Chris Ernesto: Pošlape Obama v Sýrii i americké zákony?

Bushův PATRIOT ACT pomoc teroristům zakazuje

S kroky, do nichž je strkají i nedávné izraelské nálety na Sýrii, se důvěryhodnost Spojených států ocitá na vlásku, píše Chris Ernesto, zakladatel protiválečné iniciativy  St.Pete for Peace (řídí i OccupyArrest.com a UsinAfrica.com). Začne-li totiž Obama vzbouřence i přímo vyzbrojovat, „riskuje tím i porušení vlastních zákonů, které materiální podporu teroristů zakazují.“ 

Za cíl náletů bezpilotních „drones“, které podniká v Jemenu, Pákistánu i Somálsku, Bílý dům vydává „al-Káidu a její odnože“. V „boji o svržení syrského prezidenta Bašára Asáda“ však „s al-Káidou stojí na stejné straně“. Sází tak na nejistou kartu, že „americká veřejnost neprokoukne dvojí metr“, jimž se politika Spojených států řídí na Středním východě i v Africe.  

Nehledě na všechny triky, jimiž to zamlžují advokáti sílící intervence proti Sýrii, je totiž nesporným faktem, že „mezi rebely je i Fronta al-Nusrá, již Spojené státy prohlásily za teroristickou organizaci, a sama al-Káida, zapřisáhlý nepřítel Spojených států“. Její „lídr Ajman al-Zaváhrí vyzval všechny muslimy k podpoře syrských rebelů“ - a nijak neskrývá, že by „rád změnil ve stát islámský, a nikoli sekulární, jímž je za Asáda“.

Už proto je „evidentní, že přímé dodávky zbraní rebelům odporují i zákonům Spojených států, poněvadž materiální podpora skupin, klasifikovaných jako teroristické, je porušením PATRIOT ACT“, přijatého po 11. září 2001.

Zastánci vyzbrojování sil, válčících proti Damašku, sice „tvrdí, že zajistí, aby americké zbraně skončily pouze v rukou neteroristických součástí syrských vzbouřenců“. Tomu však dokáže věřit „jen beznadějný naivka“. Čerstvou ilustrací, jak snadno „americké zbraně končí v rukou ´nepřátel´ Spojených států“ - připomíná Ernesto - jsou právě Libye a Afghánistán.

Korunu všemu nasazuje dvojí metr, který by Washington rád vnutil světu v otázce chemických zbraní. Obama prohlásil už loni v srpnu, že jeho přístup k syrskému konfliktu se od základu změní, dojde-li k jejich „masivnímu pohybu či nasazení“. Právě to však, jak se teď ukazuje, mají se vší pravděpodobností na svědomí sami vzbouřenci. Dodrží Obama onu „červenou čáru“, o níž mluví už od loňského léta, i vůči nim? Zváží snad potom možnost „vyzbrojovat syrskou vládu“?

„Jistěže ne,“ uzavírá protiválečný aktivista. Tím zřetelněji to však obnaží „pokrytectví a dvojí metr zahraniční politiky Spojených států“. Tím „většímu riziku to vystaví jejich důvěryhodnost“.