Noam Chomsky o odpovědnosti privilegia

Profesor Noam Chomsky – muž s reputací špičkového vědce i kritika poměrů, zfetovaných mrákotami „postkomunismu“ - je obdivuhodně aktivní i v důstojném věku (84). Delší interview – zvlášť ta na kameru – však dává už jen zřídka. Jednu z výjimek udělal televizi Al Jazeera. Skoro půlhodinový rozhovor s Rosiland Jordan je o akutních hrozbách, číhajících na prahu třetího tisíciletí – i o odpovědnosti, jež staví před intelektuála.

O sobě Chomsky říká, že je politickým aktivistou už víc než šest dekád. Hlavně však od 60. let, jež řadu žhavých témat otevřela docela nově. Odpovědnost za to, že nezůstanou monopolem „elit“, leží na každém bez výjimky. Roste však úměrně dosaženým privilegiím. Hodnotné vzdělání je jednou z nich.

Moderátorka vybízí profesora k úvaze, proč je odpovědnost tak stopovým prvkem právě tam, kde nejvíc prostředků i moci. Těmto vrstvám, kontruje Chomsky, je vlastní vysoká dávka odpovědnosti – jen ale za vlastní prospěch. Že jim rozhodně nechybí, dokládá právě jejich bohatství a moc. Drtivá převaha, jíž časem nabyla právě takto chápaná odpovědnost, mění už od 70. let zdaleka nejen Ameriku. Cokoli hrozí externalitami, zasahujícími do širších práv, bylo dřív předmětem regulace. A tak i například banky byly místem, kam se daly bezpečně uložit peníze. Teď jsou to doupata hazardérské spekulace. Nepoměrně přijatelnější bylo i rozpětí mezi příjmovými a majetkovými póly. Ne náhodou proto nedocházelo ani k ničemu na způsob dnešní finanční krize.

Neoliberalismus, jehož krédem je odpovědnost extrémního sobectví, naopak všechny externality bohorovně přehlíží. Následkem nejsou jen asociální škrty a chudoba, rychle narůstající i v USA. Stále víc jde o  ohrožení samotného druhu.

Tím větší nadějí jsou jsou hnutí typu Occupy Wall Street. Podnět, s nímž přišlo, už nezapadne. Je jen otázkou času, kdy ožije znovu a s ještě větší silou.

Odpovědnost, znetvořená v opak svého reálného smyslu, dává stále bizarnější exhibice. Jednu takovou právě předvádí největší americká pojišťovna AIG. Když vypukla finanční krize, hrozil jí totální bankrot. Vláda mu předešla gigantickou finanční injekcí. Teď ale, když má to nejhorší za sebou, AIG – žaluje vládu (za domněle nepřiměřené úroky). Pro tak pokleslou morálku - kroutí hlavou světově uznávaný lingvista -  jazyk snad ani nemá adekvátní pojmy.

Řeč je i o frustraci „obamánie“. Už za první prezidentské kampaně navštívila Obamu skupina černošských aktivistek. Odešly s dojmem, že to hlavní, co mu chybí, je elementární morálka. Profesora to tehdy šokovalo. Tím víc jim dává za pravdu dnes. Příkladem nejsou jen vojenské agrese či  nekonečný seriál atentátů, páchaných bezpilotními letouny. Ilustrací je i to, co lidem většinou uniká – a leckdy jsou dokonce hříčkou opačného dojmu. Právě Obama je totiž prvním americkým prezidentem, který neklade sebemenší meze politice Izraele. Tel Aviv jimi blokovali i oba Bushové, i když jen velice selektivně a nedůsledně. Zato teď, kdykoli taková potřeba vyvstane, Bílý dům reaguje jen glosami typu to by věci neprospělo. V praxi však nepodnikne jediný krok.

Moderátorka zpovídá profesora i na téma mediální manipulace, jednu z jeho letitých priorit. Oč víc je o hrubé síle zahraniční politika - vysvětluje Chomsky – tím méně ji může riskovat i ta domácí. O to víc se stává kolbištěm public relations. Legenda říká, že jak trh, tak politika jsou o informovaném subjektu, uplatňujícím racionální volbu. Právě to však vylučuje nabídka dnešních médií. Tak málo pravdy, kolik jí o zboží říká reklama, je totiž i v žurnalistice, informující o stonásob důležitějších otázkách. Styl médií, majících rozhodující vliv, tak stále víc podkopává demokracii i trh.