Glenn Greenwald: Bomby na Mali a lekce z “liberálních intervencí”

“Mali, africká země s 15 miliony obyvateli”, píše Glenn Greenwald v britském deníku Guardian ,  “je už osmou zemí, v níž západní mocnosti - jen v posledních čtyřech letech - bombardují a pobíjejí muslimy”. Po “Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu, Libyi, Somálsku a Filipínách” (nepočítaje vše to, čeho se dopouštějí “mnohé vrahounské tyranie, sponzorované Západem”). “Řečnění o tom že Západ není ve válce s islámským světem, vyznívá čím dál víc falešně s každou další expanzí tohoto militarismu.” Varovné “lekce”, které se “zatvrzele ignorují”, vydaly už všechny předchozí “západní intervence”. Tím víc je vrací na pořad “masivní tažení”, jehož obětí je dnes Mali.

Už to, kde se jeho destabilizace vzala, je totiž “z velké části přímým důsledkem intervence NATO v Libyi”. A to v podobě  “po zuby ozbrojených, v bitvách zocelených islamistických militantů, kteří se vrátili z libyjských bojišť” (včetně “těžkých zbraní”). Právě jejich repatriace “katalyzovala kolaps  ústřední vlády, podporované Spojenými státy”. Jak to glosoval Owen Jones v deníku  Independent:

Tato intervence je následkem té, co ji předcházela. Válka v Libyi se často líčí jako zdařilý exemplář liberálního intervencionismu. Svržení diktatury Muammara Kaddáfího má však důsledky, jejichž domyšlením se západní zpravodajské služby ani neráčily obtěžovat. Tuaregové -  povolávaní  tradičně ze severního Mali – tvořili velkou část jeho armády. Když byl Kaddáfí zbaven moci, vrátili se do své vlasti: leckdy vynuceně, protože černí Afričané se v postkaddáfíovské Libyi stali terčem útoků, což západní média jako delikátní fakt zhusta zamlčují. Na libyjskou válku se pohlíželo jako na úspěch. Teď ale ztuhla v  katastrofální bumerang.

“Západní intervence,” pokračuje Greenwald, “kypří znovu a znovu – ať už z hlouposti nebo záměrně – živnou půdu pro další intervence”. Destabilizované Libyi vládne strach, dvojnásob po útoku na americké diplomaty v Benghází. Kolik času – táže se autor sarkasticky -  zbývá do oznámení, že “´islamisty´, jimž narostl hřebínek” porazí jen “bomby a útok znovu i na tuto zemi”? Ten hřebínek jim však “narostl právě díky tomu, že NATO svrhlo libyjskou vládu”.        

Zato malijská vláda padla díky “dezerci vojáků, vycvičených a vyzbrojených Spojenými státy”.  Velitelé elitních armádních jednotek, plod letitého pečlivého amerického výcviku – cituje autor New York Times - dezertovali, právě když byli nejvíce potřeba – i s vojáky, zbraněmi, vozidly a nově získanými dovednostmi (…) Malijskou vládu, vzešlou z voleb, svrhl důstojník, vycvičený v Americe, a odevzdal tak víc než polovinu země do rukou islámských extremistů.

Sám Západ je tak, poznamenává Greenwald, “znovu ve válce se silami, které vycvičil, financoval a vyzbrojil. Nikdo si nevyrábí své nepřátele – a nezadělává na válku, co nikdy neskončí – lépe než Spojené státy a jejich spojenci. Kdekoli Spojené státy neumí najít nepřítele, s nímž by si to rozdaly, přivedou ho na svět sami.”

“To, že Západ bombarduje muslimy v další zemi v pořadí” totiž zákonitě vyvolá “ještě víc protizápadních vášní, živících terorismus.” Zvlášť poté, co “francouzský stíhač zabil přinejmenším 11 civilistů, včetně tří dětí”. O to víc bude i v Mali gradovat hněv, jehož kořeny sahají až do dob francouzské koloniální nadvlády.  “Mají-li Spojené státy a jejich spojenci za to, že mohou rejdit světem od země k zemi a bombardovat a pobíjet tu nevinné lidi – muslimy – aniž se sami stanou terčem ´teroristických´ útoků, je to vůčihledně náměsíčná představa.”

V kontrastu “se sebechvalnou rétorikou, v níž se západní demokracie samy láskyplně zhlížejí”, bije do očí i to, nakolik “se tyto války vedou stylem, jenž žádnou demokratickou proceduru už ani nepředstírá (…) Spojené státy a jejich západní spojenci nevedou jen nekonečnou válku, konstantně namířenou proti muslimům. Vedou ji totiž i stranou veřejné kontroly, netransparentně a aniž by z ní skládali účty. Jak se na západní ´demokracie´ sluší.”

Třebaže “propaganda, mající to vše ospravedlnit”, je “stále na stejné brdo”, je zatím “třeskutě efektivní”. Chce-li “kterákoli západní vláda bombardovat muslimy, ocejchuje je jednoduše jako ´teroristy´” - a “každá skutečná diskuse či kritická analýza končí dřív, než začala”. Všechny ty “zjednodušící karikatury” jsou    “obvykle víc falzifikátem, než popisem reality”. Není sice “nejmenších pochyb, že malijští povstalci se dopouštějí hyenistických zvěrstev (´amputace, zbičování či ukamenování k smrti těch, kdo oponují jejich výkladu islámu´).” Jenže i “malijské vládní síly vězní, mučí a vraždí Tuaregy ze zjevně etnických důvodů”. Neskákejte na špek verzi, tak často šířené západními médii – apeluje Jones: je to krajně perverzní simplifikace o dobru, bojujícím se zlem, zrovna jako ta o brutální občanské válce v Sýrii.

“Francouzské bombardování Mali, na němž asi nějak participují i Spojené státy” - uzavírá Greenwald – tak dává další “lekce” z toho, o čem jsou “západní intervence”. “Válka proti teroru” se udržuje při životě tím, že si “své nepřátele plodí donekonečna sama”. Myje si ruce “propagandou, přitaženou za uši”. Zoufale “lacinou a prázdnou - Musíme zabít teroristy!” Šíří “strach, plodící slepotu”. Strach nikoli z “násilí”, ale z toho, že ti, jimiž své publikum děsí, jsou prostě “jiní”. To “jednoduché, prázdné slovo (teroristé)” má ovšem stále magickou sílu. Právě jeho nasazením se dosahuje “slepé podpory všemu, co vlády podnikají jménem veřejnosti” - jakkoli to činí za jejími zády a bez legitimního oprávnění.