Ilja Nikonov: Čínská “strategická korekce”
Nové vedení sází na inovace, rozvoj urbanizace i investiční expanzi v zahraničí
“Před půl stoletím byla Čína, vedle SSSR, řazena ´civilizovaným světem´ do ´osy zla´” - píše Ilja Nikonov v moskevské Pravdě. “Před 30 lety mu došlo, že v komunistickém systému se dá dělat byznys.” Každá smysluplná úvaha o perspektivách čínské ekonomiky - upozorňuje autor - však závisí na objektivním poznání, kde se vzal “fantastický úspěch posledních desetiletí”. Hledat za ním jen “odkaz moudrého Teng Siao-pchinga, který navrhl povytáhnout ´železnou oponu”, je podle autora krajně zavádějící. “Aktivní politiku industrializace” totiž rozvíjela sama ”komunistická Čína”. Masivní průmyslovou infrastrukturou tak disponovala už na prahu 80. let. “Kde nic není”, tam to netáhne ani zahraniční investory, jakkoli “lákavé podmínky se jim nabízejí”.
Absolutizovat nelze ani roli, již hrála v době, kdy se Čína otevírala světu, cena její pracovní síly. Masu lidí, mířících z přelidněného venkova do měst - a ochotných pracovat za zlomek mezd, hrazených v zemích “zlaté miliardy” - nabízela západním investorům celá Asii. Právě tuto komparativní výhodu navíc Čína stále víc ztrácí: “Čím víc korporací tam přenáší výrobu, tím ostřejší je i konkurence o pracovní sílu, především kvalifikovanou. Zároveň rostou sociálně-ekonomické požadavky: čínští rolníci už nechtějí pracovat za misku rýže a spát na palandách v ubytovnách.” Dnes se už “čínské mzdy prakticky vyrovnaly mexickým”. A tak i “monstra ze Silicon Valley zvažují přenos svých výrob k sousedům”. Díky nižším dopravním nákladům jim odtud “dodávka spotřební techniky do amerických Wall Martů vyjde levněji”. Zatím se o tom příliš nemluví – poznamenává Nikonov – ale je to právě Mexiko, kdo se už “stal největším světovým vývozcem plazmových televizorů, smartphonů Blackberry a chladniček”.
Ačkoliv čínské příjmy postupně rostou, “poměrně velké jsou i sociální rozdíly”. Právě to - píše Nikonov – limituje tempo i rozsah reorientace na tuzemský trh. Tím větší komplikace Číně způsobuje pokles americké i evropské poptávky. Část analytiků z toho vyvozuje, že “čínskému zázraku” zvoní hrana. Leckdy už – poznamenává autor – už zpochybňují i potenci ČLR stát se světovou ekonomickou jedničkou. “Jiní – například Goldman Sachs, jež kdysi objevila světu BRIK - tyto lídry mezitím odepsali.” Teď čekají pro změnu “zázraky od jiných favoritů”. Mnozí začínají sázet na “novou čtyřku” - “MIST (Mexiko, Indonésii, Jižní Koreu a Turecko)”. Třetí skupina to vidí přesně opačně. Věří, že “Čína chytí druhý dech” - a “ještě se předvede”.
Peking sám - jak to podle Nikonova ukázal nedávný sjezd KS Číny – sází na “strategickou korekci ekonomické struktury”. Má zahájit etapu “efektivního rozvoje”, taženého inovacemi, další urbanizaci a růstem domácí kupní síly. Země se tak – mnohem víc, než dosud – hodlá “věnovat sama sobě”. Už loni neobeslala dokonce ani Světové ekonomické fórum v Davosu. Dosud je - už od roku 1979 - nevynechala ani jednou.
“Peking už” - syntetizuje Nikonov - “od světa získal vše, co chtěl.” To ale vůbec neznamená, že by se od něj “znovu izoloval železnou oponou. Právě naopak! Země i nadále pretenduje na roli ´světové kovárny č. 1´. Čínský byznys se navíc orientuje i na svou vlastní na zahraniční expanzi.” Stále aktivněji “o sobě dává znát nejen v zaostalých zemích Afriky, ale i v chátrající Evropě.” Působivé jsou i “úspěchy země na poli inovací”. Takové cíle, jako “zřízení obyvatelné základny na Měsíci” - či intenzivní “výzkum Marsu” - jsou z kategorie, garantující masivní zpětné vazby ve vědě i průmyslu.
Má-li tak ambiciózní plány čínské vedení – uzavírá Nikonov - nelze je brát na lehkou váhu. Co si Číňané vezmou hlavy, to umí změnit i ve skutek. Výmluvnou ilustrací je právě posledních 30 let.
předchozí článek | další článek |