Ellen Brown: Dluhová past, lákadla stanného práva

Zbrojní sklady represivních složek praskají ve švech

Množí se zprávy, že Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security, DHS) zbrojí ostošest. Associated Press informovala už v únoru, že „nakupuje munici za 1,6 miliardy dolarů“. To „by stačilo“ - komentuje to Forbes - „na válku iráckých rozměrů po dvacet let“. Píše profesorka Ellen Brown.  rektorka Public Banking Institute i autorka dvanácti knih. Například titulu Předivo dluhů: šokující pravda o našem peněžním systému a jak se z něj můžeme vymanit (Web Of Debt: The Shocking Truth About Our Money System And How We Can Break Free), vydaného už krátce před startem  dluhové krize. Je to pár dní, co jí vyšlo i Řešením jsou banky ve veřejném vlastnictví (The Public Banking Solution).   

Poslední článek nazvala Stanné právo a ekonomika: chystá se Ministerstvo vnitřní bezpečnosti na příští kolaps Wall Street?  (Martial Law and the Economy: Is Homeland Security Preparing for the Next Wall Street Collapse?). Jobovkami se jen hemží:

„DHS si pořídilo i silně pancéřované tanky.“ Už jsou „k vidění i v ulicích“. „Kdosi ve vládě zjevně čeká  občanské nepokoje. Proč asi?“ K tajence míří i „výroky, které v říjnu 2008, na samém vrcholu bankovní krize, pronášel tehdejší britský premiér Gordon Brown“. Publikoval je jeho „dvorní manipulátor Damiane McBride“. Přímo v Brownově „explozivním životopise, nazvaném Cesta moci (Power Trip)“. Pikantérie, jež neradno jenom tak letmo přejít, z něj vyzobal „článek BBC z 21. září 2013“.

Premiér se – píše jeho hagiograf - „za finanční krize obával, že může vést až ke kolapsu práva a veřejného pořádku“. Padaly z něj i následující sentence: „Zavřou-li banky krám a fungovat přestanou i bankomaty“ -  a až „lidé vyrazí do Teska, nebudou jejich kreditní karty akceptovat ani tam“ - „všechno to jednoduše bouchne“. Pokud pak „nebudou s to nakoupit jídlo či benzín nebo léky pro děti, rozbijí výkladní skříně a co budou potřebovat, si prostě vezmou“. A „uvidí-li to i na televizních obrazovkách, bude to konec, pak se jim totiž bude zdát, že právě tak je to teď O.K. Nastane anarchie. To je to, k čemu může dojít už zítra.´“ 

Downing Street tehdy – cituje dvorní životopisec – zvažovala i vrchovatě lidumilné kousky: „Měli bychom to promyslet: máme vyhlásit zákaz vycházení, obsadit ulice armádou, jak vlastně obnovit pořádek?“ Bez velkých okolků to glosuje i McBride: „Vynervovaného, jako tehdy“ - přitom však  „přesvědčeného, že to chce razantní akci okamžitě“ - „jsem Gordona zažil jen zcela výjimečně. Hrozící riziko srovnával s kubánskou raketovou krizí.“

Týmž směrem to tehdy táhlo i Hanka Paulsona, ministra financí USA. Už v září 2008 přišel s návrhem, aby - „nepodaří-li Wall Street sanovat, a odvrátit tak úvěrový kolaps“ - „vláda vyhlásila stanné právo“.

Nakonec na to nedošlo. V Británii, ani v Americe. Jen ovšem proto, že „pod tlakem změkly parlamenty“ a „banky sanoval fiskál“. Na dveře mezitím „klepe další kolaps“. Moudrých hlav, jež před ním alarmují,  rychle přibývá. Na to, že „budou banky tahat z bryndy vlády, se však už tentokrát spoléhat nedá“. Nebylo by divu: „Stínové finanční kasino se od roku 2008 rozrostlo ještě víc; a až přijde příští kolaps ve stylu Lehman Brothers, vlády už na sanace jednoduše nebudou mít.“

Obama to anoncoval už 15. července 2010. Na margo Dodd-Frankova zákona tehdy prohlásil: „V důsledku této reformy je sanacím za peníze daňových poplatníků konec – tečka!“ Analogicky míří i evropské vlády. Financial Stability Board (FSB) si od bank, těhotných „systémovým rizikem“, vyžádal detailní manuály pro případ insolvence. Připouští pouze „sanace z vlastních zdrojů“ („bail in“) - „na konto věřitelů a spravovaných depozit“.

„Až banky těm, kdo si v nich uložili, zablokují peníze, za něž chtěli nakrmit děti,“ pak asi opravdu „začnou rozbíjet výkladní skříně a vše, bez čeho se neobejdou, si prostě vezmou sami“. Nebo se dokonce „pokusí svrhnout vládu, kontrolovanou finančníky. Názornou ilustrací je Řecko, kde rostoucí deziluze z toho, jak vláda nezvládá pomoc lidem v nejhorší krizi od roku 1929, ústí do nepokojů a hrozeb násilného převratu.“

Právě „strach z takového zvratu vysvětluje i masové špehování amerických občanů na vládní objednávku“,  „nasazení bezpilotníků i doma“, „zrušení práva na korektní soudní proces“ - a dokonce i „zákazu, aby ´právo a pořádek´ mimo ´federální objekty´ směla nastolovat armáda“. „Ochrana práv, daných Ústavou, ustupuje ochraně elitní třídy u moci.“

Příštím mezníkem krize je už 17. říjen. Pokud se „k dohodě o federálním rozpočtu nedospěje ani do té doby“, vyvstane „riziko defaultu vládních dluhopisů“. Je to jen souhra náhod, anebo něco víc, že právě v tento den  proběhnou „dvě gigantická cvičení“? A sice „Great Shake Out Earthquake Drill“ a „Quantum Dawn 2 Cyber Attack Bank Drill“. Tedy nácvik jakési civilní obrany – jednou pro případ velkého zemětřesení, podruhé masivního „kyberútoku“. Tady se bude trénovat boj proti atakům „hackerů, zahraniční špionáže a organizovaného zločinu“. „Snadno se vám může stát“ - utrousil jeden z pořadatelů execírky  - „že online spojení s bankou vůbec nenaskočí“. To už zní - kontruje autorka sarkasticky - „jako generálka na Velkou Americkou Sanaci Z Vlastních Zdrojů“.

Ty „zlověstné signály“ ovšem mají i „světlou stránku“: „Sanace z vlastních zdrojů a stanné právo jsou vandalskou choutkou dinosaura. Vykořisťovatelský finanční systém, jenž zbavil miliony lidí obživy i střechy nad hlavou, se už nemá kam vrtnout. Krize dnešního systému je šancí pro ty, kdo na svých křídlech přinesou průchodnější řešení.“

„Potřebujeme alternativní systém, zaručující bezpečí bankovním vkladům, financující malé a střední podniky a sloužící zájmům komunity.“ „Pokojnou revoluci,“ jež dnešní poměry nahradí „sdílenou ekonomikou“ („shared economy“). „Hospodářstvím na rovnoprávné bázi“ („peer-to-peer economy“). Právě za tím šlo „hnutí Occupy Wall Street“.

Jiná Amerika, než před níž se hrbí česká galerka, o tom nevede jen kavárenské meditace. Ekonomice pro člověka zkouší – s riziky Roberta Owena  - klást i zárodečné základy. Testuje jak různé lokální měny, tak modernizované kampeličky (z dob, než je pohltila finanční oligarchie). Víc detailů nabízí už přiložený originál – a hlavně celý web, z nějž jsme ho převzali.

Ty experimenty lemuje i spousta romantismu. Jsou ovšem – a většina jejich aktérů to ví – hlavně investicí do budoucnosti. Mikroskopickou ilustrací, že jiný svět je možný. Také však snahou minimalizovat ztráty, hrozící už mnohem dřív: „Potřebujeme dolary, jimiž zaplatíme aspoň část svých účtů, a podniky potřebují suroviny. Potřebujeme ubránit i veřejné tržby, které deponují a investují banky na Wall Street, ohrožené  rizikem derivátů.“ Už to je jen v silách „bank ve veřejném vlastnictví“. Pro alternativní ekonomiku jsou jednou z klíčových priorit.

„Zprávy o přípravách stanného práva kolují už desítky let. Zatím však na ně nedošlo. Snad té hrozbě  unikneme i tentokrát“. Už ale do „zdravějšího, udržitelnějšího systému“. Jen ten totiž vyloučí i „vojenskou akci proti americkým občanům“.

Držme jiné Americe palce. Rozcestí Ameriky, s níž stojí i padá terárium české galerky u koryt, posune magmaticky celý svět.