Ilja Nikandrov: Rozcestí a rizika brazilské levice

Suflérem masových protestů je i miliardář Zuckerberg

„Masové pouliční protesty v Brazílii neberou konce“ - píše Ilja Nikandrov – stále však „nemají lídry, s nimiž by státní mohla jednat.“ Že mají akutní pozadí, však pochybuje málokdo. Tsunami, proklínající veřejnou dopravu, se zvedá už roky. „Mnoha Brazilcům trvá, než se doharcují do práce a zpátky domů, dohromady i 5 – 6 hodin.“ Jízdné jim přesto větralo peněženky už předtím, než došlo k jeho zdražení. O to víc píchly do vosího hnízda indicie, že „ze státní kasy proudí spousty miliard na sportoviště, stavěná pro světový šampionát ve fotbale v roce 2014 a LOH v roce 2016“.

Většinu transparentů rodí folklór. Z mýtu, že Brazilec je hlavně fanda – a tomu je s to podřídit vše ostatní – jedomeček z karet: „Chceme moderní veřejnou dopravu!“ „Kvalitní vzdělání!“ „Solidní zdravotnictví!“ „Záruky, že dostaneme práci!“ Zato z obou sportovních klání, jichž bude Brazílie hostitelem, je  synonymum „vládní korupce“. Stín podezření padá na konkrétní ministry.

Zdánlivě je to karneval čiré spontaneity. To, co se za ním skrývá, už tak bezelstné není: „Protesty odstartovaly ´mobilizující´ výzvy anonymních uživatelů sítě Facebook, o jejichž adrese těžko soudit. Určité předpoklady, kdo za nimi stojí, však k dispozici jsou. Na brazilském facebooku ´Lidská práva´ se 19. června objevil snímek majitele společnosti Marka Zuckerberga s plakátem, vyzývajícím v angličtině ´Nejde o 20 centů! Změň Brazílii!´ s Zuckerbergem navázala už v době, kdy bylo jeho podnikání v plenkách, kontakt CIA a financovala rozvoj jeho byznysu. Tajemstvím nejsou ani čilé vazby na Agenturu národní bezpečnosti (NSA). Pokud tak cena jízdného, placeného v brazilské veřejné dopravě, z ničeho nic  vyděsila zrovna Zuckerberga, ryze osobní iniciativa to byla jen sotva.“

Internet – a tím spíš „mobil“ - už kolonizují i chudinské čtvrti. Těch druhých je v zemi 140 milionů.  Přístup k tomu prvnímu má – minimálně 80 milionů Brazilců.

Vrcholkem anonymní vertikály, organizující pouliční protesty, je „Fórum boje proti zvyšování cen jízdného“. Ze tmy, v níž skrývá tvář, rejdí jen v mobilních sítích a kybersprostoru.

Řadě brazilských bloggerů neuniká jiný moment: „K nejostřejším protestům dochází ve městech, kde sídlí kanceláře amerických institucí“ - konzuláty i afilace USAID, také však naoko „nevládních organizací“. Právě v Brazílii – upozorňuje autor – působí i „jedny z největších rezidentur CIA a vojenské rozvědky USA“. Hlavním „politickým koordinátorem“ je osobně velvyslanec Thomas Shannon.

Příští prezidentské volby proběhnou už napřesrok v říjnu. Dilma Rouseffová se už nechala slyšet, že bude kandidovat znovu. To ovšem voní pramálo velmoci, mající Latinskou Ameriku za svůj „zadní dvorek“. „Obamova administrativa zvažuje, že pod egidou USA vytvoří Pacifickou alianci, zahrnující i čtyři země regionu – Mexiko, Kolumbii, Peru a Chile“. Právě ta má omezit i „vliv Brazílie v západní hemisféře“. Vytvořit „silnou geostrategickou ´protiváhu brazilské expanzi´.

Pentagon pořádá pod různými záminkami společné manévry se sousedy Brazílie – Trinidadem a Tobagem, Surinamem, Guayanou a Peru. Fakticky tak rekognoskuje příští válčiště. Čtvrtá flotila USA hlídkuje v zónách Atlantického oceánu, dislokovaných v bezprostřední blízkosti nalezišť ropy v brazilském šelfu. Spojené státy pracují nonstop na oslabení regionálních spojenců a partnerů Brazílie, především Venezuely, Ekvádoru, Nikaraguy a Kuby. Také sbližování bloku NATO s Kolumbií má poskytnout i další nátlakovou páku na Brazílii“.

World Cup v zemi špičkového fotbalu – a hned nato letní olympiáda – mají publiku nasvítit i novou hvězdu světové politiky a ekonomiky. Masivní investice do jejich příprav však škrtí obrat Brazílie doleva. Korupce a pravice jsou jednovaječná dvojčata. Namočí-li se do ní levice, riskuje fatální blamáž.

Dilma Roussefová je z Dělnické strany. V médiích hraje přesilovku opačný pól. Protest ulice proti politice, slibující hájit holé ruce, je pro něj vítaná pastva. S gustem se chytá i všeho, z čeho ta bouře zrála:  „´Očisty´ okolí stadionů (starých i stavěných nově) od ´nepřizpůsobivých živlů´“. „Demolic chudinských obydlí na stavební parcely, aniž se ti, kdo o tu střechu nad hlavou přišli, dočkali adekvátní kompenzace“.

Zazněly už i „návrhy fotbalový šampionát zrušit“. Jinak jde – bulíkují ty lamentace - „o život obecenstvu i hráčům“.

Levici, která je v zemi u moci, masové protesty „očividně zaskočily“. „Prezidentka musela zrušit návštěvu Japonska.“ A „po sérii porad, včetně těch s vedením silových struktur, zvolila jedinou možné řešení – ne konfrontační, rozněcující vášně, ale vstřícné. Tím, jak vystoupila, mítinkům fakticky vyjádřila podporu.“ Sama navrhla „celonárodní plebiscit“ o zásadní politické reformě. S cílem „demokratizovat rozhodování o klíčových otázkách rozvoje země“. Podstatně zvýšit roli, kterou v něm „dostane hlas samotného lidu“.

To ovšem „naráží na odpor finanční oligarchie“. Podle ní „sociálně-politická modernizace, nířící cestou Lully a Roussefové, povede ke vzniku ´populistického režimu´ po vzoru Huga Cháveze“.

Levice, vládnoucí v Brazílii, tak radikální nebyla. Sklízela za to i pukrlata Mezinárodního měnového fondu (Michel Chossudovsky: Brazílie povstala proti úlitbám MMF, 22. 6. 2013). Svou fiskální politikou – a v mnohém i tou sociální - šla na ruku jeho kánonům.

Sem vede pupeční šňůra protestů, jimiž dostává žlutou kartu. Rozcestí, jež brala roky obloukem, je tím dramatičtější. Tráví-li agitkami „Change Brasil!“ svůj drahocenný čas i miliardář Zuckerberg, netrklo by to jen bílou hůl. Dilma Rouseffová už ví, kdo tříská z protestů kapitál: „Testují naši pevnost!“

Na levici, svatořečenou MMF, číhá červená karta.