Jan Campbell: Děravý džbán bez ucha

Obrysy slepé kapitulace. “Evropské integrace”

Dnes je to bez cizojazyčného originálu. Jan Campbell, muž renesančního rozletu, totiž navzdory svému příjmení vládne i  češtinou. Titulkem míní boj v jedné a té samé nádobě.

Ve džbánu, v němž ho vedou tři hlavní trendy: politické, hospodářské a vojenské, a to domácí i zahraniční. Jejich vývoj překročil podle mého názoru bod, zploza nějž už není návratu.  Což znamená, že s největší pravděpodobností způsobí, a to v představitelné budoucnosti, našim tzv. lídrům i prostým občanům mnohé bezesné noci, ať už žijí kdekoli.  

České domácí stínové bojiště, pokračující v kopání vlastního hrobu, působí dojmem nádoby, která se rychle plní a přitom i kymácí. Politická krize se prohlubuje, hospodářské úspěchy mají krátkodobý charakter a plánovaná vojenská angažmá české armády v rámci V4 v Pobaltí - i v rámci NATO mimo území členských států NATO - vedou ČR do jednosměrné ulice, na jejímž konci se bude bojovat v přímém přenosu.

Evropské stínové bojiště nabízí podobný obraz. Zdejší  finančně–bankovní sektor nevykazuje známky úspěchu. Boj s politiky a občany proto pokračuje a nabývá síly finančního tsunami. V něm a s ním bojují o přežití Rothschildové a Rockefellerové s USD na jedné straně, a zlato přitahující renmimbi, potažmo rubl na straně druhé, abych jmenoval ty hlavní. O těchto bojích se v ČR mlčí. Asi i proto, že evropští politici musí lepit evropský džbán a mimo jiné upevnit hráze migračního potoka. Potok totiž nevyschl a není vyloučeno, že hladinu, kterou přestavuje současný nižší počet migrantů, vyrovná již brzo další krev občanů EU. Teroristické útoky, protesty a stávky ve Francii, přiznaná teroristické a sociální hrozby v mnoha státech EU a v neposlední řadě absurdní situace sportu to potvrzují.

Fotbalové mistrovství a olympijské hry vyžadují  masívní  policejní a vojenskou ochranu. Západní zpolitizovaní sportovní byrokraté hledají cestu, jíž lze „potrestat“ prezidenta Putina vyloučením ruských sportovců z tzv. světového sportovního společenství, uzmout Rusku mistrovství světa ve fotbale v roce 2018 v naději, že se sport obrátí proti politice Kremlu. Evropský džbán je však poškozen tak, že ho neslepí žádné lepidlo a nezalepí ani díry, které z něj zejí. A k tomu je i bez ucha, jímž by mohla uchopit příští generace. O jakém sportu a zdravém duchu ve zdravém těle může být řeč, když peníze, show a zkorumpovaná politika oddělily tělo od ducha a od přírody a džbán se plní krví a slzami.

Očividně nezdravé evropské politické elity proto ztrácejí dech úměrně akcelerujícímu dění doma i venku. S reáliemi světa ztratily kontakt. Ty představují zhoršující se situace na Ukrajině, včetně Doněcké a Luhanské oblasti, horečky z populismu, referend, TTIP, CETA a v neposlední řadě ze stabilizace suverenity Ruské federace. Ta dnes probíhá na dvou úrovních: hospodářské a vojenské. Po nich bude možné přistoupit ke stabilizaci dalších sfér, včetně řízení státu a politické diverzity. Jak se stabilizuje ekonomická suverenita, ukáže mezinárodní ekonomické fórum v Petrohradě (16. - 17.6.). Fórum umožní vidět i slepým rozdíl mezi pragmatismem a potřebami západních podnikatelů a lídrů korporací a fantazií evropských politiků, topících se v potoku  migrace a rétorice sankcí, jejich prodlužování a prezentace  „mírového úsilí“ expandujícího NATO.

Atributem ekonomického fóra je i to, že jeho loňskou hvězdu - řeckého premiéra  Tsiprase - letos nahradí hvězda italská, premiér Renzi. Ten musí doma vysvětlovat oficiální roční ztrátu italského byznysu ve výši 3 miliard EUR a 80 tisíc pracovních míst. A to nehledě na fakt, že Rusové investují v Itálii 2x více než Italové v Rusku (2,3 miliardy EUR Rusů proti 1 miliardě EEUR Italů) a Itálie zůstává umělým státním útvarem pod kontrolou USA. Druhou hvězdou fóra bude prezident Putin. Ten se setká s předsedou EK Junckerem, a bývalým francouzským prezidentem Sarkozym, čerstvým doktorem honoris causa MGIMO. Hlavní téma fóra je mnohoznačné: Na prahu nové hospodářské reality.

S tou se budou seznamovat zástupci víc než 500 zahraničních společností, ještě víc představitelů ruských společností a také prezidenti Kazachstánu a Guineje, premiér Malty a 35 zahraničních ministrů. Přímo na fóru, moderovaném Alexandrem Šochinem, i na půdě bilaterálních rozhovorů  s ruskými partnery a v neposlední řadě i odpovědí, jež k otázkám účastníků fóra zaujme prezident Putin.

O čem i jak dlouho s ním bude rokovat předseda EK Juncker, nevím. Faktem totiž je, že ještě v roce 2013 činil obchod mezi EU a RF 417 miliard EUR, loni však už jen 235 miliard EUR. Naproti tomu obchod RF a USA má rostoucí trend.

Ruská strana nebude téma sankcí vznášet jako první. Očekávám, že Juncker se bude snažit vysvětlit prodloužení sankcí, třebaže obchod Gazpromu s EU roste, o čemž se ovšem v mnoha státech EU nemluví. Evropští politici předstírají, že energetická závislost na RF klesá. Ve skutečnosti však roste jak ta, tak potenciál konfliktu s Ruskem. Ekonomická situace EU se tak bez Ruska  stabilizovat nedá. Proto očekávám, že na programu setkání předsedy EK Junckera s prezidentem Putinem bude téma Severního proudu 2, dialog EU a RF o energetice a  smlouva o dodávkách plynu do EU, která je téměř hotová. A právě na tom závisí, chceme-li mít teplo, práci a dovolenou i po roce 2020. Budeme-li platit v USD, EUR nebo jinak, ukáží příští dva, tři roky.

Že to nebude jen tak, naznačuje Putinův itinerář. Na programu má totiž i důležitější setkání, než to s panem Junckerem. Požádalo o ně více než 40 šéfů světových korporací z Evropy (BP, Shell), USA (Caterpillar Financial), Číny (Alibaba), Kanady i jiných zemí. V rozhovorech s představiteli investorů a správců investic – reprezentují víc než 10 triliónů USD – bude řeč nejen o investicích, ale i změnách v měnovém a platebním systému. Proto USA stojí o kontakt s Ruskem a Čínou. A tím i o možnost se udržet tváří v tvář  zlatem se pokrývajícím renmimbi, potažmo i rublem. O tom všem se v české kotlině nepíše, nebo jenom málo. Podobně jako o setkání s generálním tajemníkem OSN Pan Ki Munem a speciálním vyslancem OSN pro Sýrii Staffanem de Misturou.

Jestliže současné politické a hospodářské trendy lze   identifikovat, popisovat a interpretovat snadno, včetně jejich představitelného vývoje, totéž neplatí i o třetím trendu plnícím nádobu. Ten představuje vojenský konflikt. Je tomu proto, že málokomu se chce dívat smrti do tváře a většina z nás si ji idealizuje. Chceme žít, a proto budeme mlčet, pokud budeme ujišťováni politiky, že válka nebude. Válka se však dnes bohužel nevyhlašuje, ale už běží na viditelných i méně viditelných frontách. Hospodářské, politické a teroristické fronty jsou viditelné. Finančně-měnová fronta je patrná méně. Právě finance a měny však byly, jsou a budou i nadále spojeny s válkami a vice versa. Financování válek a náprava válečných škod jsou nesmírně lukrativní byznys. Politici jsou ve hře finančníků–bankéřů a vojáků pouze mluvčími. Všechna ujišťování o dobrých úmyslech – počínaje hrou slov kolem  reorganizace policie i jejích organizačních změn a konče přítomností leteckých a námořních sil NATO a USA v Černém a podle posledních zpráv i v Jihočínském moři, abych naznačil šíři jejich rozpětí - mají společné jedno: jsou zavádějící, nepravdivé a odvádějí od skutečných  zájmů, úmyslů a cílů lídrů. Ti nám ve stínovém divadle ukazují pět prstů, jejichž obrázky jsou s to mnohým divákům vzít dech.

Proto je nezbytné si uvědomit, že na geopolitické bitevní pole mohou vstoupit a bojovat tu jen suverénní a silní protivníci. Ruská federace k těm několika málo vyvoleným dnes již patří. Nechce-li být rozdělena a dostat se do situace postsovětských států, musí mít stabilní suverenitu a být novým „džbánem“. Proto si nemůže dovolit být jiná než silná v tom nejširším slova smyslu. Proto musíme počítat s tím, že nás v Evropě se, až nastane hodina pravdy, ptát nikdo na nic nebude.

Evropský džbán je totiž, ve svém asymetrickém spojenectví s USA, nádoba poškozená, děravá a bez ucha. V hodině pravdy Evropa neslyší, proč se USA, chtějí-li si zajistit svou existenci a spolurozhodování i v novém světovém uspořádání,    budou muset s RF a Čínou domluvit. Malé a nesuverénní státy, včetně smluvního společenství zvaného EU jako bojiště, proto musí počítat se ztrátami a prohrou v každém případě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, praví staré přísloví. Souhlasu netřeba.