Paul Craig Roberts: Válečné zločiny si neberou time-out už 12 let

Nadílkou „války proti teroru“ je svoboda na smrtelné posteli

„Před deseti lety vpadl Bushův režim do Iráku. Že invazi zdůvodnil rancem lží, majících oklamat Spojené národy i americký lid, se dobře ví,“ píše Paul Craig Roberts. Žádný to levičák, natož s pohnutkami, na nichž si smlsnou práskači „neamerických“ pokušení. Náměstkem ministra financí byl za Reagana. Kuchařka, biřmovaná jako „reagonamika“, je z jeho hlavy.

Deset let po napadení Iráku však ví už i on: „Těžko říci, co si zaslouží větší opovržení – zkorumpovaný Bushův režim a mediální prostitutky („presstutites“), které ho umožnily, anebo zkorumpovaný Obamův režim, odmítající stíhat Bushův režim za flagrantní válečné zločiny, zločiny proti Ústavě Spojených států, zločiny proti klíčovým zákonům Spojených států a zločiny proti lidskosti“. Ostatně ani „opovrženíhodné mediální prostitutky se americkému lidu dosud neomluvily za to, že posluhovaly zkorumpovanému Bushovu režimu jako Ministerstvo propagandy a lži“. Ty české – aby řeč nestála – jakbysmet.

„Respektovaný historik John W. Dover“ - v „knize Kultury války (Cultures of War)“ - „zkoumá konkrétní skutky, spáchané Japonci ve 20. století a za Bushe jako imperiálního prezidenta v 21. století“. Ta „komparativní analýza výslovných válečných zločinů“ („mučení a jiné excesy“) zjišťuje jediný rozdíl. Zatímco „nesmazatelné skvrny na cti a pověsti národa“ zanechaly obě imperiální avantýry, Bushův tým nebyl podroben ani „vyšetřování, jež by se blížilo aspoň vzdáleně tomu, jaké na Japonsko a Německo uvalili spojenci po II. světové válce“.

Dower cituje i Arthura Schlesingera mladšího: „Prezident Bush zavedl politiku ´preventivní sebeobrany´, podobající se až šokující měrou politice, na jakou vsadilo imperiální Japonsko v Pearl Harboru v den, který se natrvalo, řečeno slovy jednoho z dřívějších amerických prezidentů, zapíše jako den hanby. V tom měl Franklin D. Roosevelt pravdu, dnes ovšem padá hanba na nás, Američany.“

Amerika – píše už znovu sám Roberts – přitom za „ostudu, že žije v hanbě“, „platí enormní sumy“. Joseph Stiglitz a Linda Bilmes “spočítali, že válka v Iráku bude stát americké daňové poplatníky 3.000 miliard dolarů“. Podle nejnovějších odhadů to může být dokonce „dvakrát tolik“. Na oltář „zisků, které skončily v kapsách vojensko-bezpečnostního komplexu a odtud zpět i v politických příspěvcích“, hrozí Američanům „ztráta sociálního pojištění, zdravotní péče v důchodu a sociální koheze“.

Zcela „mimořádné“ je však hlavně „lidské konto americké hanby“: „4,5 milionu Iráčanů, vyhnaných z domovů, přinejmenším 1 milion mrtvých civilistů, po nichž tu zůstaly vdovy a sirotci, odchod profesionální třídy ze země, infrastruktura v ruinách, sociální soudržnost pohřbená konfliktem mezi sunnity a šíity“. To vše je dílem „destrukce vlády Saddáma Husajna, inscenované Washingtonem“.

Hlásat, že „vláda Spojených států přinesla Iráku svobodu a demokracii“, lze jen jako „perverzní vtip“.  „Tím, co mu váleční zločinci ve Washingtonu nadělili, je smrt a destrukce.“ Většinu „americké populace však rozval Iráku, postrádající jakékoli alibi, nijak zvlášť netrápí“. Netečná je i k jejím následkům –  „dětem bez rodičů, ženám bez manželů, vrozeným defektům z ´obohaceného´ uranu i zdraví škodlivé vodě v zemi, zbavené naděje a tonoucí v sektářském násilí“.

Podobně je to s „loutkovými vládami Washingtonu ve Spojeném království, Evropě, na Středním východě a v Japonsku“. I ty „se radují z vítězství“ - „ale nad čím?“ „Jakou hrozbu to vítězství zažehnalo? Žádná neexistovala. Zbraně hromadného ničení byly propagandistickou kachnou. Atomové hřiby nad americkými městy byly propagandistickou fantasmagorií. Kolik ignorantství je třeba, aby se lidé nechali tahat za nos  tak průhlednou propagandou? Vymizela snad už z celého západního veškerá soudnost?“