Volyňský masakr

Z prazdrojů „euromajdanu“ autenticky  

Kdo umí rusky, přečte si i popisky. Jsou o konkrétních dětech, napíchnutých na bodáky. O dívkách, znásilněných fašistickou smečkou – a brutálně zavražděných. O matkách, zamordovaných spolu s vlastními dětmi.  O uťatých a pohozených končetinách. O ženských tělech, znetvořených rozžhaveným železem. 

Přiložený originál je hlavně fotodokumentací. O volyňském masakru v letech 1943-1944. Obětí bylo na 80.000. Hlavně Poláků – také však jiných “Neukrajinců“.

Řeč je o zločinech ´Ukrajinské povstalecké armády´ (UPA). O banderovcích, posedlých zločiny proti lidskosti. Mají jich na svědomí  mnohem víc.

Smí se ta verbež – rehabilitovat? Sníží se k tomu – demokrat?

Není snad veřejným tajemstvím, že teroristickou úderkou euromajdanu jsou – právě pohrobci banderovců?

Že jejich zmrtvýchvstání, srocené v partaji šovinisty Ťahnyboka, si už urvalo i řadu řídících postů – hlavně v ukrajinských represívních složkách?

Že „Pravý sektor“, vedený Dmytro Jarošem, je neonacistickou žumpou, která by v Evropě skončila za katrem?  

Že portréty Stěpana Bandery už visí i na budovách státních úřadů?

Že fanglemi s banderovskými symboly mávaly i demonstrace, agitující za euromajdan – v Praze?

Že nám je – s natěšenými komentáři – předváděla i veřejnoprávní televize?

Janukovyč není žádný lumen. Je pimprletem stejné kleptokracie, jako všechny plynové Julije. Dohodu o pokojném řešení krize podepsal se šéfy  německé, francouzské – a polské diplomacie. Násilný převrat následoval jen pár hodin nato. Rukama chátry, pro níž je Bandera – národní hrdina.    

To není jen vrchol idiotismu. To už je rekord masochismu. Polsko v něm nemá jen diplomatické prsty. Za převratem, vracejícím banderovce k moci, jsou i jeho „služby“. Jsou toho plná i liberální média. V zemích, jimž se  polský „liberál“ klaní.

Banderovci vraždili i u nás. Smí jejich comebacku asistovat – česká diplomacie? Zaorat vše, o čem je naše státní rezóna - jen kvůli kariérám ordinérních kecálků?