Jesselyn Radack, Alexander Abdo: Za „lidská práva“ stopou inkvizice

Teror na zajatcích „války proti teroru“ nese i mizivý praktický efekt

„Orgány Spojených států užívaly v mnoha případech vyšetřovací metody zadržených, založené na mučení. Americký personál prováděl větší počet výslechů, zahrnujících ´kruté, nelidské nebo ponižující´ zacházení. Obě kategorie jsou porušením zákonů Spojených států a mezinárodních úmluv. Takový postup byl v příkrém rozporu s hodnotami Ústavy naší země,“ stojí v závěrečné zprávě o 550 stranách, zpracované Komisí pro zacházení se zadrženými, kterou ustavila nevládní, přísně nadstranická americká organizace Projekt Ústava (Constitution Project).

Komise byla sestavena velice reprezentativně. Vedle nevládních aktivistů v ní zasedali mj. Asa Hutchinson (někdejší kongresman za stát Arkansas, působící později i přímo v Bushově administrativě), David Irvine (brigádní generál ve výslužbě, který po 18 let přednášel vyšetřovací metody a vojenské právo na armádních akademiích), Claudia Kennedy (první americká žena, která dosáhla hodnosti tříhvězdičkového generála), Thomas Pickering (někdejší velvyslanec, který v americké diplomacii působil půl století) či William Sessions (ředitel FBI za prezidentů Reagana, Bushe I. a Clintona). V tomto obsazení se celý kolektiv prezentoval takto: „Komise zahrnuje demokraty i republikány; ty, kdo se považují jak za konzervativce, tak za liberály; jak lidi se zkušenostmi v oblasti národní bezpečnosti, tak takové, kteří chápou, že dosah a moc vlády musí být v náležitých mezích, odpovídajících tradicím i zákonu“.

Komise prověřila na 150.000 stran dokumentace, vztahující se k nezákonným vyšetřovacím praktikám – včetně Torture Database, již se podařilo změnit ve zdroj, volně dostupný na internetu. Jiná americká  nevládní organizace toho dosáhla až po vleklých soudních sporech, vedených z pozice paragrafů o svobodném přístupu k informacím. Sama Komise zároveň vyzpovídala i na sto příslušníků institucí, zapojených do inkriminovaných výslechů, samotných zadržovaných, právníků i politiků. Závěrečná zpráva je výsledkem dvouleté intenzivní práce.

Ze 24 závěrů Komise mají klíčovou váhu především dva: „je mimo pochybnost, že Spojené státy užívaly praktiky mučení“ - a „konečnou odpovědnost“ za ně nesou „nejvyšší činitelé země“.

Komise přitom jednoznačně konstatovala, že „neexistuje zřejmé či přesvědčivé svědectví, že by široce uplatňované nasazení krutých vyšetřovacích metod orgány Spojených států přineslo informace významnější hodnoty“. Tím víc jsou k dispozici „pádné důkazy, že většina informací získaných nasazením podobných technik nebyla užitečná ani věrohodná“.

Delikátní téma už bylo i na pořadu Výboru pro zpravodajské služby Senátu. Jeho zpráva o 6.000 stranách je stále v režimu utajení. „Hanba Kongresu,“ glosuje to Jesselyn Radack, ředitelka nevládního  Projektu pro skládání vládních účtů pro otázky národní bezpečnosti a lidských práv v jednom z článků, z nichž čerpáme. Dokládá v něm i to, že nasazení vyšetřovacích metod porušujících nejen mezinárodní úmluvy, ale i právní řád samotných Spojených států přímo sankcionovalo Ministerstvo spravedlnosti USA.

Že inkviziční prostředky se nakonec ukázaly i naprosto „neefektivní“, konstatoval i zmiňovaný výbor amerického Senátu.

Ministerstvo spravedlnosti mezitím udělilo generální pardon jak všem, kdo ten středověk „legalizovali“, tak jeho výkonným článkům. Bílý dům vyzval, aby se i v dané otázce „hledělo kupředu, a ne zpátky“. Optimisté v tom hledají naději, že příště už zajatci mučeni nebudou. Realisté v tom spatřují gumovou advokátskou vytáčku, která negarantuje ani to.

Gándhí kdysi řekl: „Velikost národa se měří podle toho, jak se chová k těm nejslabším“. Jesselyn Radack k tomu dodává: „U nás jsou pod ochranou ti, kdo si to nezaslouží.“