Tony Cartalucci: Krvavá stopa geopolitické schizofrenie

Z revolucí v arabském světě máme největší prospěch my, prohlásil Mochtar Belmochtar, kápo severoafrické větve al-Kájda. Že profitujem z (libyjských) zbraní, je to za takových okolností přirozená věc. Pikantní citát přinesly velevážené ABC News. Na portálu kanadské Global Research ho Tony Cartalucci uvádí do kontextu, z nějž mrazí ještě víc. Článek je o “zákulisní americké podpoře al-Kájda v severením Mali” - a Francii, která teď zemi “přichází zachránit”.    

Média, zkorumpovaná korporátní inzercí, lomozí i “islámském terorismu”, proti němuž teď galský kohout nasazuje krk. Teroristé, o nichž je řeč, jsou však jedna ruka s “Libyjskou islámskou bojovou skupinou” (LIFG), klíčovým kanonefutrem ataku na Libyi za Muammara Kaddáfího. Holport obou verbeží byl uzavřen už roku 2007. Krvavý státní převrat dosáhl cíle jen díky zahraničním protektorům. Změnil Libyi – píše Cartalucci – ve “svatostánek al-Kájdy se západním podporou”. Uvrhlo ji to do pekla kmenových válek a “poloautonomních emirátů teroru”.

Kreatury typu Abdulhakima Belhadže, který ho nastolil v Benghází – právě tam, kde potom padli za oběť atentátu i američtí diplomaté – jsou teď duší Západem štědře subvencovaného teroru v Sýrii. “Tvrdé jádro” džihádistů, řádící ze všeho nejdřív v Afghánistánu - už dob, kdy bylo “kartou” USA ve studené válce – je i “elitou” džihádu v Mali, proti němuž zasahuje Francie.

Fanatický teror tak znovu a znovu stěhuje světem sebranka, kterou si vypiplaly, zaplatily a vycvičily samy “liberální demokracie”. Kdekoli tu skandální pravdu bere na milost i mediální “mainstream”, líčí ji jako seriál “kolaterálních” nedopatření.

Cartalucci to vidí jinak: “Globální kalifát, jímž neocons děsí děti už po celé desetiletí, přichází na svět rukama suadských, izraelských a katarských machinací”. O islám nejde ani náhodou. “Nejvyšší  cenu skutečné války” - té proti “teroru finacovanému Západem” - totiž platí právě “skuteční muslimové”.

Těm, kdo proti “terorismu” nejenom nejvíc řeční, ale znovu a znovu i válčí, totiž říkají pane vždy obě želízka v ohni. A to ne až samospádem událostí, ale od samého počátku a programově. Je to – píše Cartalucci - “předem připravené geopolitické menu”. Startovalo porážkou Libye. Právě ta posloužila za “odrazový můstek invaze do dalších zemí, včetně Mali, Alžírska a Sýrie po zuby ozbrojenými teroristy, financovanými a asistovanými NATO”.

Alžírsko subverzi, jež graduje “od raných fází ´arabského jara´, financovaného Spojenými státy”, zatím dokázalo odolat. Že je však další na řadě, psal už v srpnu 2011 i Bruce Riedel z Brookings Institution. A ten je, jak známo, mozkovým trustem špiček amerického byzbysu.  

Cílem celé perverzní kaskády je “transformace rozsáhlého regionu, sahajícího od Afriky po Peking” - a až na “samo zápraží Moskvy”. Dává galakoncert “geopolitické schizofrenie”. Teroristy totiž “využívá jak coby casus belli pro invaze, tak bezedný zdroj jejich žoldáků”.