Pat Buchanan: Má si Amerika špinit ruce podporou válečných zločinců?

Proti je většina veřejnosti i Reaganův “speechwriter”

Ač mají ve Spojených státech zpravodaje veřejnoprávní televize i rozhlas, co o syrském konfliktu míní tamní veřejnost, se nám vehementně tutlá. Pravdu tak nezbývá než hledat  i u Pata Buchanana, skalního konzervativce  (sám bere i vinětu paleokonzervativce). Byl poradcem Richarda Nixona  i Geralda Forda. Ronaldu Reaganovi vedl mediální tým - a psal projevy. V 90. letech skončil dvakrát druhý v republikánských primárkách. Roku 2000 – na protest proti její kolonizaci neocons - Republikánskou stranu opustil. Roky šéfuje magazínu The American Conservative. Dění pravidelně glosuje i na kamery vlivné MSNBC. Česky se zviditelnil knihou Smrt Západu, raněnou mánií rudého nebezpečí i v podobě T. W. Adorna, H. Marcuseho či E. Fromma.

“Podle průzkumu Huffington Post” - napsal počátkem tohoto týdne - “jsou Američané proti náletům Spojených států na Sýrii v poměru 3 ku 1. Proti dodávkám zbraní rebelům je to 4 ku 1. Nasazení pozemních vojsk Spojených států v Sýrii oponují v poměru 14 ku 1. Proti účasti v této občanské válce, z níž vzešlo 1,2 milionů běženců a 70.000 mrtvých, jsou všichni, demokrati, republikáni i nezávislí.”

Podle průzkumu CBS/New York Times je pro “neúčast v syrské válce 62 ku 24 Američanům”. Průzkum Reuters/Ipsos zjistil, že “proti intervenci Spojených států je to v poměru 61 ku 10 Američanům”. Drtivá převaha těch, kdo jsou proti americké intervenci, klesá jen pro případ, že by Damašek nasadil chemické zbraně. “Jestřábi” jsou tak “reprezentováni nadměrně” jen v “nedělních talk show a zpravodajství kabelových televizí”.

“Portrétem Ameriky, který to vydává” - sumarizuje i zarputilá konzerva – je tak “národ, který se o dění v Sýrii sice bůhvíjak nezajímá, převážně si však přeje se do války nemíchat”. Je to však “také země, jejíž zahraničněpolitické elity jsou mnohem víc intervencionistické” - a “nakloněné dodávkám zbraní rebelům i nasazení vzdušných sil Spojených států”.

Samotná “Amerika sice nepropadla izolacionismu, dospěla však k anti-intervencionismu.  Země nechce, aby se její vojáci posílali do nelegitimních dobrodružství jako v Iráku a Afghánistánu a nespatřuje ani žádný životní národní zájem v tom, kdo bude mít navrch v Sýrii”.

Potíž je ovšem v tom – zjišťuje s hrůzou i kurát demokracie po americku - “kdo dostane slovo jménem velké mlčící většiny?” “Kdo ze Senátu Spojených států se intervencionistům postaví v televizi?”

“Každou veřejnou touhu intervenovat” však uzemnily právě novinky na téma, jak je to v Sýrii s nasazením chemických zbraní.  Že sarin zřejmě použili “rebelové” - a nikoli vládní vojska – dokládá Reaganův “speechwriter” ze stránek New  York Times, svědectví expertů OSN pro lidská práva i Carly del Ponteové. Právě té, co ještě nedávno sloužila dvojímu metru, kalibrovanému americkými neocons, až do roztrhání své pověsti na troskách jugoslávské tragédie.

Závěrům, jež z toho nevyhnutelně plynou, se nebrání ani Buchanan: “Válečnými zločinci mohli být lidé, na jejich podporu bychom měli intervenovat. A pokud sarin nasadili rebelové, a ne síly prezidenta Bašára Asáda, žádá si odpověď víc než jen pár otázek. Je to jen pár týdnů, co Bílý dům informoval Kongres takto: ´Naše zpravodajská komunita vyhodnotila, s různou měrou věrohodnosti, že syrský režim nasadil omezenou dávku chemických zbraní, jmenovitě chemickou látku sarin´.“ Právě to roznítilo humbuk, požadující od Obamy, aby “změnil hru”, a to s “enormními následky”.

Pokud “tím, kdo použil sarin, nebyla syrská armáda, ale rebelové” - táže se nahlas už i Buchanan - “od koho pobraly agentury Spojených států svá svědectví, že sarin použil Damašek? Byli jsme málem obalamuceni čísi poslední lží o zbraních hromadného ničení proto, abychom lezli do další nežádoucí války? Když se vyrojily fámy, že sarin použila syrská vláda, mnozí v Kongresu, zvlášť v Republikánské straně, Obamu denuncovali, že svá slova o ´nepřekročitelné hranici´ nedokáže potvrdit i skutky. Teď se však ukazuje, že nás Obama možná uchránil před strategickou katastrofou, když nás nenechal zatáhnout do vojenské akce.”

Tím spíš “třeba klást válečným jestřábům otázku: ´Měl-li vést k náletům Spojených států sarin, použitý Asádem, nemá snad nasazení sarinu rebely, potvrdí-li se, vést tuto zemi k tomu, aby si s těmi válečným zločinci přestala špinit ruce?”