Paul Craig Roberts: Kapitalismus jako zlodějský mechanismus

Reaganův finanční  guru o autodestrukci „amerického  snu“

„Ekonomika Spojených států je domečkem z karet,“ píše Dr. Paul Craig Roberts, náměstek ministra financí ve vládě Ronalda Reagana a šéfkonstruktér reaganomiky. „Je to jeden velký podvod.“ I celá „iluze oživení je jen dílem zfalšované statistiky.“

„Iluzí je sám americký kapitalismus. Všechny finanční trhy jsou zmanipulovány. Masivní hotovost, pumpovaná do finančních trhů Federálním rezervním systémem, vede k inflaci cen akcií a dluhopisů a tlačí úrokové sazby, považované za měřítko ceny kapitálu, k nule či do záporných hodnot, takže je k mání zadarmo. Bankrotující velké podniky typu velkobank a výrobců automobilů se však padnout nenechají. K vykrytí privátních ztrát a udržování korporací ve stavu ´příliš velkých na to, aby mohly padnout´ se zadlužují veřejné rozpočty a emitují peníze ne na konto  jejich akcionářů, ale lidí, kteří v nich žádné akcie nevlastní.“

„Zisky už nejsou měřítkem společenského blahobytu, dosahovaného kapitalisticky efektivním využíváním zdrojů.“ Teď se jich dosahuje „nahrazováním domácí práce levnou zahraniční“. To „vede k poklesu spotřebitelské kupní síly a růstu příjmové a majetkové nerovnosti“. Její naprosto „bezprecedentní explozi Spojené státy zažívají právě v éře vývozu pracovních míst off-shore“.

Situace je „ještě horší, než jak ji popisuje Thomas Piketty v právě vydané knize Kapitalismus v 21. století (Capitalism in the 21st Century)“.

„Mocné privátní zájmy, ovládající naše vlády, soudy a regulační orgány,  změnily kapitalismus ve zlodějský mechanismus. Wall Street už neplní  jedinou pozitivní funkci. Wall Street je zlodějským mechanismem.“ „Společensky vzato čistou ztrátou.“

Své zisky „doluje z prodeje podvodných finančních instrumentů“, vydávaných za „prvotřídní tituly“, „finančních pák bezprecedentního rozměru“; z „ničím nekrytých hazardů“ a „manipulace trhů se všemi komoditami“.

„Federální rezervní systém i ´Tým na ochranu hazardu´ Ministerstva financí té loupeži napomáhají tím, že na akciovém trhu skupují ´futures´ a drží dolar nad vodou emisí peněz v dosud nevídané mase.“  

„Ekonomika Spojených států se už nezakládá na vzdělání, tvrdé práci, cenách volného trhu a odpovědnosti, kterou si skutečně volné trhy vynucují.“ Dnes jsou to „místo nich cenová manipulace, komodity ovládané spekulací, podpora dolaru loutkovými státy Washingtonu, zmanipulovaná a zfalšovaná statistika, propaganda médií v rukou finančních kruhů.“ A také „inerce zemí jako Rusko a Čína, které dolarový systém přímo poškozuje ekonomicky i politicky“.

Pro „neschopnost Washingtonu je spásou to, že nekompetentní jsou i vlády většiny zemí okolního světa“. „Není to ovšem spása pro Američany, žijící pod vládou Washingtonu.“ Ze „všech statistických dat je zřejmé, že příjem a majetek velké většiny americké populace klesají“.

Pro „ekonomiku Spojených států už domácí spotřebitelský trh přestal být hlavním odbytištěm“. Za situace, kdy stále „nepřiměřenější podíl příjmů a majetku připadá na ty nejbohatší“, je „ekonomika založená na na dovozu produkce ze zemí off-shore“ nutně kvadraturou kruhu. „Jak může drtivá většina Američanů nakupovat víc, jestliže jejich příjmy po léta nerostou a dokonce klesají?“ Jestliže „zchudli natolik, že už jim víc nepůjčí ani banky?“

„Amerika, v níž jsem vyrostl, byla soběstačná. Zahraniční obchod byl jen malou součástí našeho hospodářství.“ „Obchodní bilance byla, s výjimkou ropy, v plusu, i v době, kdy jsem byl náměstkem ministra financí.“ Ani „vývoz pracovních míst off-shore tehdy ještě nezačal“.

Pak ovšem „Wall Street korporacím pohrozila, že pokud produkci zboží a služeb nepřemístí do zahraničí a nezvýší tím své zisky, spolkne je sama.   Nízké náklady práce zvýšily tržby i ceny akcii a konvenovaly gustu Wall Street dosahovat ještě větších příjmů, růst životní úrovně s výjimkou těch nejbohatších však zarazily. Finanční deregulace ekonomice naložila rizika bublin.“

„Američané jsou lidé neskutečně lehkověrní. Všude jinde by lidé už Wall Street vypálili až do základů.“

Jen to těm, kdo Americe vládnou, umožňuje, aby „své vlastní hříchy sváděli na jiné vlády – Iráku, Afghánistánu, Libye, Číny, Ruska“.

„Lidé tak lehkověrní a pasivní jsou ideální obětí loupeže.“ A „jejich ekonomika, rozkradená na kost“ – jen „domečkem z karet“.

Míní už i druhý muž Reaganova fiskálu.