V. Něnachov: Účelové fikce "břidlicové revoluce"

Bombastický marketing a realitu dělí bezedná propast

Ačkoliv jsou dnešní technologie, umožňující alternativní těžbu zemního plynu, známy už zhruba 40 let - píše V.Něnachov - “informační tsunami o břidlicové revoluci” řádí až od roku 2009. Cílem je sugerovat zdání, že na trh expanduje technologie kvalitativně nového typu, umožňující těžit plyn i z dosud fatálně nevyužitelných nalezišť. Z toho jakoby pučel hned celý trojlístek voňavých dobrot: podstatně větších zásob plynu, než se soudilo dosud – a ve finále i jejich láce; nevídané nezávislosti na jeho dosavadních dodavatelích – ergo i tomu úměrného propadu jejich geopolitické váhy. Reálná fakta – upozorňuje ruský specialista - však za tím humbukem vážně pokulhávají.

Prameny, šířící zmíněné “informační tsunami”, vyčíslují plyn vytěžený netradiční metodou v rozmezí cca 50 – 80 mld. m3 ročně. Jen celková těžba samotných Spojených států však – připomíná Něnachov – osciluje v řádu 500 - 600 mld. m3. Podíl "břidlicové revoluce" není nikterak omračující ani v tomto srovnání. Reálně je však - dokládá autor právě rozborem statistik, jež módní verzi straní - ještě několikanásobně menší. Spoustou tajuplné mlhy - upozorňuje Něnachov - se obestírají i směrodatné parametry plynu, těženého z břidlic. Namísto exaktních cifer o jeho klíčových ingrediencích - a tedy jak výhřevnosti, tak ekologických atributech - se žongluje s gumovými pojmy (typu "převážně"). Některé projekty, jež byly na vstupu "obětí vlastní propagandy" - například v Polsku - tak bylo nutno v tichosti skrečovat. Skutečné parametry plynu, jehož rekognoskace spolykala nemalé prostředky, totiž nenabízely  návratnost dalších investic ani za dlouhé desítky let.  

Ryze účelovou legendou - dokládá autor - jsou však i obě navazující verze: o posunu Spojených států do čela světového žebříčku co do objemu vytěženého plynu - a jeho konkurenční výzvě evropskému trhu, která si vynutí zlevnění dodávek z jeho stávajících zdrojů. Pochybnost o "správnosti statistické evidence těžby plynu" - dokumentuje v přiloženém textu Něnachov - už vyslovilo i samo americké Ministerstvo energetiky (DOE). Naproti tomu data o těžbě plynu v Ruské federaci jsou v materiálech, psaných na konkurenčních objednávku (např. British Petroleum), zmanipulována směrem dolů v řádu celé stovky m3 ročně. Cílem druhé z účelových legend je bulíkovat fikci, že také plyn je - podobně jako ropa - komoditou homogenního globálního trhu. Něnachov rozbíjí i ji - fakty o zcela odlišné struktuře nákladů těžby i přepravy plynu na západní a východní polokouli.

Střípky ze světa mají k panstvu, které se z výnosů ruského přírodního bohatství topí v parazitním luxusu, stonásob pohrdavější vztah, než všechna bigotní rusofobie. Ty výnosy patří všem, koho kleptokracie sráží do kolen ponižující nouze. Až se tak stane, poteče zemní plyn i k nám za zlomek dnešní ceny. Protože ani z toho, čím za něj budeme platit, nepoteče renta na konta parazitů, kteří tlachají česky anebo se dokonce neráčili naučit ani to.

Tím větším podfukem je marketing "břidlicové revoluce". Lanaří na stejnou fikci, jako humbuk o energii z "obnovitelných zdrojů" fotovoltaiky, obludně prodražující i každou žárovku nad hlavou ovdovělé důchodkyně. Proto má u nás  zelenou argumentace, s níž přichází V. Něchanov. Stojí za pozorné čtení.