Robert Reich: Skutečný skandál kolem berňáku a Tea Party

Clintonův ministr práce bere na solar demagogii, znějící i česky

Americký berňák -  Internal Revenue Service (IRS) – chtěl nedávno potopit část tamního disentu. Brnkal na nervy celé oponentury zleva. Její volání o pomoc bušilo jako hrách i na stěnu, počmáranou českými svatoušky lidských práv. Pak ale IRS přišla na švindly v účetnictví Tea Party – diluviální, o to však agresivnější nátlakové skupiny zprava. Z toho je rázem skandál. V komparsu loajálního pohoršení, jak že si americký erár troufne na high society, do jejíž nomenklatury spadá sám, panáčkuje i mediální autocenzura, brebentící česky.  

Tak trapná demagogie dopálila i Roberta Reicha, ministra práce v Clintonově vládě. Týdeník Time ho zařadil mezi “10 nejefektivnějších ministrů za posledních sto let”. Je autorem 13 knih. Několik jich vyšlo i česky. Přednáší veřejnou politiku na univerzitě v Berkeley. Co je na kauze, líčené vzhůru nohama, skandálem doopravdy, shrnul v replice na jeremiády Davida Campa, republikánského předsedy výboru Sněmovny reprezentantů pro daňové otázky.

Ten už sám fakt, že si IRS troufla na pravičáckou lobby, označil za “systémové” selhání. Tady už - hřímal na sezení výboru, jemuž předsedá - “nestačí jen jedna, dvě rezignace”. Zatočit proto třeba s celou IRS – “příliš velkou, vlezlou a postupující nezákonně”.

Reich tu rukavici zvedá. S tím, že “zneužití moci” bují samotným “systémem”, plně souhlasí. “Skutečný skandál” však situuje do jeho pravého dějiště: “IRS si naše daňové zákony vykládá tak, že to velkým korporacím a zámožným jedincům dovoluje ve skrytu neomezeně sponzorovat vlastní kampaně prostřednictvím politických front, vydávajících se za ´organizace veřejné sociální péče´”.

Miliónů, o něž se takto šidí daně, se však “využívá ke korumpování Kongresu”. Právě s cílem, “aby v daňových zákonech zachoval mezery”, rezervující “zvláštní daňový režim” špičkově placeným manažerům. Například právo účtovat značnou část příjmů jako “nerozdělený zisk minulých období” - a ten pak vést jako “kapitálový výnos”, “zdaněný nižší sazbou než běžný příjem”. Díky témuž lobbingu, upozorňuje Reich, se manažerská smetánka domohla i různých “daňových kompenzačních balíčků”. Jen jimi si každé z těch harpagonských svědomí může přilepšit až o “10 milionů dolarů ročně”.   

Počet “miliardářů a multimilionářů roste”. Nasazují úplně “všechny daňové triky, jaké si lze vůbec představit”. Své “peníze perou přes fiktivní firmy a daňové ráje”. Rozpočet americké IRS se však přesto – “zohlední-li se dopad inflace” - “od roku 2002 snížil o 17 procent”. Letos navíc – po nárazu na fiskální útes - bude “každý z 89.000 zaměstnanců IRS minimálně 5 dní na nucené neplacené dovolené”.

Za situace, kdy se “příjmy i majetek soustředily nahoře víc, než tomu bylo přes sto uplynulých let” - a verdiktem “Nejvyššího soudu se První dodatek Ústavy vztahuje i na korporace” - to “americké finanční elitě umožňuje se ještě víc opevnit ve svém bohatství a moci, a privatizovat tak i ještě větší díl americké demokracie”.

Právě v tom tkví “skutečný skandál a reálné zneužití moci, kongresmane Campe,” uzavírá svou repliku jeden z 10 nejlepších ministrů posledního století. “Vaše pohoršení nad tím, že si prý IRS ´bere na mušku´ konzervativní skupiny, odvádí pozornost od toho, co je hlavním tématem.”