Olga Četverikova: Teokracie, pedofilie, finanční oligarchie

Skončí „církevní restituce“ na obstavených účtech Vatikánu – nebo mamonářských klanů?

Už už to vypadalo, že Svatá stolice pobrala soudnosti – řekněme jako Fidel Castro. Hagiografům však rychle sklaplo. Že je to věk a zdraví, co ve Vatikánu pohne škatulaty, už nevěří ani svíčkové báby.

Italský deník La Repubblica míní, že poslední  Benedikt kapituloval před „Vatileaks“. Ty stohy delikátních lejster zjevila urbi et orbi zvídavá parta Juliena Assange (t. č. v azylu na jedné londýnské ambasádě, aby za indiskreci o jiných kriminálních kouscích neskončil na americkém elektrickém křesle).

„Vatileaks“ sice nejsou o dušení vodou („waterboarding“) a jiných výhoncích  inovace, inspirované zvěrstvy Svaté inkvizice. Tím víc doličných předmětů snášejí o tom, jak Vatikán  mete pod koberec i pedofilní alotria. A také o duchovní honoraci, puzené čtyřprocentním hříchem, co – holdujíc mu po luxusních saunách – tu dohadovala i různé tunely.

Už to jistě nepřidá vážnosti stavu, který si nárokuje monopol na zpověď i rozhřešení. Pravé tajemství papežské abdikace je však ještě radioaktivnější. Pikantní střípky do této mozaiky nabízí Olga Četverikova.

Vatikán – připomíná úvodem – není jen zamrzlou teokracií. Je i poslední absolutní monarchií, vytvarovanou středověkým temnem. S tak totalitní fosilií pohne jen dum-dum na finanční achilovku.

Nic jiného nezbylo už Itálii, když se konečně sjednotila. Státem ve státě byl už jen ten papežský. Jeho monarcha se právě –  18. července 1870 – nechal prohlásit za neomylného. Už 20. září však vojsko - a tisíce nadšených volontérů – připojili k Itálii i Řím. Svatá stolice trucovala jen chvíli. Změkla pod tíží dluhů. Účetně vzato byla bankrot. Exekuce kuten, šířících bohabojnou pokoru, však nebyla ani v zájmu věřitelů. Restrukturalizace manka se chopil Rothschildův klan. „Vlk se nažral“ - připomíná Četverikova - „a také ovce (papež a jeho anturáž) zůstala celá, i když ostříhaná dohola”.

Tajenka papežovy abdikace, ohlášené na příští čtvrtek, je z podobného pytle. První salvu vypálil italský novinář  Gianluigi Nuzzi. Nejsvětější achilovku zasáhl už knihou, vydanou roku 2009. Ještě víc ale titulem, zveřejněným loni v květnu – Vaše Svatost. Tajné listiny Benedikta XVI. (Sua Santitá. Le carte segrete di Benedetto XVI.). Řeč je o Ústavu pro věci víry (IOR), jak zní obchodní jméno  vatikánské banky. Řídí ji sice pět kardinálů. Faktickým statutářem – a jediným akcionářem – je však sám Svatý otec. Tím citelněji byl zasažen Nuzziho faktografií, usvědčující IOR z finanční kriminality.

Ústavu pro věci víry je obratem zablokována část financí. Jeho ředitel Ettore Tedeschi dostává padáka a čelí trestnímu stíhání. Italská centrální banka vylučuje Vatikán z režimu elektronických plateb. Transakce na jeho území zakazuje i všem ostatním komerčním bankám.

Teokracie – v červených číslech už před explozí té lapálie – se musí mít na pozoru. Vrší tím větší deficit. Přísahá na transparentní finance. Od MONEYVAL – expertní skupiny Rady Evropy proti praní špinavých peněz a financování terorismu – se domáhá glejtu, že její obolus je už teď čistoskvoucí. MONEYVAL ovšem shledává, že Vatikán nedodržuje ani “normy EU proti praní špinavých peněz”.   

Teď už, že ve hře není jen investigativní Gianluigi, nevidí jen bílá hůl. Musel by se stát zázrak, aby nešlo i o politiku. Vatikán - i se zapřísáhlou konzervou na trůně – nemůže nevnímat ani hlasy pastýřů, kraulujících v oceánu nouze a ponížení. Tím víc kritických poselství musí – dvojnásob za časů globalizace – vysílat i na adresu predátorských praktik. Nadílkou globalizace je však globální krize. Hrozí explozivním dominem. Tím víc bohabojné pokory poptává mamon, který svět do toho marasmu dohnal.  Vše, čím Vatikán glosuje tento svět poslední rok, je mílovým úkrokem právě tímto směrem. “Humanitárním” agresím proti Libyi i Sýrii straní přesto, že tisknou bianko šek i teroru proti křesťanům. Přizvukuje i jezinkám “globální politické moci”, “světové centrální banky” i dalších vychytávek, majících mumifikovat už beztak vyzáblé torzo  demokracie. Tlak, vedený z tohoto gardu, byl zvlášť hořkou pilulkou právě pro posledního Benedikta. Dosud to byl právě on, kdo krákal zprava jiné uši.

Predátor, aspirující na kápa nejsvětějších financí, zůstává zatím inkognito. Některé zdroje však naznačují – pokračuje Četverikova – že “kulminace nátlaku na papeže souvisí s jinou pozoruhodnou událostí: 30. května 2012 byla uzavřena dohoda mezi Rothschildy a  Rockefellery o vzájemné fúzi jejich aktiv - společnost Rothschild Investment Trust „Capital Partners“ (RIT CP) získala velký balík akcií společnosti Rockefeller Financial Services (RFS), řídící rodinný byznys Rockefellerů a dalších movitých amerických rodů“.

Ta fúze – doplňme autorku – je krajně asymetrická. Na frontách studené války - vedené mezi oběma klany několikanásobně déle než ta mezi Západem  a Východem - měl dlouho navrch ten za velkou louží. Květnová smlouva je demonstrací síly jeho evropského rivala. Čeká nás i repríza osob a obsazení? Drží Vatikán pod krkem oligarchie, která mu pouštěla žilou už v roce 1870?     

“Rostoucí tlak na papeže nabýval stále ostřejších forem,” píše autorka. “Pokračovat v lavírování”, k němuž ho nutil, už pro něj “bylo příliš nebezpečné”. Lze proto docela důvodně “přepokládat, že ohlášená abdikace Benedikta XVI. souvisí právě s tím”.

Příznačný signál vysílá i jeho “poslední zásadní verdikt”. 16. února jmenuje šéfem své banky právníka a finančníka Ernsta von Freyberga. Tedeschi byl z Opus dei. Freyberga - “experta na fúze a akvizice” - udělal Řád maltézských rytířů. To není stánek monastické řehole. Tihle rytíři sdružují elitu kšeftu a zákulisních intrik. Benedikt – křtěný jako Ratzinger - je Freybergův krajan. Přesto ho viděl poprvé  až coby kápa Ústavu pro věci víry. V tomhle konkláve nesměli kardinálové ani na bidýlko. Tady se konal outsourcing. K selekci postavy, řídící cash-flow i investice Svaté stolice, dostala mandát agentura Spencer & Stuart – head-hunter, protřelý v katapultáži manažerů, co umí velkým hráčům nadělit i  učiněné zázraky.  I toto aranžmá – všímá si právem autorka – dokresluje docela frapantně, jak daleko dospěl přesun „vatikánských financí pod kontrolu světových finančních klanů“.

Hřebínek české pravice plandá v plihém stavu. Tím víc kvaltuje s tunelem, svatořečeným jako církevní restituce. Na rty se derou hned dvě otázky: Kolik z těch miliard, defraudovaných z našich daní, přistane na  obstavených účtech Vatikánu? Koho budou sponzorovat víc: absolutní monarchii – nebo finanční oligarchii?