Dmitrij Minin: Snowdenovy lekce z geopolitiky

Elektronická špionáž jako šmírák i totalitní vyděrač

Debaty o globální elektronické špionáži se většinou točí kolem pošlapání lidských práv a nezákonné invaze do soukromí, všímá si ruský analytik Dmitrij Minin. Jít ovšem “jen” o to, “Bílý dům by neventiloval takovou dávku znepokojení”. A ani “otázku Snowdenova vydání by nenastoloval na tak vysoké úrovni”.

Obojí pohání palčivější motiv. Snowden obnažil, “jak hluboko sahá kontrola celých zemí a jejich populace”. Od základu tak “změnil optiku na celou mezinárodní politiku”. Planetu, degradovanou na “pokusného králíka”, pobídl k hledání, jak se té nedůstojné roli ubrání. “Klasická” geopolitika byla o vládě nad souší a oceány. Pak k  tomu přibyly i prostory, v nichž operují   vzdušné a kosmické síly. Teď je to to i “informační terén”. “Svět kontroluje ten” - platí v XXI. století - “kdo kontroluje kyberprostor”.

Minin lavinu, již Snowden uvedl do pohybu, sumarizuje sedmi tezemi:

1. Cílem masivní konfiskace soukromí je zvěčnění americké hegemonie. To už - jakkoli se jim to příčí -  vnímají i politicky korektní dioptrie. Tím častěji jim unikají skutečně směrodatné atributy celé mašinérie. Fakt, že se “rozjela naplno až za nynějšího prezidenta B. Obamy”, sázejícího hlavně na “měkkou sílu”  (“technologii manipulace”). Na velmocenskou přesilovku, jež se dá hrát kartami “důvěrných informací o okolním lidstvu”.
   
   Už “v roce 2010 USA zařadily kyberprostor mezi potenciální bojiště stejné váhy, jako sféra pozemních, námořních a vzdušných sil”. Program i rozpočet “útočných kybertechnologií” schválil Kongres už rok nato. “Agentura národní bezpečnosti USA (NSA) potajmu vyvinula metody průniku základními typy šifrované informace na internetu, používanými k ochraně nejrůznějších údajů: od elektronické pošty po finanční transakce”.
   
   Jen do Sigint Enabling Project investuje rok co rok 250 milionů dolarů. Jde o program “aktivní práce s americkými i zahraničními společnostmi v oblasti IT”. Cílem je “utajený vliv” i “otevřená aplikace jejich komerčních produktů”. Klíčovým hráčům v oboru – hlavně “Microsoft, Yahoo!, Google, Facebook, AOL, Skype, YouTube, Apple, PalTalk” - “uložil vyhovět požadavkům NSA tajný soud pro dohled nad zahraničními rozvědkami”. Servis, jejž špionážní agentuře poskytují, však “dalece přesahuje sféru boje s ´nežádoucím průnikem´ či terorismem”.
   
   Kyberprostor tak pro Washington není jen lovištěm pikantérií, umožňujících vydírat. Pojal ho i za prvořadou sféru operací, majících “potenciálním protivníkům” působit “citelné materiální ztráty”. Dvojnásob “tváří v tvář následkům světové finanční krize”, řešených co možná “na úkor konkurence i vlastních partnerů”.
    
2. “Snowden doložil, že dohody o zpřístupnění vlastních komunikačních linií mají se Spojenými státy i jiné spojenecké země – Dánsko, Holandsko, Francie, Německo, Španělsko a Itálie.” V opačném gardu však panuje přísně odstupňovaná hierarchie. Ze všeho, co mu power play v kyberprostoru nese, rozdává Washington větší drobky jen “vybraným zemím anglosaského světa – Velké Británii, Kanadě, Austrálii a Novému Zélandu. Míra účasti této skupiny ve společných operacích v globálním kybeprostoru markantně převyšuje analogické programy spolupráce Washingtonu s jinými spojenci.”
   
   V této “Anglosphere” - jak zní interní terminus technicus – panuje “kompatibilita”, nevídaná i na půdě NATO. Zato i země kalibru Německa či Francie figurují v “systému komplexní elektronické rozvědky  Sigint jen se ´statusem tři´”. Očividně se tak “těší podstatně menší důvěře” (a možnostem profitovat z výsledků špionáže). Tím privilegovanější je status britských tajných služeb. Společná “anglosaská” režie jí svěřuje i “prestižní” samostatné role. Například v centru elektronického “monitoringu Blízkého východu”. Vlamuje se do “velké masy telefonátů, elektronické pošty a internetového provozu”. Hlavně prostřednictvím “podmořského kabelu na bázi optických vláken”, jímž velká část těchto komunikací prochází.
    
3. “Z 35 světových státníků, jejichž telefonáty USA odposlouchávaly, tvoří většinu vlastní spojenci.” Překážkou “narušení informační suverenity ze strany USA” tak už “ne není ani členství ve společné alianci”. Do kategorie “location targets” - jak se v té šmírácké hantýrce říká všem, kdo mají přijít o soukromí – se propadly i elity jednotlivých atlantických spojenců. Zvlášť systematicky jsou monitorovány klíčové instituce a postavy evropské integrace (ale i jiné vlivné nadnárodní struktury typu Vatikánu). Štítem proti vlezlému špehování není ani spojenecká vděčnost, v jejíchž pukrlatech soutěží české demokratické partaje. To tristní doznání už ráčila pološeptem vykoktat i česká média, pasovaná na   mainstream.
    
4. “Zvlášť intenzivní elektronické špionáži jsou vystaveny mocnosti na vzestupu – Čína, Indie, Brazílie, Mexiko a některé další”. Tedy země, řazené Amerikou do ranku, co “může změnit pravidla hry” (“game changers”). A ve finále tak “podstatným způsobem ovlivnit existující rozložení sil ve světě.” Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová na protest, že je objektem “totálního špehování”, zrušila i oficiální státní návštěvu USA. Od kanadské vlády žádá vysvětlení, co její tajná služba sledovala elektronickou špionáží brazilského Ministerstva těžebního průmyslu a energetiky. Krátce nato propukl “analogický skandál v Mexiku”. Čína a Indie dokonce “oznámily, že připravují rozsáhlé národní programy protiopatření”.
    
5. “Prioritním objektem kyberšpionáže ze strany USA je i nadále Rusko.” Fakt, že se “zřeklo globální konfrontace s Amerikou samo” - “jednostranně a dobrovolně” - na tom mění pramálo. Rusko je dodnes - navzdory  deklaracím, simulujícím předstírajícím - v “tajných dokumentech NSA klasifikováno jako ´podmíněný partner´, vůči němuž jsou povolena i krajní opatření.” Součástí archivu, jejž Snowden předal deníku Guardian, je i “mapa, zobrazující celou zahraniční špionážní strukturu NSA – systém špehování Xkeyscore. Jeden z jeho největších serverů na ní figuruje v Moskvě na velvyslanectví USA.”
   
   “25. října The Washington Post referoval o informaci americké vlády partnerským rozvědkám, že by Snowden mohl zveřejnit údaje o těsné spolupráci USA v oblasti elektronické špionáže v řadě zemí včetně Ruska.” Vyjdou-li na světlo denní – varuje ten ferman – značně to “zkompromituje běžící operace”. Zatímco vůči “spojeneckým zemím” - uvádí deník - “byly pozastaveny”, proti “podmíněným partnerům pokračují beze změny”. Ve složkách, k nimž měl Snowden přístup – zjistil Washington Post od svého “zpravodajského zdroje” - figuruje i “informace, jak se ´z území jedné ze zemí NATO realizuje rozsáhlý program proti Rusku, těžící značný objem zpravodajských údajů, cenných pro vojenské vzdušné a námořní síly USA´”.   
    
6. Za “konkurenty vlivu” - a proto i “cílové objekty” - Washington “považuje i velké mezinárodní organizace typu OSN, MAAE a d.” Přímo v centrále OSN působí “stálá skupina specialistů NSA”, vybavená “diplomatickým krytím”. Během Valných shromáždění dostává i “posilu přímo z Washingtonu”. Snowden předal médiím i “vnitřní instrukce, ukládající celému americkému personálu mezinárodních organizací” - a “nejen tomu s vazbou na špionážní služby” - “sbírat a předávat veškeré osobní informace o všech cizincích bez výjimky”.
   
   Když se nic z toho už nedalo ututlat, s bizarním pokusem o alibi vyrukoval sám Michael Hayden, bývalý šéf NSA i CIA: “Čtvrtý dodatek k Ústavě” - prohlásil bez uzardění - “chrání právo Američanů na soukromí”, “mezinárodní smlouvou však není.” Tak nadutá inzerce dvojího metru, jímž Amerika měří jinak sobě -  a jinak okolnímu světu – míří k samému jádru rozcestí lidských práv. Zatímco doma po nich dupe jen “selektivně”, jinde si neklade žádné meze. Tak “totalitární” krédo nezastře ani “cudná” ambaláž.
    
7. Hegemonie Spojených států v “kyberprostoru není jen o sběru informací”. Je i o “masivních akcích psychologického pressingu”. Cílem je “kontrola chování, nemající obdoby”.
   
   Stát, aspirující “na mezinárodní scéně na svébytnou roli”, si proto už nevystačí s “tradičními komponenty moci”. Musí disponovat i “vlastní vyspělou informační infrastrukturou” - a “prostředky její spolehlivé ochrany”.

Nám zatím – jedno ani druhé - nehrozí ani v mikroskopickém zárodku.