Horacio Verbitsky: Alibi nového papeže jsou děravá

Oč méně se zastal vězněných kleriků, tím víc šel na ruku pučistické juntě

Argentinec Horacio Verbitsky – literát, novinář a přední aktivista sebeobrany lidských práv - je i autorem několika knih o vazbách vojenské junty, terorizující jeho zemi v letech 1976-1983, a špiček katolického kléru. Poslední z nich – Ticho. Od Pavla VI. po Bergoglia. Utajované styky církve s ESMA (El Silencio. De Paulo VI a Bergoglio. Las relaciones secretas de la iglesia con la ESMA) - vyšla už před konkláve, v němž vyhrál argentinský primas (ESMA je zkratka vojenské školy, jež byla za junty jedním z nejobávanějších vězení).

Verbitsky nesmolí plagiáty. Čerpá i z osobních rozhovorů s Bergogliem, A také s jezuity – a mnoha jinými aktivisty - kteří ho obvinili z kolaborace s juntou. To vše s ním na mikrofon probírá americká rozhlasová stanice Democracy Now, jejíž pořad nabízíme v plném znění

Novopečený papež – říká tu Verbitsky – je náturou „konzervativní populista“. „Nečeká jen na ty, kdo za ním sami přijdou do kostela, ale chodí mezi lidi sám“. Jenže vše, co jim káže, je „extrémně konzervativní“. Byl to on, kdo stál v poslední letech v čele „křižácké výpravy“ proti legislativě, anulující bigotní paragrafy o všem, co se dotýká sexuality i řady dalších otázek.

Jako provinciál argentinských jezuitů – byl jím už od roku 1973 – kladl důraz i na jejich „sociální práci“. Jen ale do chvíle, než zemi ovládla pučistická junta. Pak to tovaryšům Ježíšovým přísně zakazoval. O těch, co neposlechli, dával juntě najevo, že jeho tovaryši už nejsou, a nebude se tak za ně ani nijak brát. S juntou byl – říká Verbitsky - v těsném styku hned od svržení perónistické vlády.

Nejeden z kleriků, kteří si takový luxus odepřeli, padl juntě za oběť. Půl roku byli vězněni a mučeni i Orlando Yorio a Francisco Jalics, členové jezuitského řádu, sympatizující s teologií osvobození. Bergoglio je za to „postavil mimo službu“ - a nejen podle jich svědectví fakticky vydal eskadrám smrti. Když je po půl roce propustili, nesli očividné následky hypnotik a drsných metod výslechu. Jeden z nich odjel do Říma, druhý do německého kláštera. V Argentině se znovu objevili až po řadě let. Jeden z nich ale jen sporadicky. Po všem, co prožil doma, chce už v německém klášteře zůstat natrvalo. Na otázky, týkající se role Bergoglia, reaguje jedinou větou – že mu chce vše jako křesťan odpustit.

Bergoglio jejich obvinění popírá. Verbitského se snažil přesvědčit, že s jim naopak snažil pomáhat. Tomu to nedalo a strávil spoustu času nad písemnostmi, které by spor dokázaly rozsoudit. Z doby, kdy byli Yorio a |Jalics vězněni, nenašel jedinou Tím víc považuje za příznačné tři, nalezené v archívu ministerstva zahraničí. Prvým je Bergogliem podepsaná žádost, aby byl oběma jezuitům - už ale propuštěným z vězení – vydán znovu cestovní pas. A to v režimu, který jim ani neumožní návrat. Z dalších dvou dokumentů – vznikly na samotném ministerstvu – plyne, že to byl sám Bergoglio, kdo v dané souvislosti upozornil na kontakt obou s odbojem proti juntě.    

Že on sám patřil mezi její komplice – říká Verbitsky - je v argentinských hnutích za lidská práva většinový názor. Jeden z vězněných jezuitů dokonce tvrdí, že když se výslechy týkaly otázek, souvisejících přímo s náplní práce řádu, byl to osobně Bergoglio, kdo vyšetřovatelům asistoval. 

V besedě na Democracy Now však zní i jiná pikantérie. Na světlo denní ji vytáhly Wikileaks. Řeč je o interní korespondenci mezi velvyslanectvím USA v Buenos Aires a Státním departmentem. Bergoglio je tu zmiňován jako jedna z klíčových figur „opozice“. Ne proti pučistické juntě, ale proti dnešní, demokraticky zvolené prezidentce a vládě. Ty ovšem, jak známo, míří do stále nezávislejších vod – a doleva.  

Z Bergoglia je Svatý otec. Řada jiných církevních hodnostářů sedí za katrem. Další se z kolaborace s juntou před soudy teprve zpovídají. Ojedinělé případy to – říká Verbitsky – rozhodně nebyly. Nejenom řada vojenských kaplanů se podílela přímo i na násilných výsleších.

Krátce poté, co se nad Sixtinskou kaplí vznesl bílý kouř, kdosi tvrdil, že novému papeži učaroval i Hugo Chávez. To bude kachna zcela zaručeně. Být to jen trochu jinak, nezářil by tak neskonalým štěstím ani  primas „církevních restituentů“, co jsou jedna ruka s vládou českého nečasu.