Michail Chazin: Schizma v klubu za vodou

Putin graduje i domácí ofenzívu

Michail Chazin drží minimálně jeden rekord. Krizi, vlekoucí se šestým rokem, avizoval pět let před jejím startem. Zmapoval ji přesněji, než se s tím mainstream pinoží dodnes (M. Chazin, A. Kobjakov: Soumrak dolarového impéria a konec „Pax Americana“, 14. 12. 2012).

Potence vidět dál, než groteskní mytologie, kterou je panující ideologie, ho zdobí i teď. Poslední interview vyprovokovaly ruské reálie. Kdo do nich vidí víc, vychutná si ho v plném znění. Náš extrakt je o tom, co tento rámec přesahuje – a nemá tak kudy minout ani nás:

Tajenka dnešního dění – říká úvodem Chazin – vede až ke zvratu před dvaceti lety. „Státní elity“, které se tehdy vyrojily, zalezly pod křídla „finanční elity“. Po formátech, schopných suverenity, se slehla zem.

Motorem rozvoje je dělba práce. Motorem dělby práce je tržní expanze. Obojí  věděl už Adam Smith. Tu dvojroli sehrály obě světové války – i kabaretní finále té studené. Právě jím se však rezervoár, zbylý dělbě práce v dnešním tvaru, vyčerpal nadoraz.

Teď ovšem ztrácí dech i poptávka, generovaná dluhovou pastí. Řešením měla být reforma „finančního systému, zavádějící novou měnu“. MMF ji posvětil roku 2011. Koncepcí „centrální banky centrálních bank, emitující novou měnu“. Jen co však odvedli v poutech jeho šéfa Davida Strausse-Kahna, zavřela se za ní voda. Peněžní emise - „za krize jediná spása, je-li struktura nadnárodních korporací ztrátová a trhy už není kam rozšiřovat“ - přešla „do rukou (obamovského) Bílého domu“. Teď „už neremcá nikdo. Všichni  moc dobře chápou, že na toho, kdo by byl proti, se obratem najde jiná hotelová pokojská.“

To ovšem startuje i „rozkol v řadách elit. První (Obamova) skupina chce přeformátovat celý finanční systém.“ Do více „nezávislých měnových center na bázi dolaru, eura, jüanu, rupie a rublu (v tomto případě pro celé území rozšířené Celní unie). Druhá skupina (skupina MMF) má za to, že všechno třeba ponechat v dnešní podobě a znovu ovládnout Federální rezervní systém. Na post jeho šéfa začala prostrkávat Larryho Summerse. Ten v 90. letech radil Čubajsovi, jak dělat reformy v Rusku. Postava je to pestrobarevná. Kleptoman mu říkají i v USA. Obama a jeho skupina ho nechtěli, bylo jim však řečeno: pokud se budete stavět na zadní, v roce 2014 vám zinscenujeme krizi. Rozhodnutí padlo minulý týden. Summers svou kandidaturu stáhl. Pouhý den nato pronáší Putin proslov na ´Valdaji´, kde říká, že Rusko potřebuje novou identitu, homosexualita není naším šálkem kávy i spoustu dalších věcí. Chápete, odkud vane vítr ?“         

Po „kauze Strauss-Kahn se na dvě části rozpadla i ruská elita. Jedna chce budovat nezávislé finanční centrum – druhá nás žádá zůstat v pozici, podřízené MMF, a všechny pokusy o nezávislost drtit železnou pěstí. Koordinátorem první skupiny je Rothschild, druhé, to dá rozum, MMF.“

Dynastie Rothschildů „začíná svou politiku radikálně měnit. Hodila ´přes palubu´ své bývalé partnery – Vekselberga, Fridmana atd. A reálná aktiva TNK-BP prodala Igoru Sečinovi, z nějž dosud západní média dělala ´krvavého kágébáka´.“ Rothschildům „z toho nic nekouká“. Za „reálná aktiva dostali papírky, jaké si málem tisknou sami. Ve skutečnosti je to strategická aliance. Dali najevo, s kým že teď budou v Rusku za dobře.

Že cílem je „likvidace světového dolarového systému“ - a „vznik měnových zón“ - ilustruje i pozoruhodné gesto: Rothschildův klan „stěhuje centrálu z Londýna do Hongkongu“. 

Tím vyhrocenější je „rozkol uvnitř ruských elit“: „Jedna skupina, řízená Vološinem, začala pracovat na delegitimizaci Putinovy moci“ (cestou mítinků na Bolotném náměstí). „Chtěla zabránit tomu, aby se Putin do Kremlu vrátil s mandátem lidu, a tím i právem elity pročistit. Po svá první dvě období měl mandát elit. Žádnou očistu provádět nemohl – asi jako generální ředitel ve mzdě, co nesmí měnit složení správní rady.“

Následovaly sabotérské kousky kolem Celní unie. Z postu jejího výkonného tajemníka byl vytlačen Sergej Glazev – a nahrazen lidmi, kteří „rozvoj Celní unie začali brzdit“. Glazev se stal ekonomickým poradcem prezidenta - a členem rady centrální banky. Křeslo jejího šéfa „´liberálové´ považují za své soukromé vlastnictví“. Jen co začaly kolovat zvěsti, že by se jejím šéfem mohl stát stoupenec ekonomické suverenity – a MMF za své favority lobboval už docela veřejně – označil Glazeva za horkého kandidáta britský Guardian („list Rothschildů“, který „publikoval Snowdena a úzce se přátelí s Assangem“). Když Kreml postavil do čela centrální banky „svého člověka“ - a ne nikoho z liberálů pod kuratelou MMF - „propuká krize na Kypru a plave na povrch, že v Rusku začíná ekonomický pokles“.

Chazin postuluje „dva možné scénáře“. Buď „zachování dnešního měnového systému a odepisování finančních závazků cestou války. Právě stoupenci tohoto scénáře chtěli udeřit na Sýrii v naději, že Írán udeří na Izrael a dokud ten mumraj potrvá, dá se toho odepsat spousta.“ Naproti tomu „druhá parta, za kterou hraje Obama, má za to, že útočit na kohokoli nelze v žádném případě, a úkolem je budovat měnové zóny. Teď je však Obama ve složité pozici. Nechce, aby USA přišly o pozici světového lídra. Pokud si ovšem přečtete jeho projev v OSN, říká tam docela bez okolků: ´Hoši, my už nemáme sílu držet situaci pod kontrolou. Pokud nám nepomůžete, my své globální pozice vyklidíme, jenže vám potom bude hůř.´“  

Ruská ekonomika je „v sestupné fázi. HDP se od počátku roku propadl o 2 – 2,5 procenta a do konce roku to budou 3 – 3,5 procenta. Vláda se pokusila najít východisko v devalvaci rublu. Všimli jste si mimochodem, jak rychle vyskočily ceny benzínu? Že to nedává smysl? Přestože ropu těžíme sami a sami z ní vyrábíme i benzín, jeho ceny rostou. To proto, že celý náš ropný průmysl je úvěrován odtamtud, ze Západu. A také své účetní výkazy tam naše korporace odevzdávají v dolarech.“

Cílem devalvace bylo „snížit hodnotu rublu natolik, aby to zastavilo pokles. Devalvoval o 15 % - pokles však trvá dál.“ Zastavila by ho až „devalvace rublu o 40 %. Ta by však vedla k defaultu bankovního systému i největších korporací a také samotného státu. Proto devalvaci zastavili a začali sekvestrovat rozpočet, tzn. snižovat jeho výdajové položky. ´Liberálové´ nemají žádné reálné východisko. V Rusku má krize subjektivní charakter.“

Chazin nabízí jiný recept: „Náš roční dovoz činí oficiálně 300 – 320 miliard dolarů, reálně je to víc než 400 miliard. Zkusme si představit, že se pustíme do výroby, která ho bude postupně nahrazovat. Za 10 let to může dělat 200 miliard. Tak se dá snadno dosáhnout ekonomického růstu o 5 – 7 procent ročně. Pustit se do produkce, nahrazující import, přitom není až tak složité. Kazachstán  zahájil podobný program už před čtyřmi roky. Plní ho docela úspěšně. Má sice problémy s technickou inteligencí, program však běží. U nás ten problém nemáme, neděje se však nic.“

Potíž je v tom, že „lidem, řídícím vládu a centrální banku, slunce vychází ve Washingtonu“. A „připravit o těch 200 miliard své nejlepší přátele si dovolit prostě nemohou. Dokud budou u moci, nezmění se nic.“

Tuzemská výroba, vytěsňující importní hypertrofii, je přitom i rezervou prostředků pro sociální sféru. V USA a EU, kde žádný srovnatelný polštář nezbyl, bude zachování sociálních rozpočtů v podstatě neřešitelným hlavolamem.

Nejpeprnější novum si Chazin nechal na závěr: „Letošní srpen byl pro ruské elity ještě těžší, než srpen 1998. Tehdy se elitám nic nestalo. Letos však Putin přijal rozhodnutí, jaké dřívější ruské dějiny pamatují jen dvakrát. V roce 1937 stálo nejen posty, ale i životy víc než poloviny elity. V roce 1950 je Georgij Malenkov zaplatil ztrátou postu tajemníka ÚV KSSS. Putin rozhodl, že zahájení trestního stíhání proti činitelům státní moci už nevyžaduje souhlas nadřízené instance. To je vyhlášení války.“

Války parazitním nulám, lačným svou zemi ohlodat až na kost. Kdy vypukne i u nás?