Liz Alderman: Mamon je na koni, Řeckem se šíří hlad

„Potravinová bezpečnost“ se propadá na úroveň afrických zemí

„Ředitel základní školy Leonidas Nikas vídal dřív děti si hrát, smát se a snít o budoucnosti. Teď se mu naskýtá pohled tak jiný, že si ho dřív ani nedokázal představit: na děti vybírající jídlo z popelnic, žadonící u spolužáků o zbytky a na jedenáctiletého Pantelise Petrakise, zkrouceného bolestmi z hladu,“ píše Liz Alderman  v New York Times.

„´Doma nesnědl skoro nic,´ říká pan Nikas ve své školní kanceláři poblíž přístavu Pireus, dělnického předměstí Atén. Když si povolal Pantelisovy rodiče, přiznali se mu ve studu a rozpacích, že už měsíce nejsou s to najít práci. Úspory utratili a teď jsou na dietě z těstovin a kečupu. ´Situaci, v níž jsme teď, bych nečekal ani v nejdivočejším snu,´ říká pan Nikas. ´Dospěli jsme až k tomu, že v Řecku chodí děti do školy hladové. Rodiny už nemají problém s tím, jak najít práci, ale jak přežít.´“

Řecká „ekonomika se řítí volným pádem, za posledních pět let se smrskla o 20 procent. Nezaměstnanost dosáhla 27 procent, nejvíc v Evropě, a z každých 10, hledajících práci, jich ji 6 nenašlo už víc než rok. Tak zní suchá statistika, převracející životy řeckých rodin s dětmi, z nichž stále víc přichází do školy hladových či nasycených jen zčásti, nebo dokonce přímo podvyživených. Podíl žáků řeckých základních a středních škol stižených – řečeno s profesionály veřejného zdravotnictví - ´absencí potravinové bezpečnosti´´, se loni odhadoval na 10 procent.“ Ty děti jsou „vystaveny hladu nebo jeho riziku“, říká Dr. Athena Linos, profesorka medicíny na Aténské univerzitě, koordinující i program nevládní potravinové pomoci Prolepsis. „Je-li řeč o absenci potravinové bezpečnosti,“ říká doktorka, „Řecko se teď propadlo na úroveň některých afrických zemí.“

V Řecku přitom – všímá si americká novinářka – neexistují ani dotované školní obědy. Žáci si je musí buď nosit z domova, nebo se stravovat v jídelnách za tržní ceny, na něž stále víc rodin nemá. To málo, co jim ještě zbývá, jim krátí i „vyšší zdanění elektřiny a škrty podpor mnohačlenných rodin“, které si u vlády  vynutili zahraniční věřitelé.

„Ještě před rokem to nebylo, tak jako dnes,“ říká novinářce pracovnice školy a jen sotva přitom zadržuje slzy. „Hrůza jde hlavně z rychlosti, jakou se to valí.“ Podvýživou podle ní trpí už minimálně 60 z 280 žáků.  Jsou rádi, zbude-li na ně aspoň trochu „makaronů, fazolí, rýže nebo brambor“. Jeden ze žáků nedávno z hladu omdlel. „Některé děti, aby se najedly, začaly krást.“ 

Teď, kdy „utichly hlasy, že Řecko opustí euro, se věci zdají jít k lepšímu jen okolnímu světu,“ říká ředitel Nikas. „Zkuste to ale říci Pantelisově rodině.“ Ještě loni „si žila docela dobře a mohla si dovolit i prostornější byt“. Pak byl však Michalis, hlava rodiny, propuštěn z práce. Zaměstnavatel mu, jak říká, stejně neplatil už pět měsíců. V únoru došly rodině i všechny úspory. „´Když se ozval pan domácí, musela jsem mu říci, že už nemáme ani co jíst,´ říká paní Petrakisová.“ Její manžel si, „kdy hledá znovu a znovu práci marně, připadá jako po kastraci“. To málo, co ještě seženou k jídlu, nechává rodině. Sám „přestal jíst skoro úplně a rychle ztrácí na váze“. Když se mu dělá z hladu zle, snaží se to „zaspat“.

„Zpráva UNICEF z roku 2012 ukázala, že v nejchudších řeckých domácnostech s dětmi je více než 26 procent z nich na ´ekonomicky slabé dietě´.“ Napřed to udeřilo na imigranty. Teď se to „rychle šíří i mezi Řeky v městských oblastech, kde jsou jeden či oba rodiče permanentně bez práce. Na venkově si mohou lidé potraviny aspoň vypěstovat. Na překonání problému to však nestačí.“ Dvaačtyřicetiletý Nicos Tsoufar je bez práce už tři roky. „Teď jeho rodina, jak říká, žije na ´zelné dietě´, doplňované šneky z blízkých polí. ´Já vím, že zelí je málo i na základní výživu,´ říká trpce. ´Nám ale nic jiného nezbývá´.“

Nevládní Prolepsis „loni zahájila pilotní program, zajišťující sendviče, ovoce a mléko pro 34 státních škol, kde více než polovina z 6.400 rodin uvedla, že zažila ´střední či velký hlad´. Po zahájení programu se jejich podíl snížil na 41 procent.“ Díky grantu 8 milionů dolarů, který poskytla mezinárodní filantropická  Nadace Stavrose Niarchose, byl program letos rozšířen na 20.000 dětí ve 120 školách. Tisíce potravinových balíčků zajišťuje i řecká pravoslavná církev.

Spoustu času tráví sháněním potravin pro své žáky i ředitel Nikas. A říká: „Netvrdím, že máme čekat, až nám pomohou jiní. Dokud však Evropská unie nebude dělat, co tato škola, kde rodiny pomáhají jiným rodinám, protože jsme jedna velká rodina, čeká nás nouze.´“