DEBKAfile: Troufne si Hollande na Teherán?

Tel Aviv lepí koalici s pařížským „socialistou“ a saúdskými šejky

Obama už válku proti Sýrii odpískal. Pomohla tomu i blamáž průzkumu bojem? První rakety, mířící na Damašek, prý kdosi sestřelil. Byl toho plný kyberprostor. Šlo jen o amatérský folklór? Nebo čísi zpravodajskou hru? Všichni, koho se týká, mlčí jako hrob.  

Teď Bílý dům otáčí i vůči Teheránu. Za casus belli nemá ani jaderný program. Íránu vládne nový prezident. Volí vstřícný lexikon. Podniká konstruktivní kroky. Izrael do šance, kterou to nabízí, zkouší hodit vidle.  

Včera tam přistáli Francois Hollande a Laurent Fabius. Za kulisy nahlíží DEBKAfile, portál izraelských tajných služeb:

„Jednání s izraelským vedením zřejmě rozhodne o tom, jak Francie, Izrael a Saúdská Arábie odpoví na současné kroky Obamovy administrativy na Středním východě,“ mající „kritický dopad na další kolo jaderných rozhovorů šesti světových velmocí s Íránem v Ženevě tuto středu 20. listopadu“.

I Francie tak „dostane možnost spojit síly s mocnostmi Středního východu – Izraelem, Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty a Egyptem – kritickými vůči snaze prezidenta Baracka Obamy a státního tajemníka Johna Kerryho o détente s Íránem. Pokud prezident Hollande tuto variantu akceptuje, čeká ho dilema, zda, jak a kdy se toto seskupení odhodlá k vojenské akci, která předejde jadernému vyzbrojení Íránu.“

Bílý dům “tuto variantu“ odmítl. Amerika – prohlásil jeho mluvčí Jay Carney – „do války vyrazit nehodlá“. K „válce s Íránem by však mířilo“ - dodal obratem - „vše, co by diplomatická jednání zmařilo“.  Docela kategorické varování.

DEBKAfile netají naději, že adresáty nezastaví ani to: „Hollande a Netanjahu se budou muset rozhodnout, zda dají dohromady společnou francouzsko-arabsko-izraelskou vojenskou variantu.“ Holport, který „vyplní  vakuum, vzniklé rezignací Washingtonu na válku“.  A „pokud ano, jak a kdy ji realizují“.

Hollanda doma stíhá „hněv proti rostoucím cenám“. Má rating jednoho z „nejméně oblíbených francouzských prezidentů“. Svého ministra přesto instruoval, aby „torpédoval už původní návrh Íránu, prezentovaný Spojenými státy na první ženevské konferenci šesti světových velmocí 9. října“.

Laurent Fabius věnoval „následkům Obamovy politiky“ i svůj nedávný konceptuální proslov. Na  shromáždění ke čtyřicátinám grémia, podílejícího se na artikulaci zahraniční a vojenské politiky Francie, mj. uvedl:

„Spojené státy si už zřejmě nepřejí být vtahovány do krizí, nesouvisejících s jejich novou vizí národního zájmu. Jelikož ale roli Spojených států nemá kdo zaujmout, může tato neangažovanost vystavit velkým krizím i je.“ Hlavně v podobě „strategického vakua na Středním východě“, „vnímaného jako důsledek nerozhodnosti Západu“.

Takové „diagnózy“ - neskrývá portál izraelských služeb – si koledují o vabank: pokud se Francie, Saúdská Arábie a Izrael „postaví porozumění USA s Íránem na zadní“, „převezmou odpovědnost za velkou krizi v regionu“. Domino, kterým hrozí, „neudrží pod kontrolou nikdo z nich“.

DEBKAfile, která to dobře ví, jim však zkouší natisknout i alibi: „Paříž, Rijád ani Jeruzalém necítí vinu za arbitrární Obamovy pokusy, jak Írán přechytračit“. Cítí se „naopak tlačeny do kouta politikou, která jejich zájmům škodí a z níž byly nuceny vycouvat“.

Hollande zamířil do Izraele právě za „hlasité slovní přestřelky mezi Obamovou administrativou a Benjaminem Netanjahuem“. Zrovna ve chvíli, kdy se „Washington izraelského předáka snaží izolovat za jeho otevřený odpor proti tomu, čemu říká ´velice špatná dohoda´s Teheránem“.

Hollande však „cítil potřebu mluvit s Netanjahuem právě v této fázi“. „Dřív, než se rozhodne, zda rukavici, hozenou jeho ministrem zahraničí, zvedne“ - a „půjde nezávislou francouzskou cestou proti Obamově administrativě“ („možná i ruku v ruce se stejně smýšlejícími vládami Středního východu“).

Tel Aviv by to uvítal i z jiného akutního důvodu: „až se Netanjahu ve středu 20. listopadu sejde v Moskvě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem“, bude tu sondovat, „kam až je Moskva ochotná zajít s cílem vyplnit ´strategické vakuum´, které na Středním východě zůstane po Spojených státech“. Nakolik se dá  počítat s tím, že by - „na eliminaci Obamových kroků“ - „spolupracovala s Izraelem, Francií a Saúdskou Arábií“. Bez „ohledu na to, že každý z aktérů sleduje své vlastní cíle“.

Je to jen zpravodajská hra? Anebo batyskaf, spuštěný na dno macerované duše – reformního socialisty? Předskokana neocons, vedle nějž jsou pacifisty – i Obama a jeho služby a khaki mozky?