Pat Buchanan, William Pfaff: Americké delirium zkrátí jen nezávislá Evropa

Relikty omezené suverenity už grilují i pravicové celebrity

Edward Snowden otevřel Pandořinu skříňku. Šok se valí jako lavina. Tříská z něj kapitál i panoptikum, srocené kolem Tea Party. S morálním právem je na tom jako sametový převrat, masakrující  ČSSD.

V Americe však znějí i hlasy zprava, z nichž nečpí hochštaplerský podraz. Dejme slovo aspoň dvěma:

Pat Buchanan býval velký konspirolog. Za pátou kolonu, pašující rudé nebezpečí, míval i kritické  intelektuální elity - Theodora W. Adorna, Ericha Fromma, Herberta Marcuseho i řadu dalších. Reaganovi dělal speechwritera. Roky je patriarchou amerického paleokonzervatismu.

Nad žumpou, jíž nadzvedl víko Snowden, však nově známkuje i staré špionážní aféry. Détente, umožňující civilizované soužití, bylo na spadnutí už koncem 50. let. Pak ale dostal U-2 zásah až nad Uralem – a pilot si odmítl sáhnout na život. Bílý dům zatloukal až do chvíle, než Powers promluvil z Moskvy. Křehké výhonky důvěry to sežehlo mrazem. Co všechno – „nebýt incidentu s U-2“ - mohlo být jinak? Mohly to – ptá se i Buchanan - „dějiny studené války vzít jiným směrem? Dost možná ano.“ Bez „berlínské zdi“. I „kubánské raketové krize“.

„Proč ale to samé děláme dnes? Opravdu jen proti teroristické hrozbě?“ Anebo „proto, že to umíme“ -  a „čím máme informací víc, tím lépe?“ Klidně i „podloudně ukradených přátelům a spojencům?“

Studená válka byla „střetem ideologií a impérií o budoucnost světa“. Skončila sice už dávno, „od starých metod a nástrojů se však neupustilo“. Naopak se „ještě zdokonalují“. A nasazují nejen na „al-Káidu a spol.“, ale i “proti vlastním spojencům“.

Na sklonku studené války pronesla kultovní výrok Jeanne Kirkpatricková, končící právě v čele americké mise při OSN: „Normální zemí za normálních dob“ - řekla doslova - se konečně může stát i Amerika. „Teď to však vypadá“ - píše Reaganův speechwriter - „že se normální doby už nikdy nevrátí“.

William Pfaff – léta arcikomentátor International Herald Tribune – byl i šéfem pařížské filiálky Hudson Institute. Roky stál také v čele Výboru svobodné Evropy (Free Europe Committee). Sám ho na webu prezentuje jako organizaci politické války (political warfare organization).  Války ve střední a východní Evropě. Dnešní snědený krám je z její kloaky.

Omluva zatím nehrozí. Na jiné téma, jemuž by slušela, šokuje Pfaff už titulkem: Špionážní skandál dává jasně najevo, že Evropa musí vyhlásit nezávislost (Spying Scandal Makes Clear That Europe Must Declare Independence). Článek si nebere rukavičky ani na její VyVolené:

„Krize, vyvolaná v Evropě americkými špionážními odposlechy elektronické komunikace spojenců, pramení z problému, který je Evropanům znám už od Druhé světové války.“ Z „naduté americké nadvlády – aktivní i implicitní – nad záležitostmi západní Evropy“. Profitovala už z „akutních priorit Druhé světové války“. Dovršil ji „americký štít“ proti „poválečným ambicím komunistických stran Francie, Itálie a Řecka“.

V „jednotnou Evropu“ vyústil právě „tento politický řád“. V jeho mantinelech „však Evropa není nezávislá“. Tady jsou - řečeno s Richardem Holbrookem – „evropskou mocností“ hlavně samy USA. Zvrat před čtvrt stoletím na tom změnil pramálo: „Od konce studené války – a dvojnásob po útocích z 11. září – má ve Washingtonu navrch názor, že svatým posláním Ameriky je dosáhnout globální vojenské nadvlády“. Prosadit - „v co možná globálním měřítku“ - „vládu a kapitalismus amerického ražení“. Nastolit „Fukuyamův ´konec dějin´“. 

Od spojenců se tak žádá slepá podpora všeho, „co má svět předělat v americkém zájmu“. Na oltář „nadvlády ve všech politických a průmyslových centrech, která už mohou či by jednou mohla být překážkou amerického poslání“. V komparsu „dnešní americké předpojatosti vůči Číně i novému Rusku“. Americké „expanze do arabského islámského světa“. I s jeho „novými mocnými proudy sektářských náboženských vášní a válek“. Přesto, že je – vedle „islámských ideologických ambicí na apokalyptickou notu“ - vyprovokovaly „samy americké invaze“ a „izraelská okupace Palestiny“.

„Krize kolem NSA“ tak přichází v „kritickém bodu americké megalománie“. Za gradující „ústavní krize“. I „radikalizace vnitřní politiky Spojených států“. A Evropa – „západní Evropa garantovaně“ - není jen  „komplicem této americké krize“. Je „jejím přímým aktérem“.

Smí si to „Evropa dopřávat i nadále?“ ptá se i vysoká šarže války, která tu omezenou suverenitu nadiktovala. „Má na to morální právo?“

„Tuto Ameriku“ - otáčí na penzi na kramfleku - „musí Západ šokovat“. I „ve vlastním zájmu nás, Američanů“. Dřív, než „Amerika zajde příliš daleko.“ Stopou „Charlese de Gaulla“, když „nařídil odchod Francie z NATO“.  Jeho „fenomenální politické intuice“. Právě ta „dnešní krizi evropského práva na úplnou suverenitu anticipovala už v roce 1966“.

„Klíčové evropské státy NATO“ – píše Pfaff roku 2013 - „musí od Ameriky žádat, aby se z Evropy stáhla. Na území evropských států už její vojska žádnou legitimní misi nemají. Proč by měly Spojené státy  budovat velkou a zbrusu novou základnu v Itálii pro americké výsadkové síly, mající operovat v Africe? Čeká snad Itálii válka s Afrikou?“

„Proč mají dodnes existovat enormní americká vojenská a politická operační centra, budovaná posledních 50 let v Německu? Žádná studená válka s Ruskem, či kýmkoli jiným, jež by jim dávala smysl, se už přece nekoná.“

Teď slouží už jen jiným účelům: „odposlechu německé kancléřky a její vlády i německé (a jiné populace)“. A „mimo pochybnost i ekonomické a průmyslové špionáži“.

„Americkým státním i komerčním telekomunikačním instalacím a zařízením v Evropě třeba uložit, že  musí zavřít krám“ - nebo je „podřídit evropské politické supervizi“. Neméně „striktní právní rámec a dohled“ nesmí minout ani „americké společnosti ve sféře sociálních médií“.

A tím spíš „tajné stanice telekomunikačního odposlechu“. Včetně „těch pod kamufláží  diplomatických prostor Spojených států“. Ty všechny je načase „vykázat úplně“ - a „přijmout protiopatření, garantující evropské zájmy“.

„Evropa musí vyhlásit svou nezávislost“. Vynutit si ji „drastickými kroky“. „Ozdravujícím šokem“, jímž dá najevo „neposlušnost vůči letité troufalé americké víře ve vlastní mezinárodní beztrestnost“. V domnělou výsadu Washingtonu „ignorovat mezinárodní právo“. „Komerční i diplomatické konvence a tradice“.

Právě tím Evropa prokáže „tu nejlepší službu i Spojeným státům, zemi v krizi“.

Kam ale potom s jejich nomenklaturou, devastující českou kotlinu?