Mozek "reaganomiky" o Chávezovi a světě

„Elity nepřežijí nenávist a hněv, o něž si koledují“

„Chávez byl divem světa. Divem světa proto, že se neprodal Spojeným státům a venezuelským elitám,“ píše Paul Craig Roberts, náměstek ministra financí za Reagana – a tvůrce „reaganomiky“. A dodává: „Kdyby se Chávez prodal, byl by to z tržeb za ropu, tak jako královská rodina Saudů, velice bohatý muž, respektovaný Spojenými státy ve stylu, jakým to Spojené se svými loutkami umí“ - včetně „návštěv v Bílém domě“. A „dokud by Spojeným státům sloužil, mohl být diktátorem třeba doživotně.“

I dnes přece „každá z washingtonských loutek, od Asie přes Evropu až po Střední východ, úzkostlivě čeká na pozvání, jímž Washington honoruje služby prokázané globální imperialistické velmoci, okupující Německo a Japonsko i 68 let po 2. světové válce a Jižní Koreu 60 let po skončení korejské války a udržující  své vojenské základny ve velkém počtu dalších ´suverénních´ zemí.“

Prodat se „by bylo politickou hračkou“ i pro Cháveze. „Stačilo by mu pokračovat v populistické rétorice, povyšovat své  spojence v armádě, rozdávat spodní třídě víc drobků, než dostávala dosud, a o zůstatek tržeb za ropu se dělit se zkorumpovanými venezuelskými elitami.“

Chávez byl ale „svůj“ - „tak jako Rafael Correa, zvolený už potřetí za ekvádorského prezidenta, který se postavil Spojeným státům a poskytl politický azyl Julianu Assangovi“. Nebo „Evo Morales, první prezident Bolívie z řad jejího původního obyvatelstva od doby, kdy ji dobylo Španělsko“. Velká „většina Venezuelců věděla, že Chávez je svůj. Zvolili ho prezidenta čtyřikrát a volili by ho až do konce života. Washington ze všeho nejvíc nenávidí právě lidi, kteří zůstanou ´sví´ a nedají se koupit.“

„Čím víc Cháveze démonizují západní politici a média, tím raději ho mají Venezuelci. Moc dobře totiž chápou, že ten, koho proklíná Washington, je pro svět darem z nebes.“ Kdo se však odváží „postavit Washingtonu, platí za to velkou cenu. Komu pro to nechybí kuráž, je za to démonizován. Riskuje atentát a svržení pučem, organizovaným CIA tak jako Chávez v roce 2002.“ Když se ale „venezuelské elity, instruované CIA, o převrat pokusily a Cháveze unesly, pučisty svrhl venezuelský lid v ulicích a část armádních kruhů dřív, než mohl být zavražděn venezuelskými elitami pod kuratelou CIA.“ Ony samy si „prodejné kůže si zachránily jen proto, že Chávez byl, na rozdíl od nich, humanista. Venezuelský lid se za Cháveze postavil okamžitě a v obrovské mase, a usvědčil tak ze lži Bushův Bílý dům, označující Cháveze  za diktátora.“

On sám přitom vůbec „nebyl nepřítelem Ameriky“. Byl „nepřítelem hegemonie Washingtonu nad jinými zeměmi, spojenectví Washingtonu s kruhy vládnoucích elit, okrádajících a zbavujících obživy vlastní lid.  Byl nepřítelem washingtonského bezpráví, vojenských agresí, bomb a invazí. Washington a Amerika nejsou jedno a totéž. Washington je satanským doupětem.“

Chávez byl „světový lídr. Na rozdíl od amerických politiků ho respektoval celý nezápadní svět. Byl doktorem honoris causa  v Číně, Rusku, Brazílii i dalších zemích, ne ale na Harvardu, Cambridgi a Oxfordu.“

„Lež a démonizace“ si – upozorňuje druhý muž Reaganova fiskálu – nedají pokoj ani po Chávezově smrti. To, že „boj za spravedlnost nevzdal, mu nebude nikdy prominuto“ - tak jako „Correovi a Moralesovi,  určitě také figurujícím na seznamu kandidátů na atentát“.

Autor nabízí i kolekci z morbidních textů, které “smrt nejodvážnějšího srdce světa přímo oslavují“. Mamutí kouzlo nechtěného předvedla jistá Pamela Sampson, když napsala: „Chávez mrhal venezuelským ropným bohatstvím na sociální programy typu potravin ze státních zdrojů, dávek pro chudé rodiny, klinik a vzdělávacích programů, za něž se neplatí“ - místo aby za ty peníze „postavil mrakodrapy á la nejvyšší budova světa v Dubaji nebo filiálky Louvru a Guggenheimova muzea, tak jako v Abu Dabí“.

Washington má na svědomí „desítky milionů obětí v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Súdánu, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Sýrii, Palestině, Libanonu“. V „čekárně na sankce, destabilizaci, dobytí nebo rekonkvistu sedí i Írán, Rusko, Čína a Jižní Amerika“. Tím spíš byl, píše Roberts, „nejlepším projevem raného 21. století“ ten Chávezův z 20. září 2006 na Valném shromáždění OSN:

„Chávez zatahal za vousy medvěda, či spíš Satana přímo v jeho doupěti“, když tehdy řekl: „Včera stál ďábel právě tu, na tomto pódiu, a řečnil, jakoby mu patřil svět. Síra je tu z něj cítit ještě teď. Včerejší slova prezidenta Spojených států si žádají povolat psychiatra. Mluvčí imperialismu se s námi přišel podělit o elixír, jímž by rád zvěčnil dnešní podobu nadvlády, exploatace a drancování národů světa. Byl by to skvělý scénář pro film Alfreda Hitchcocka. Už pro něj mám i název: ´Belzebubův recept´.“

Takový projev – glosuje to mozek „reaganomiky“ -  na „Valném shromáždění nezazněl ani v dobách, kdy se ho účastnil vojensky silný Sovětský svaz. Na tvářích se rozhostil souhlasný úsměv, zatleskat si však nikdo netroufl.“ V sázce bylo „až příliš moc peněz“, o nichž se rozhodovalo v Americe. „Delegace USA a Británie vyklidily scénu jako upír před česnekem“. Kamkoli George W. Bush pohlédne – pokračoval tehdy Chávez - „všude vidí samé extremisty. Za extremistu má i Evo Moralese, prezidenta, jakého si Bolívie zaslouží. Imperialisté vidí extremisty úplně všude. V tom, že bychom snad byli extremisty, to však není. Je to svět, kdo se právě probouzí. Probouzí se a staví na vlastní nohy úplně všude.“ A pak - „ve dvou krátkých větách o pouhých 20 slovech, Chávez definoval Washington na prahu 21. století i pro všechny budoucí věky“: „Impérium se bojí pravdy a hlasu nezávislosti. Dělá z nás extremisty, tím je však právě ono samo.“    

Roberts si nebere servítky ani na ještě delikátnější téma: „Napříč celou Jižní Amerikou a nezápadním světem je za viníka Chávezovy smrti považován Washington. Jihoameričané mají v paměti slyšení v americkém Kongresu v 70. letech, kde Churchův výbor odtajnil inscenace CIA, mající otrávit Fidela Castra. Oficiální dokument, předložený prezidentu Johnu F. Kennedymu spojeným generálním štábem USA pod názvem Northwoods Project, svět už zná a je dostupný online. Projekt spočíval v útoku na americké občany pod falešnou hlavičkou, majícím přenést vinu na Kubu a zpracovat světové veřejné mínění, aby akceptovalo změnu režimu na Kubě režírovanou Spojenými státy. Prezident Kennedy návrh odmítl jako neslučitelný s morálkou a transparentní vládou.“

Přesvědčení, že „Cháveze rakovinou infikoval Washington, aby se zbavil překážky své hegemonie nad Latinskou Amerikou“ - píše Roberts - už Jihoameričanům nikdo nevezme. „Bude žít věčným životem: Cháveze, největšího syna Jižní Ameriky od dob Simona Bolívara, zavraždil Washington. Ať už je namístě či nikoli, toto přesvědčení už ztuhlo v kámen. Oč víc zemí ničí Washington a globalismus, tím prekérnější  bude proto i život elit.“

„Prezident Franklin Delano Roosevelt pochopil, že bezpečnost bohatých vyžaduje ekonomickou bezpečnost spodních tříd. Roosevelt ve Spojených státech nastolil slabší formu sociální demokracie, již evropští politikové přijali jako nezbytnou podmínku sociální koheze a politické i ekonomické stability. Režimy Clintona, Bushe a Obamy stabilitu, zavedenou Rooseveltem, podkopaly. Thatcherová, Major, Blair a dnešní britský premiér zrušily společenskou smlouvu mezi třídami ve Spojeném království.“ Té samé chyby se dopustili i „politici v Kanadě, Austrálii na na Novém Zélandu“. I oni „předali moc do rukou privátních elit na úkor sociální a ekonomické stability“.

Roberts je stejného názoru, jako ekonom Gerald Celente: „elity nepřežijí nenávist a hněv, o něž si koledují“. „Destrukci“ totiž podléhá už i „americká střední třída“. Z „dělnické třídy je proletariát“.  „Sociální systém prochází demolicí, mající snížit rozpočtový deficit, způsobený ztrátami daňového inkasa z pracovních míst, vystěhovaných ´off-shore´, válkami, vojenskými základnami v zahraničí a záchrannými balíčky pro krachující finanční instituce. Americký lid je nucen strádat, aby si elity mohly dál bezstarostně lebedit.“

Právě „americké elity však vědí, co přichází. Proto vytvořily ministerstvo vnitra nacistického ražení,  zvané  Vnitřní bezpečnost (´Homeland Security´).“ A vyzbrojily je „municí, schopnou zabít každého Američana pětkrát“ - a dokonce „tanky, neutralizujícími práva Američanů podle Druhého dodatku k Ústavě.“ Právě „ochrana hrstky elit před Američany, které uzurpují, je i důvodem remilitarizace policie, jejího převedení pod velení Washingtonu a vybavení bezpilotními letouny, schopnými provádět atentáty na skutečné lídry amerického lidu, kteří budou v ulicích, a ne pod střechou zákonodárné, výkonné či soudní moci“.   

„Smrt a násilí, které Washington rozpoutal, se obrátí proti Washingtonu a  zkorumpovaným politickým elitám všude jinde. Jak říká Gerald Celente, první velká válka 21. století už začala,“ říká z plna hrdla už i  mozek „reaganomiky“. Právě tou ale tsunami devastace startovalo.