Paul Craig Roberts: Ekvádor skóruje proti velmocenské aroganci

Hon na Edwarda Snowdena přerůstá v kolosální blamáž

Dr. Paul Craig Roberts je tím posledním, po kom se šmíra může vozit za curriculum vitae. Má i copyright na „reaganomiku“. Za časů „křižáckého tažení“ - proti všemu, čím minulé století polidštilo svět - byl náměstkem ministra financí. Tím ostřejší zrcadlo staví dnešní americké politice. Exaktně míří i za kulisy aféry, překřikované politickým a mediálním lynčem Edwarda Snowdena.

Když byl Washington přistižen jako „šmírák v soukromí celého světa“ - píše Roberts v posledním komentáři – ze samé „arogance nebyl ani s to doznat, že jednal protiprávně, a omluvit se“. Samotný „Snowdenův případ zbabral natolik, že tím nadělal větší škodu, než sama Snowdenova odhalení“. Potvrdil totiž „nezvratně, že nerespektuje ničí lidská práva, ani suverenitu žádné země“. A „nemá úctu ani k žádným morálním principům“ - dvojnásob k „těm, které si bere nejvíc do úst sám“. Že sází čistě na „nátlak a násilí“. A tak už i „okolní svět ví, kdo je jeho nepřítel“.

Předvést se ráčily i „washingtonské presstitutky“ (jak říká americký disent „prostitutkám v tisku“). Pustily se do „démonizace Snowdena, Glenna Greenwalda, Manninga, Assange a Ekvádoru“. Aby tak zjevily v celé nahotě, že „americkým médiím chybí integrita“ - a proto „se ze všeho toho, co hlásají, nedá věřit vůbec ničemu“. Jsou to pimrlata „ministerstva propagandy nemorální agendy Washingtonu“.

Washington Post - „oblíbená děvka státu Stasi“ - „24. června denuncoval třikrát demokraticky zvoleného Rafaela Correu, že je ´autokratickým šéfem maličkého, ožebračeného Ekvádoru´“. Té mediální metrese ani nedošlo, jak kolosální „absenci jakékoli etiky“ tím předvedla. A zároveň proti své vůli anoncovala, že „dokáže-li se washingtonským hrozbám postavit i ´maličký, ožebračený Ekvádor´, je to i v silách celého okolního světa“.

Correa – kvituje i Reaganův papaláš - kontroval s noblesou: „Washington Post se omezil na Snowdena a ´hříšné´ státy, které ho podporují, v domnění, že tím přehluší úděsné kousky proti lidu Spojených států a celého světa, které Snowden odhalil“. „Světový řád“, oktrojovaný Spojenými státy – dodal Correa - „není jen nespravedlivý, chybí mu totiž i morálka“.

Robert Menendez, zvolený do Senátu za Demokratickou stranu a předsedající jeho zahraničněpolitickému výboru, „ekvádorské vládě vzkázal, že zablokuje dovoz zeleniny a květin z Ekvádoru, pokud Ekvádor poskytne Edwardu Snowdenovi azyl. Ekvádor by to zkrátilo o tržby ve výši miliardy dolarů.“ Naše vláda  - komentoval to senátor - „nebude cizí země odměňovat za špatné chování“.

Za „špatné chování“ se, jak vidno, má „ochrana toho, kdo říká pravdu“. Za „dobré“ - „proradnost“, jež se za to mstí. „Menendezovo prohlášení je navíc i lží“: Spojené státy totiž „permanentně odměňují pouze spiklence proti řádně zvoleným vládám svých zemí“ - a „instalují je za diktátory, když ty řádně zvolené vlády Washington svrhne“.

Menendezovy „výhružky se minuly účinkem“. Tím víc se „podepsaly na beztak už otřesené prestiži Washingtonu“. Correa „uštědřil Menendezovi políček a vypověděl obchodní smlouvu se Spojenými státy, která ohrožovala suverenitu Ekvádoru i morální principy a které Washington zneužil k vydírání Ekvádoru“. Ekvádor „nehodlá akceptovat nátlak či výhružky z kterékoli strany,“ prohlásil Correův mluvčí Fernando Alvarado. A „nabídl Washingtonu zahraniční pomoc při školení z lidských práv“ - zvlášť  všude tam, kde dochází k „mučení, nezákonným popravám a atakům na soukromí“.

„Nenávist Washingtonu vůči Correovi“ - upozorňuje Roberts - „nemá se Snowdenem nic společného. V tom, že mu Ekvádor zvažuje poskytnout azyl, si jen hledá alibi. Correa je terčem nenávistí proto, že už ve druhém roce svého prvního mandátu odmítl uznat zahraniční dluh ve výši 3 miliard dolarů, vyplacených předchozím zkorumpovaným a despotickým režimům za kontrakt se zahraničními financemi. Když Correa pohrozil, že země vyhlásí bankrot, mezinárodní finanční gangstery to přinutilo odepsat 60 procent dluhu.“

Washington „Correu nenávidí i za to, že dokázal snížit vysokou míru chudoby“ - a „získává si tím veřejnou podporu, komplikující snahu Washingtonu svrhnout ho ´zevnitř´“. Navíc podnikl rozhodné kroky i „proti vykrádání ekvádorských ropných zdrojů nadnárodními petrolejářskými společnostmi“ - a „omezil sumu zahraničních depozit v ekvádorských bankách“. Tím „blokuje možnosti Washingtonu destabilizovat finanční systém země“. Ke všemu mu odmítl „prodloužit i pronájem letecké základny v Mantě“.

Correa usiluje o to, aby se „ekvádorská vláda, média a národní zdroje vymanily z područí Washingtonu a nepočetné zazobané elity, kterou má za spojence. Je to příběh Davida proti Goliášovi. I Correa je, tak jako Chávez ve Venezuele, jedním z výjimečných lídrů, reprezentujících zájmy své vlastní země, a nikoli zájmy Washingtonu.“

Ten „využívá různé zkorumpované nevládní organizace a loutkové vlády v Kolumbii jako svých zbraní proti Correovi a ekvádorské vládě. Mnozí jsou názoru, že je jen otázkou času, kdy se Washington Correy dokáže zbavit atentátem.“

„Američtí vlastenci, podle nichž radno stát na straně ´své´ vlády, ať už jsou ve hře jakákoli fakta, by si měli dobře uvědomit, o čem je vlastenectví doopravdy. Američanům vždy spadalo vjedno s věrností Ústavě, a nikoli vládě. Přísaha zavazuje Ústavu bránit proti domácím i zahraničním nepřátelům. Režimy Bushe a Obamy se ukázaly nejhoršími nepřáteli Ústavy. Skutečný vlastenec nemůže podporovat vládu, anulující Ústavu. Naší zemí není Obamův režim, Bushův režim či nějaká jiná vláda. Naší zemí je Ústava.“

Lidé nemají „závazky jen vůči vlastní zemi“. Každý z nich nese „odpovědnost i za lidský život vůbec.  Loutkové státy typu zemí NATO, Japonska či Kolumbie agrese Washingtonu kryjí a podporují“. To mu „umožňuje hnát svět do 3. světové války“.

„Lákadla washingtonských peněz si snadno ochočí pokleslé charaktery typu Tony Blaira a Davida Camerona.“ Vlády „zemí NATO i dalších submisivních států tím, že podporují washingtonské agrese, zaprodávají nejen svůj vlastní lid“. Asistují totiž i „dražbě samotné lidskosti“. Washington „odrovnává jednu zemi za druhou“. Úměrně tomu „roste i jeho nadutost“. Dřív či později však „pochopí, že jsou na mušce, i Rusko a Čína“ - a „vymezí hranice, jejichž překročení nepřipustí“. Pokud je „arogance“, v níž se Washington vyžívá, „odmítne respektovat“, je na spadnutí „válka, která udělá tečku úplně za vším“.  

Hegemonismus, jemuž propadl Washington, „žene svět do zkázy“. Právě to by „si měl uvědomit celý svět“. A „donutit svoje vlastní vlády, aby té agresi Washingtonu přestaly jít na ruku“.