Laurent Louis : Belgický poslanec o válkách za “změnu režimů”

Svatoušci “obrany lidských práv” vyvážejí teror a temno středověku

“Belgie se stává zemí surrealismu,” říká z parlamentní tribuny socialista Laurent Louis. “Dnes ráno jsme se z tisku dozvěděli, že belgická armáda není s to bojovat proti několika radikálně naladěným extremistům na svém vlastním území” - a to pro “nedostatek právních prostředků”. Zároveň ale “přijímáme rozhodnutí poskytnout v boji proti terorismu pomoc Francii tím, že materiálně-technicky podpoříme její operaci v Mali.” Člověk se nestačí divit, “co všechno podnikáme proti terorismu - za hranicemi svého vlastního území!”

V dnešním světě – pokračuje dvaatřicetiletý poslanec – se “vojenské intervence a destabilizace režimů stávají všední realitou. Z preventivních válek je pravidlo a naše země si, ve jménu demokracie nebo boje s terorismem, osobují právo porušovat suverenitu nezávislých států a svrhávat jejich legální představitele. Irák a Afghánistán byly důsledkem americké lži. Po nich následoval Tunis, Egypt a Libye, v nichž se díky vašim rozhodnutím naše země zapojila do zločinů, pácháných proti lidskosti, jako jedna z prvních.”

Právě díky nim však se k moci - místo relativně pokrokových či umírněných vlád – prodraly “islamistické režimy, jejichž prvním krokem bylo nastolení šariátu. Totéž se teď děje v Sýrii, kde Belgie, ke své vlastní hanbě, financuje dodávky zbraní islámským vzbouřencům, pokoušejícím se svrhnout režim Bašára Asáda.” Belgický ministr zahraničí rozhodl vynaložit na tyto účely 9 milionů EUR v době, kdy “graduje ekonomická krize a stále víc Belgičanů má problém s tím, z čeho zaplatit za bydlení, potraviny, otop či u lékaře”.

Když nás teď – pokračuje Louis – začali přesvědčovat, že “musíme vyrazit i do Mali a zapojit se tu do boje proti terorismu, už jsem se musel začít smát. Je to lež! Poněvadž pod škraboškou ušlechtilých úmyslů to vměšování hájí jen zájmy finančního kapitálu a řídí se logikou neokolonialismu. Jít na pomoc Francii ve jménu boje proti terorismu postrádá logický základ, pokud zároveň podporujeme v Sýrii svržení  Bašára Asáda islámskými vzbouřenci, kteří tu chtějí nastolit šariát, tak jak to udělali už v Tunisu nebo v Libyi.”

“Nastal čas říkat pravdu. Západní mocnosti vyzbrojují islámské vzbouřence - tak jako už v minulosti Usámu bin Ládina, nejlepšího přítele Ameriky - aby s jejich pomocí svrhly zákonné vlády a pak v ´nových zemích´, jak jim sami říkají, rozmístily vojenské základny, garantující jejich vlastním korporacím režim nejvyšších výhod.” V Iráku tak “našim americkým spojencům spadly do klína ropné zásoby země”. Podobně profitují i ze svržení dalších vlád, k nimž došlo v posledních letech za asistence západních zemí. “Jsem připraven se vsadit, že za pár měsíců se bude opakovat totéž v Alžírsku - a ve finále i v Íránu”.          

Válka “za vlastní osvobození proti vnější agresi je svatá věc”. “Válka na obranu  zájmů Spojených států, zájmů velkých korporací, jako je francouzská Areva, za ovládnutí nalezišť zlata, však naše země mění v agresory a vrahy”. O tom si “netroufá nikdo mluvit nahlas, ale já mlčet nebudu”. I “kdyby to ze mne  udělalo nepřítele systému, pošlapávajícího lidská práva ve jménu finančních, geostrategických a neokoloniálních zájmů”.

Už americké 11. září 2001 “bylo zkonstruováno proto, aby ospravedlnilo agresi, nezákonné věznění, mučení a masové pobíjení nevinných lidí. Tehdy se zrodil malijský terorismus – to už pro naše vedoucí činitele nemůže být složité. Dalším argumentem, jehož se v poslední době využívá k legitimizaci vojenských operací, je obrana lidských práv. Tento argument se využívá i dnes k ospravedlnění války v Mali. Nu, ano! Musíme jednat, jinak radikální islamisté nastolí v Mali šariát, budou kamenovat ženy a utínat ruce provinlcům. Ó, jak ušlechtilý motiv – tak ušlechtilý a spásonosný, že pro něj člověk i slova hledá jen stěží slova! Proč ale potom, bože můj, naše země napomáhaly v Tunisu a Libyi tomu, aby se tu moci chopili islamisté a nastolili tu šariát? Doporučuji vám zeptat se mladých Tunisanů, kteří se účastnili revoluce, zda se jim dnešní situace zamlouvá. Všechno je to jen pokrytectví.”

“Cíl války v Mali je nad slunce jasnější. Je jím boj proti Číně, mající dát našemu americkému spojenci možnost posílit jeho vlastní přítomnost v Africe a na Středním východě. Právě na to jsou zaměřeny tyto neokoloniální operace! A uvidíte sami, že po skončení této operace si Francie, o tom není pochyb, ponechá v Mali vojenské základny. Budou sloužit i Američanům, ale zároveň – poněvadž tak to chodí pokaždé – se západní korporace podělí o výhodné kontrakty, které kolonizované země zbaví znovu jejich bohatství a přírodních zdrojů. Pak ovšem, tu pravdu nelze tajit, budou mezi prvními, kdo z této vojenské operace bnudou profitovat, majitelé a akcionáři francouzského gigantu Areva,, který se v poslední době snaží ovládnout naleziště uranu ve Falea, obci ležící 350 kilometrů od Bamaka.”

Pro mne samotného však – říká mladý belgický zákonodárce - “účast v kolonizaci přírodních zdrojů nepřipadá v úvahu”. Jsou to “praktiky, které v dnešním světě nemají co dělat.” Jsou navíc “jen dalším krokem i k válce proti Iránu”. “Nikdy jsem nepodporoval naše zločinné intervence v Libyi ani v Sýrii”. Také teď “zůstanu jediným zákondárcem této země, který se zasadí o princip nevměšování a boje proti zločinným praktikám”.

Proto “zároveň soudím, že už dávno nastal čas skoncovat s naší účastí v NATO a odejít i z Evropské unie, pokud se místo toho, aby byla oporou míru a humanismu, stává nástrojem agrese a destabilizace suverénních států v rukou finančních magnátů.”

Není náhoda, že se odpůrcům dnešního malijského režimu lepí na čelo stigma “islámských teroristů”. Cílem je také “obejít povinnost každého demokratického státu respektovat práva válečných zajatců”. Tím víc bych – uzavírá Louis – chtěl “požádat naši vládu, aby prezidentu Hollandovi připomněla povinnosti, k nimž ho zavazují ženevské konvence”. Mluví-li totiž o tom, že “islámské teroristy” hodlá “zničit”, jsem už tím “z hloubi duše pobouřen”. 

Kuráž svědomí a zdravého rozumu nevymřela ani tam, kde sídlí centrály NATO i EU. Taková inspirace jistě neublíží ani v České republice.