Valentin Katasonov: „Bubliny“ znovu raketově rostou

Lavina nekrytých peněz násobí právě to, co předstírá napravit

Masa peněz v kategorii M 2 – těch po kapsách i na promptně likvidních účtech a ve státních pokladničních poukázkách – narostla o tři tisíce miliard dolarů jen od ledna do září. Ze 63 na 66 tisíc miliard USD, tedy o 4,6 procenta. Rovná se ročnímu produktu celé planety, uvádí právě vydaná studii JPMorgan. Celou třetinu nové peněžní masy pustila do oběhu skupina G 4 – tedy USA, Velká Británie, 17 zemí eurozóny a Japonsko. Ze zemí zlaté miliardy – od Kanady, Austrálie a Nového Zélandu až po ostatní státy EU – pochází i velká část ostatních peněz, „natištěných“ letos od ledna do září.

Propast mezi iluzemi, které ta lavina sugeruje -  a riziky, jimiž zlověstně hrozí - je námětem profesora Valentina Kasatonova:

“Ještě docela nedávno byl klíčovým postulátem finanční vědy princip vyrovnaného rozpočtu.” Kdekoli    “tiskárny peněz” jenom “látaly díry”, mělo se to za “kacířskou rebelii”. Premiantem politiky, která tu normu vyřazuje do skartace, je Federální rezervní systém USA. Od pádu Lehman Bros. realizuje už “třetí vlnu tzv. kvantitativního uvolňování”. Měsíc co měsíc vrhá nově do oběhu 85 miliard dolarů. Zhruba “45 miliard nákupem pokladničních poukázek státní kasy” - a dalších 40 miliard “koupí různých ´odpadkových´ (hlavně hypotéčních) cenných papírů od privátních bank”.

Reklama “kvantitativního uvolňování” hlaholí, že jde o elixír reálné ekonomiky. Výlučným beneficientem jsou však “vláda a bankovní sektor”. Peníze, emitované Fedem, sice “nakonec mohou přistát i v reálné  ekonomice” - rozhodně “ne však hned” a hlavně jen “velice omezenou měrou”. Z těch, které Fed “tiskne” proti akvizici státních pokladničních poukázek, se hradí hlavně “vojenské výdaje a úroky ze státního dluhu”. S těmi, které Fed emituje proti cenným papírům privátních bank, je to ještě vachrlatější.  Dluhopisy, které za ně nakupuje, se hemží “toxickými aktivy”. Dolary, které tou pofidérní směskou „kryje“, končí v kasinu finančních trhů. “Stimulace” tohoto ražení nejenže “nepomůže překonat následky finanční krize”. Sama je faktorem, “generujícím předpoklady nové krize”.  

Stínohra “kvantitativního uvolňování” už není disciplínou, v níž by své rekordy lámal jen americký Fed. “Analogické programy běží ve Velké Británii, Japonsku i kontinentální Evropě.” Zvlášť agilně si v tom počíná i Evropská centrální banka (ECB), “skupující dluhopisy řady zemí eurozóny”.

Odstupující šéf Fedu “Ben Bernanke už několikrát opatrně naznačoval, že v program kvantitativního uvolňování může být redukován”. Aktérům “finančních trhů to pokaždé zabrnkalo na nervy”  o to víc, že přišli o své dřívější rezervy. Za krizí, které té dnešní předcházely, je nabízely hlavně tzv. tranzitivní ekonomiky. Dnes je však „na periférii globálního kapitalismu situace krajně nepříznivá”. Redukce “kvantitativního uvolňování” se “v těchto zemích může promítnout katastrofálně”. Apely, aby svou politiku neměnil, tak Fed bombardují i “premiéři a ministři financí mnoha států ´periférie´”. Shodně se už v srpnu vyslovil i Peking. Na jeho návrh měla být otázka na pořadu petrohradského summitu G-20. Ten se  nakonec soustředil hlavně na syrskou krizi.

“Kvantitativní uvolňování” se však míjí účinkem: “Naděje na oživení ekonomiky USA už opustily i notorické optimisty.” Emise masy nových peněz, krytých jen ještě astronomičtějšími státními dluhy – a privátními dluhopisy, plnými “toxických aktiv” - vrací do hry právě to, co předstírá řešit.

Na “finančních trzích” - především “amerických” - se totiž “znovu tvoří ´bubliny´”. Jak “akcie, tak jiné finanční instrumenty provázané s reálnými aktivy, přestávají korespondovat se situací v reálném sektoru ekonomiky”. Zatímco její křivka “stagnuje či dokonce klesá, indexy akciových trhů míří opačným směrem”. Program “kvantitativního uvolňování” tak ústí jen v “absurdní drama”.

Hlasy, jež na to upozorňují, sílí i z nejvyšších pater. Před “novou ´bublinou´ na akciových trzích” varuje i Robert Heller, ještě nedávno člen řídícího grémia Fedu. Politika FRS podle něj “nemá na reálnou ekonomiku žádný pozitivní vliv”. Novou “bublinu” vidí jako vážný problém i Lawrence Fink, generální ředitel BlackRock, spravující aktiva za více než 4 tisíce miliard dolarů.

Michael Gayed, investiční stratég fondu Pension Partners, “srovnává dnešní poměry na amerických   finančních trzích s koncem 90. let”. Také “tehdy tu došlo k raketovému vzestupu”, po “němž na burze  NASDAQ následoval katastrofální propad”. Svá “historická maxima” však -  upozorňuje Gayed - “indexy Dow Jones, S&P 500 a Russell 2000 obnovily i koncem letošního října”.

Jak příkře to kontrastuje se stavem reálné ekonomiky, napovídá už nosný metr „tržní hodnoty akcií“. Tedy „indikátor P/E (price/earnings)“ - poměr mezi tržní cenou akcie a jejím ročním výnosem. „Rekordmany jsou i dnes“ - „tak jako koncem 90. let“ - „společnosti ze sféry high-tech“. Takže například akcie Linkedin už mají znovu “tržní hodnotu“, rovnou 746 svých ročních výnosů, akcie Tesla – 267 a Facebook – 120 svých ročních výnosů.

Tak bizarní cifry boří sám základ evangelia. Katasonov je z hrstky ekonomů, nadaných logikou i tam, kde jí jde po krku inkvizice: „Podle nadnárodní auditorské společnosti PriceWaterhouseCoopers (PWC) dosáhne přírůstek hrubého produktu světové ekonomiky 3,3 % (včetně 2,0 % v USA).“ Vezme-li se však v úvahu, z jak absurdních „tržních hodnot“ se to leporelo skládá, „reálný hrubý produkt světa“ - „po zohlednění inflačního růstu cen“- „buď neroste, anebo poněkud klesá“. Rubem  „téhož procesu je téměř nepostřehnutelný, ale nepřetržitý pokles kupní síly peněžních jednotek různých zemí.“ Plíživé „znehodnocování peněz“.

Korunním svědkem „bublin“, expandujících znovu světovou ekonomikou, je tichý, o to však rychleji gradující obrat v politice velkých hráčů finančních trhů. Upozorňuje na něj i studie JPMorgan, citovaná úvodem. Dezerci od akcií k jiným aktivům – hlavně státním obligacím – ilustruje mj. norským Vládním  penzijním fondem (Government Pension Fund), „největším suverénním fondem světa s kapitálem 800 miliard dolarů“. Ve „třetím kvartálu tohoto roku přestal nakupovat akcie“ a „stal se jejich čistým prodejcem“. Analogicky – dokládá JP Morgan – postupují i „další suverénní fondy“. Stále víc těch, komu je nálepka „konzervativních investorů“ šumafuk.

A právě to jsou – uzavírá profesor, který se logiky neleká jako čert kříže – neklamné známky „blížící se finanční bouře“.