Craeme Maxton: KONEC POKROKU aneb Jak nás moderní ekonomie zradila

Craeme Maxton je letitým free lance korespondentem týdeníku The Economist. Ćasto ho zvou i do diskusních relací CNBC, BBC a CNN. Před svou poslední knihou, jíž dnes nabízíme stručnou exkurzi – právě vyšla i česky v nakladatelství Wolters Kluver ČR - byl spoluautorem monografie Driving over a Cliff. Sám napsal knihu Time for a Model Change.

Důležitá a zábavná kniha Craema Maxtona – láká čtenáře vydavatelova upoutávka na přebalu – ukazuje, že moderní ekonomická teorie obsahuje zásadní chyby, které by zaznamenalo i dítě. Sám Maxton anoncuje, co se tím míní především, už vstupním citátem z Adama Smithe: Žádná společnost, ve které je větší část členů chudých a ubohých, nemůže vzkvétat a být šťastná.

“Nechali jsme ekonomy, aby řídili náš svět” – startuje sám Maxton – a “výsledkem toho je, že se naše planeta řítí do záhuby.” Ti, jejichž koncepce to mají na svědomí, přitom “nemají žádné návrhy na řešení těchto problémů. Existuje pouze lehká naděje, či snad víra v to, že spousta těchto potíží je pro současnost jednoduše nezbytná, že nakonec vše bude dobré a že nás lidská vynalézavost nějak zachrání. Až dojde ropa, najdeme za ni náhradu. Nějak splatíme dluhy a vymyslíme nové způsoby, jak uživit svět. A až skončí válka proti teroru, znovu nastolíme těžce vydobytá práva. Bohužel ale mají tyto myšlenky jen málo pravdivého základu. Schází nám jasný plán či časový rozvrh, ve kterém se zaměříme na ono ohromné množství problémů, s nimiž se potýkáme. Místo abychom se zaměřili na hmotný pokrok, raději přemýšlíme o materiálním zisku.”

Přitom se zcela ignoruje, že “nedostatek zdrojů, finanční potíže, politické a sociální problémy jsou výsledkem změn, které jsme vykonali dle našeho způsobu vidění světa. Většina těchto změn se stala v průběhu uplynulých třiceti let.” Zhruba “od konce let sedmdesátých”, kdy “nás prohnaní a lstiví politici, vágní a popletení profesoři přesvědčují”, abychom se zřekli v podstatě celého myšlenkového dědictví, jehož kořeny tkví už v éře osvícenství.

“Osvícenství byla doba, která se vyznačovala výrazným intelektuálním, společenským a politickým pokrokem.” Nejenže měla – řečeno s Immanuelem Kantem - “odvahu vědět”, ale i usilovat “o všeobecné zpřístupnění příležitostí ke zdokonalování sebe sama.” Dnes sice “používáme stejná slova jako osvícenští myslitelé, ale naše chápání těchto slov se změnilo. A stejně jako je to se zmutovanými geny, tak i my jsme našli jiné významy na hony vzdálené od původního záměru.” Místo “odvahy vědět” vládne “kult celebrit, touha po bezvýznamných značkách a víra, že informace znamenají vědění”. Tím, že se ignorují “myšlenky sociální spravedlnosti”, dochází k “prohlubování rozdílů v příjmech, jako by vůbec nevadily”. Jsou však  “neudržitelné a nebezpečné”. O to víc “zavánějí revolucí”.

Teprve dnes se “poprvé v průběhu několika staletí na mnoha místech světa potýkáme se zkracováním průměrné délky života. A jak nám ubývá zdrojů, riskujeme, že vypuknou boje kvůli potravě, vodě a ropě.”  Právě ekonomie, pasovaná na “moderní”, učí “přemýšlet především o krátkodobém zisku” (a ne o “dlouhodobém přínosu pro společrnost”). “Pokud nezměníme směr naší cesty, budeme se muset rozloučit se sociálním pořádkem a místo toho přivítat věk menšího blahobytu, méně práv a více konfliktů.”

Oligopol “prohnaných a lstivých politiků” - a “vágních a popletených profesorů” - kolonizující posledních třicet let rozhodování o životech sedmi miliard, se rád zaštiťuje Adamem Smithem. Maxton jim - v kapitole VÍRA VE VOLNÝ TRH SELHALA – tu bábovičku rozkopává napadrť: “Smithovy principy byly více než jen o ekonomii, o volném trhu a neviditelné ruce... Základy jeho teorie nespočívají v ekonomii, nýbrž v morální filosofii... v principech spravedlnosti, tolerance a čestnosti, které bylo nutno obhajovat... Dnes je neviditelná ruka oblíbenou metaforou pro volné trhy a pro tzv. laissez-faire ekonomickou filozofii, dle které by obchod měl být převážně neomezený a trhy by měly být regulovány jen mírně.” To se však s “původním Smithovým záměrem neshoduje”.