Ben Schreiner: Mali a rvačka o Afriku: nová vlna barbarství

”Páteční francouzská vojenská intervence v Mali – píše Ben Schreiner na americkém portálu  Information Clearing House - “má být ´sekundována´ Spojenými státy. To by nemělo být až tak velké překvapení, poněvadž pronikání Pentagonu do Afriky sílí.”

Podle “U.S. Africa Command (AFRICOM) Pentagon plánuje, že v roce 2013 rozmístí své jednotky ve 35  afrických zemích”. Zanedbatelné však nejsou ani ty, které už v Africe má. Například ze základny Lemmonier v Džibuti vzlétá den co den 16 bezpilotních “Predátorů”. Víc jich rozsévá smrt jen v Afghánistánu. Washington Post psal už loni v červnu, že operují i v Burkina Faso, Mauretánii, Ugandě, Etiopii a Keni (a brzy začnou i z nové základny v Jižním Sudánu). Jedna z těchto základen se - nákladem více než 8 milionu dolarů - spěšně modernizuje. Leží v západosaharském cípu Mauretánie, poblíž hranic Mali.

S takovým zázemím Pentagon určitě nezůstane jen “sekundantem”. Francouzskou intervenci – uváděly New York Times – může podpořit širokou škálou kroků, včetně rozsáhlé zpravodajské a logistické asistence. J. Peter Pham, ředitel střediska Atlantické rady pro Afriku – a zároveň “strategický poradce” AFRICOM – však zmiňuje právě i “údery bezpilotních letounů či klasické vzdušné údery”. Samy by sice, jak přiznává, “neobnovily územní integritu Mali”, ani “neporazily islamisty”, i tak jsou však stále “nejúnosnější ze všech špatných variant”. Číst něco takového je docela děsivé, poznamenává Schreiner. Letouny, o nichž je řeč, už totiž “povraždily stovky nevinných civilistů”.

Pentagon svůj sílící apetit na Afriku balí do klišé “války proti teroru”. Army Times psaly už loni v červnu o “sílící hrozbě”, jíž se africké “teroristické skupiny stávají hrozbou pro Spojené státy a regionální bezpečnost”. Afrika se proto – anoncoval oficiózní zdroj – přesouvá do ranku “klíčových priorit vlády USA”.

To, jak se západní země v poslední době vměšují do dění na černém kontinentu, motivují přízemně pragmatické cíle. Sentence o “pomoci africkým státům v boji proti terorismu a rozvoji demokracie” - zdůrazňuje autor - ”jsou docela absurdní”. Byla to totiž právě “aliance NATO, kdo se agilně spolčil se salafistickými militanty, kdy šlo o to Muammara Kaddáfího”. A tatáž “vojenská aliance teď ponouká  salafisty v Sýrii” - ač právě na ně “sype bomby v Afghánistánu, Pákistánu, Somálsku, Jemenu a nově i v Mali”.

Cílem je nadvláda nad “obrovským bohatstvím kontinentu”. Jen samy “Spojené státy dnes z Afriky importují 18 procent své energetické spotřeby”. Už “roku 2015 to má být 25 procent”. Afrika ovšem zajišťuje i třetinu energetických potřeb ČLR – a také významný díl jí dovážené mědi, platiny, řeziva a železné rudy. Jak AFRICOM, tak řady dalších iniciativ vlády Spojených států – dokládá Schreiner - tak sledují i konkurenční  protičínský zájem.

A právě to vše je tajenkou “loupežnického přepadu Libye ze strany NATO v roce 2011”. Svržen byl  “tvrdošíjný panafrický předák”, představující reálnou hrozbu, že “expanze AFRICOM skončí frustrací”. Vojenský zásah Francie v Mali, podporovaný Spojenými státy, má stejné libreto.   

“Intervence, jak vidno, plodí zase jen intervenci” - uzavírá autor. “Jak varoval Nick Turse už v červenci: Mali může být jen začátkem a nikdo není s to říci, jak to skončí.”

A tak “se s jistotou ví jen to, že nastává nová vlna barbarství, protože rvačka o Afriku nabírá tempo”.