Michael Parenti: Hanebná stopa „změny režimů“

Chaosu na dálkový ovladač začíná docházet dech

Profesor Michael Parenti - živoucí ikona americké levicové vědy -  vydal i hromadu knižních titulů. Například Atentát na Julia Caesara (The Assassination of Julius Caesar), Demokracie pro hrstku (Democracy for the Few), Meč a dolar: imperialismus, revoluce a závody ve zbrojení (The Sword and the Dollar: Imperialism, Revolution and the Arms Race), Země idol: politická mytologie v Americe (Land of Idols: Political Mythology in America), Historie jako mystérium (History as Mystery), Trendy a tragédie americké zahraniční politiky (Trends and Tragedies in American Foreign Policy), Popravená země: útok na Jugoslávii (To Kill a Nation: The Attack on Yugoslavia) nebo Past terorismu: 11. září a jeho pozadí (The Terrorism Trap: September 11 and Beyond).

Naposled nahlíží za kulisy ukrajinské krize:

„Referenda o připojení Krymu k Rusku se zúčastnila 83 procenta oprávněných voličů. Pro oddělení od Ukrajiny a návrat do Ruska z nich hlasovala 93 procenta.“ Byl to „masívní triumf“.

„Nepadnout Ukrajina do klinče sil subverze, inscenujících ´změnu režimu´, Krym by nic podobného nepodnikl.“ K jeho rozhodnutí „by nebylo vstřícné ani Rusko“.

„Změna režimu“ („regime change“) je „metodou, mající zbavit stávající vládu šance vládnout“. Metodou exportu „chaosu a permanentní destabilizace i v mnoha jiných zemích“, inscenovaných „vysoce organizovanými skupinami, financovanými a vybavenými ze zahraničí západními kruhy“.   

Na Ukrajině si „protestující davy osedlali ultranacionalisté a žoldáci“. Hysterii proti židům i jiným etnikům – „a samozřejmě i proti komunistům“ -  šířili pod „garancí globálního zázemí ze strany západních mocností“.

„Kryptofašistické struktury typu strany ´Svoboda´ a ´Pravého sektoru´ disponují horentními fondy, z nichž mohou po celé týdny živit a hýčkat tisíce lidí v kyjevských ulicích“. A tím snáz je „zásobovat fanglemi, symbolikou a korouhvemi v různých jazycích“.

Zatímco „západní média to vše prezentují stylem, lahodícím gustu Bílého domu“, instrumentáriem „´protestů´ jsou destabilizace, násilí a teror“.

Táž karta destabilizace na export je „dnes k vidění mnoha dalších zemích – teď především ve Venezuele a Thajsku. Cílem ataků, financovaných ze Západu, je učinit svět ještě bezpečnějším pro 1 %  jeho nejbohatších.  Občanům Ukrajiny žijícím v domnění, že bojují za demokracii, nakonec dojde, že ve skutečnosti slouží západní plutokracii. Skončí pod novou vládou, vedenou starými pohnutkami.“

„Ze všeho, oč se zasazovali, jim zbude jen ekonomika v pasti ještě hlubšího propadu a korupce, enormní dluh vůči MMF, vybrakované sociální služby a prázdná ´demokracie´, řízená zkorumpovanými oportunisty typu Tymošenkové.“

Rusko, které té zkáze ušetřilo „ruský Krym“, je „teď ostouzeno západními plutokraty, usilujícími vytlačit Moskvu do izolace. Do Putinovy denunciace a démonizace se nasazuje, cokoli  je zrovna po ruce. Dal si ve Spojených státech kdokoli vůbec tu práci, aby si Putinovy projevy aspoň přečetl? Jsou tím srozumitelnější a rozumnější, oč víc staví na lžích Obama (tak jako v projevu v Bruselu o spáse a demokratizaci, jež Spojené státy dopřály  Iráku).“

„Cílem je Rusko obklíčit a degradovat na vystrašený satelit. To se však řekne mnohem snáz, než udělá. Triků a trumfů, které Obamovi ještě zbyly, už je jen pomálu.“