Jacob Heilbrunn: Nabídne Snowdenovi azyl „Mutti Merkel“?

Špionáž proti spojencům je parádním dupancem na hrábě

The National Interest vychází šestkrát do roka. Roku 1965 ho založil Irving Kristol, praotec neocons. I dnes si tam považují psát Richard Pipes či Robert Conquest. Celá pretoriánská garda Ameriky, zfetované arogancí moci.

Na internetovém portálu, vydávaném pod stejnou hlavičkou, však právě vyšel článek i Jacoba Heilbrunna. Poštívá už titulkem – Proč by mohlo Snowdenovi nabídnout azyl Německo (Why Germany Might Offer Snowden Asylum). Tak neotřelé inspiraci nelze upřít propagaci. Zvlášť tam, kde nic podobného nehrozí: 

„Po odhalení, že NSA špehuje i Evropskou unii, nabrala kauza Edwarda Snowdena svěží a nečekaný obrat. Obamova administrativa si utírala tvář už od vejce vrženého zprávou, že čínské počítače hackovala právě v době, kdy obviňovala Peking z útoků na americké sítě. Teď se to obrací v ságu o amerických kyberútocích. A tak ani není divu, že Obamova administrativa reagovala tak podrážděně, když Snowden začal zpívat. Co dalšího má asi ještě v rukávě?“

Der Spiegel, který „masivní špionáž USA proti nejbližším americkým spojencům“ odhalil, provází „letitá historie sólokaprů z cifršpiónských čeřenů“. Ostatně „americkou špionáž proti německým občanům“ už dřív „vyšetřoval i úřad německé federální prokuratury“. USA – píše týdeník teď - „v Německu monitorují 500 milionů komunikací měsíčně“. NSA špehuje – nabízí jako dezert - i činitele Evropské unie. „Představitelé Německa reagují s rozhořčením – ministryně spravedlnosti Sabine Leuthesserová-Schnarrenbergerová říká, že jí to připomíná ´studenou válku´.“

„NSA dosud tvrdila, že v zahraničí loví data pro boj s terorismem. Poslední únik informací však ukazuje, že nemluvila pravdu. Že lhala, přejete-li si to méně zdvořile.  Lže se Američanům, lže se Evropanům, lže se všemu, co má uši. Tak už to chodí, může-li moloch státní bezpečnosti svou existenci a expanzi obhájit jen permanentními poukazy na potřebu nových úkolů.“ „Lidí, která má nově špehovat.“ „Kauz, které má nově rozkrývat.“

V Německu averze, vyvolané skandálem kolem NSA, násobí i „reminiscence na nacistickou éru, kdy stát aspiroval na totální kontrolu života občanů“. Proti hřišti NSA byla jen „trpaslíkem“ i „východoněmecká Stasi“.

Tím víc právě tu „nedůvěra k Americe, značná už předtím, dosáhne cynismu o výši Mount Everestu“: „Úvodník mainstreanového Der Tagesspiegel klade otázku, dá-li se Amerika považovat za demokracii. Za Bushe měli Němci Ameriku za ´darebácký stát´ (´rogue state´), nebezpečnější než Írán. Obama měl být spasitelem. Místo toho přišla deziluze.“

Na „transatlantické vztahy“ to může mít „nepředvídatelný dopad“. V sázce jsou jak „evropská účast v americkém protiteroristickém snažení“, tak „ekonomické NATO“.

„Frau Angelu Merkel“ - „známou coby Mutti“ - čekají říjnové volby. Snowden je - „pro Evropu i pro Rusko“ - „freedom fighter“, co hází rukavici „despotickému státu, ovládanému státní bezpečnosti“. Chce-li kancléřka víc „větru do plachet“, může „Snowdenovi nabídnout azyl“. Předvede tak svou „nezávislost na Americe“. „Uvolní vztahy s Ruskem“ (i to chce mít „hlavolam co nejdřív z krku“). Renomé „lídra, jemuž nechybí benevolence ani mazanost“, by tak rázem získala i „Mutti“.

Když depku nekrotí valium ni bourbon, zbývá jen špílec ve stylu dada: “Mutti by mladého Snowdena mohla přijmout s otevřenou náručí“. Rovnou „na berlínském letišti Tegel“. A v „zánovních lederhosen“. Hned nato by ho mohla dát dohromady se „šmrncovními kapelami“. Protáhnout „zahradními putykami“. A „poslat na práci do Bavorska, hight-tech spolkové země“.

Tady by mohl „své nové vlasti píchnout proti budoucím kyberútokům z Ameriky. Zvláštní služby už německému státu přece prokázal.“   

Velký Bratr šlape na hrábě. Porcelán, který mu chrastí pod nohama, detekuje i jeho pretoriánská garda.