Sergej Venedov: Krym jako detektor lži

Psychoanalýza přihrbeného farizejství z první ruky

„Ani po téměř třiceti letech, strávených v blahobytném Švýcarsku i Francii, jíž se zdaleka nedaří tak dobře, se jeden nepřestává divit oné směsici vypočítavosti, pokrytectví, lehkomyslnosti a cynismu, která se lidem na Západě honí hlavou,“ píše dnes ze Ženevy Sergej Venedov.

Její konstantou je i „šokující pokora, s níž lídři údajně svobodných, domněle demokratických zemí Evropy srážejí kufry před ´globální velmocí´“. Sama se „zakopala za oceánem“. „Pretenduje na ředitele zeměkoule.“ Chová se ale jako „nadutá, chrapounská říše lži“.

Nezvratné jasno v tom, že „vpád amerických vojsk do Iráku, Afghánistánu a Libye“ – i „americká podpora teroristů v Sýrii“ – „těmto zemím nadělila jen chaos a smrt“, by se dnes už dalo čekat unisono. Holport, jejž „´lídr světové demokracie´ peče se silami extremismu a terorismu“, však přesto „na Západě vnímá jako cosi proti přírodě jen málokdo“.

Co Amerika sleduje tím, když se „´neposlušné´ Rusko, jež na globální nadvládu USA přistoupit nehodlá, snaží srazit na kolena“, sice i v západních zemích „chápe spousta vzdělaných, moudrých a čestných lidí naprosto exaktně“.

I oni jsou ovšem masírováni „globální informační sítí, za jejíž nitky tahají americké mediální korporace a zvláštní služby“ (což „brilantně demaskoval   Edward Snowden, nepostrádající kuráž“).   

I celý „civilizovaný Západ tak míjejí také pravdivé informace o tom, co se dnes odehrává na Krymu a na Ukrajině“. „Tamní televize nacisty, kteří za ´národní revoluce´ srážejí gubernátora velkého regionu na kolena, svazují  pouty, polévají na mrazu vodou a tlučou, neukazují.“

Přísně cenzurují i záběry „aktivisty Strany regionů, zabitého na prahu své kanceláře, když vyrazil na pomoc svým ženským kolegyním.“

Stejně jako „příslušníků policie, zaživa na kyjevském majdanu podpalovaných lahvemi s hořlavou směsí“.

Je to opravdu jen tím, že Západ nic z toho „prostě nevidí“? „Anebo to vidět nechce? Že by zášť k Rusku, hecovaná americkou krajní reakcí, měla nad zdravým rozumem Evropy už definitivně navrch?“

Když ale „ruská populace Krymu neonacistický režim, nastolený v Kyjevě pučisty, uznat odmítne a požádá o pomoc Rusko, ´svobodný svět´ se velice pohorší!“ Rázem jsou „všechny znaky západní mentality – vypočítavost, pokrytectví, lehkomyslnost a cynismus – jako na dlani.“    

Vypočítavost, sázející na „kamarádšoft s ´velkou a mocnou´ Amerikou, vytlačující ´barbarské´ Rusko na periférii dějin“.

Pokrytectví, ochotné vydávat „za bojovníky za demokracii vzbouřence, kteří sáhli po zbrani a vzali útokem legální státní moc“.

Lehkomyslnost, „mhouřící oči nad juntou, diskriminující  každého, kdo není Ukrajinec“.

Cynismus „vyhrožování sankcemi Ruska za to, že na Ukrajině ´destabilizovalo´ situaci, vyvolanou podvratnými kroky USA a jejich evropských spojenců“.

Cynismus „nicotného plátku z Lausanne, zvaného ´24 hodin´, harašícího palcovým titulkem ´Rusko ohrožuje bezpečnost Evropy´. Není to přesně obráceně?“

Je pikantní, zní-li právě ze „Švýcarska, vděčícího za samu svou existenci caru Alexandru I., který se vahou své moci na Vídeňském kongresu před 200 lety zasadil za zachování jeho nezávislosti, územní integrity a neutrality“.

Onoho „´neutrálního´ Švýcarska, jež uznalo bůhvíproč jako jedno z prvních nezávislost Kosova“. Nebo mu i v tom vedl ruku docela přízemní „kalkul, že se tam vrátí desetitisíce kosovských Albánců, co v této maličké útulné zemi získali azyl, loučili by se s ní hrozně neradi a spolehlivě plní zdejší věznice“?

Čím jiným, než bohapustým cynismem, jsou „výzvy člověka s tak pochybnou morální reputací, jakým je ´socialistický´ prezident Francie, aby Evropská unie uvalila, ještě dřív než USA, na Rusko sankce - ´za anexi Krymu!´ - který před 150 lety, ve snaze poloostrov uchvátit, bombardovala právě Francie“?  

„Holport neonacistů a západních liberálů se v Kyjevě chopil moci silou.“  Teď „spěchá s pozvánkou pro Ukrajinu do NATO“ – „coby ´garanta´ nového režimu“.

A Washington – „organizátor a dirigent státního převratu“ – „si už brousí zuby na budoucí základny NATO, vysunuté až k ruským hranicím“.

„Američtí protektoři ukrajinských nacionalistů“ se – „po svržení legální vlády v Kyjevě“ – „už už viděli na základnách NATO na Krymu“. Hned po „evakuaci ruské Černomořské flotily ze Sevastopolu“.

„Tím víc se teď Washington vzteká. Zlost ovšem vyvádí z konceptu. 10. března přišlo oznámení, že státní tajemník USA John Kerry, který už s termínem konzultací v Moskvě na její pozvání předběžně souhlasil, svou návštěvu nečekaně odložil.“

V „západních médiích dnes koluje spousta spekulací hlavně na jedno téma“: jen co „na Krymu nebude Rusko“, „USA a NATO tam budou den nato“.

„Račte zadržet, panstvo. Máte-li k partnerům, o nichž je světová politika, vůbec jaký respekt, prospělo by je nemít za idioty, kteří to nechápou a nechají dění dospět až do takového zvratu.“