STRATFOR: Kyperská krize, kremelské hlavolamy

Na trosky privatizace vyráží konfiskace úspor

Znárodňování ztrát a dluhů, nasekaných exploatací cizí práce, je tajenkou celé globalizace. Obsah a forma však dosáhly plné harmonie až teď. Kypru byla uložena konfiskace peněz, uložených v jeho bankách. Dožaduje se toho Brusel, pitbul privátního mamonu. Kypr hledá spásu v Rusku. Žadoní o ni kyperská pravice. Ruska se přestala štítit, až když je vyplenila privatizace. Za kulisy hlavolamu, před nějž to staví Kreml, nahlíží STRATFOR, jednička na americkém trhu strategických prognóz (STRATEGIC FORECASTING Inc.).

Kypr byl – připomíná úvodem - “jednou z prvních zemí, které svůj bankovní sektor otevřely Sovětskému svazu”. “Daň ze sovětských peněz” zrušil už roku 1982. Byl v tom i velký kus díkůvzdání – za podporu proti expanzivní Ankaře.

Právě Kypr tak nabízel “instituce”, ideální pro “převody ruských peněz” po roce 1991. Byla to bezkonkurečně  “nejlepší adresa pro vyvádění ruských peněz” - ať už tam “mířily z Kremlu, od vládních byrokratů, byznysmenů anebo kriminálníků”.

Ani Kypr však neměla kudy minout globální krize. Rusko mu tahalo trn z paty “jako první” - “už v roce 2008 a znovu v roce 2011”. V “očekávání další mnohamiliardové půjčky z Ruska” žila země i “v předvečer nynější krize”. Tentokrát ale jeho “potence rozdávat limituje jiný hráč – Německo”. Právě “Berlín od Nikósie požaduje bolestivé reformy v sektoru bank a byznysu, včetně privatizace státních aktiv”. Domáhá se i “forenzního auditu jeho bank”.

Rusko si takové podmínky neklade. Už nějaký čas však Kypru vzkazuje, že teď pomůže “jen v rámci společných kroků s EU”. Příčiny to má hned dvě. Zájem na co možná “nadstandardních vztazích” s Berlínem -  a  “protikorupční kampaň, rozjíždějící se v Moskvě”. Ta totiž – byť jen “částečně” - “apeluje na repatriaci peněz, deponovaných ´off-shore´, zpátky do Ruska”.

V “posledních týdnech začala ruská vláda zabavovat konta státních úředníků v zahraničních bankách a zakazovat otevírání nových”. Už “několik členů Dumy abdikovalo kvůli obviněním z korupce”. Šíří se “fámy, že ruští úředníci masově rozprodávají své opulentní majetky, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti Kremlu”.  Ani “ruská vláda nechce, aby si lid pomyslel, že cizí zemí zachraňuje proto, že je centrem praní ruských peněz”.

Na Kypru ovšem hrozí “konfiskace desetiny peněz ruských klientů”. Jsou to “ruské peníze, konfiskované kyperskou vládou”. Akční rádius Kremlu limituje i rozpor domácí provenience. Z jedné strany by nerad, aby mu “Kypr zmařil protikorupční kampaň”. Z druhé si nemůže přát, aby “nejbohatší občané Ruska zchudli” - a tím “utrpěly investice do ruské ekonomiky”.

Co může Rusko “podniknout vůči Kypru právě ve spojení s Německem”, je ve hvězdách i pro elitu amerických prognostiků. Moskva zatím “respektuje přání Berlína, aby svou podporu Kypru omezila”. Vývoj však “nabírá kurs, který není v zájmu Ruska”. To “může Moskvu přimět, aby linii Berlína opustila” - a “pro své zájmy a peníze hledala samostatné řešení”.

Bude to tanec mezi vejci. Bez dalších ztrát se obejde jen zázrakem. To – se škodolibým gustem – anoncuje i STRATFOR. Incident má však i rozměry, o nichž zarytě mlčí. Troufl by si Berlín – a Brusel pod jeho velením – žádat výpalné i z mamonu vlastních majetkových elit? Zůstane vyděračství, před nímž teď lavíruje Kypr, skutečně jen exotickou raritou? Anebo je to průzkum bojem? Prototyp nového hřiště, kolíkovaného právem silnějšího? Startuje – na troskách privatizace produkčních sil – sezóna expropriace úspor? Ne jenom cestou inflace, ale i přímé konfiskace? Ne jenom tam, kde řádí osobní exekuce - ale i za manka exploatace cizí práce? Kdo jiný bude první na ráně, než právě - skanzen postkomunismu?