a svou vůli tak nemohl vyjádřit zdaleka každý, kdo chtěl. Volební účast přesto v Doněcké oblasti přesáhla 75 procent; v Luhanské oblasti byla ještě vyšší. Za nezávislost Doněcké lidové republiky se vyslovilo 89 procent, za nezávislost Luhanské lidové republiky – 96 procent.“

„Jsem přesvědčen, že dnes, poté co kyjevská moc proti pokojným městům nasadila letectvo a těžké dělostřelectvo, po bombardování Doněcka, města s miliónovou populací, by procento hlasujících za nezávislost bylo ještě vyšší.“

„Co k tomu obyvatelstvo Donbasu vedlo? Příčin lze uvést několik. Svržení legálně zvoleného prezidenta Janukovyče technologiemi, které USA a jejich spojenci použili s úspěchem v Libyi – a neúspěšně v Sýrii. V seznamu dotčených zemí lze mimochodem pokračovat. Lidé, kteří se Kyjevě chopili moci silou zbraní, se stali nelegitimní mocí.“

„To, že se nová kyjevská moc stala faktickou reinkarnací krvavého Pinochetova  režimu v Chile. V Chile roku 1973 a na Ukrajině v roce 2014  uchvátil moc státní převrat, organizovaný Amerikou. Chilský diktátor byl v evropských demokratických státech personou non grata. Předáky nové, domněle demokratické Ukrajiny, však v evropských metropolích vítají demonstrativně přívětivě.“

„Připomenout lze i to, že Donbas je územím, historicky obydleným ruskými lidmi a donskými kozáky. Donbas žil a smýšlel rusky, a ne ukrajinsky. Polovinu Donbasu tvoří území bývalé Oblasti vojska donského, zrušené moskevskými bolševiky a předané Ukrajinské sovětské republice v rámci jednotného sovětského státu. Tato historická paměť v obyvatelstvu Donbasu nikdy nevyhasla. Probudila se, jen co se ukázalo, že cílem prvých kroků vítězného převratu v Kyjevě je eliminace ruského jazyka ve společenské a politické sféře. Ruština byla vsazena za mříže.“

„Všechny tyto i další důvody, o nichž nebyla řeč, lze však shrnout do jediného a hlavního: lid Donbasu se za nezávislost na Kyjevě vyslovil proto, že nechce zůstat v ukrajinském fašistickém státu.“

„Ano, ano. Ve státu, obrovském co do území a počtu obyvatel, se formuje fašismus. Přesněji jakási analogie nacismu. Ukrajinská verze je nejbližší Paveličovu režimu v Chorvatsku, když tam byly vyhubeny statisíce pravoslavných Srbů a jiných ´nežádoucích´ národů (z hlediska čistoty rasy a niterné víry).“

„Tato slova a srovnání nijak nezveličují. Snad jen v tom, že režim Ante Paveliče byl mimořádně ideokratický. Kdežto režim na Ukrajině je perverzní symbiózou oligarchického, skrznaskrz zkorumpovaného státu s nejdivočejší variantou nacismu, připomínající chorvatské ustašovce.“

„Právě před tím vším se snaží uniknout lid Donbasu. Zvěrstva západoukrajinských Hitlerových spojenců, banderovců, v letech Druhé světové války zůstala v jeho historické paměti zapsána nesmazatelně.“  

„Rituální upálení stovek obránců ruského jazyka v Oděse 2. května dnešními ukrajinskými nacisty ho jen utvrdily v přesvědčení, že se vracejí časy etnických čistek z hitlerovských dob. Následující bombardování a kanonáda na donbaská města a vesnice ten axiom prokázaly s přesností matematické formule, že dvakrát dvě jsou čtyři.“

„Lid Donbasu si nebyl jist, že jeho touha po životě a únik před smrtí budou interpretovány pravdivě na Západě, kterému nevoní si přiznat, že v zemi přivedl k moci nefalšované nacisty.“

„Proto Doněcká lidová republika pracuje od svých prvých kroků na svém uznání mezinárodním společenstvím. Za tímto účelem bylo zřízeno několik zastoupení republiky v Rusku. V čele jednoho z nich stojím já, donbaský rodák a ruský historik.“