Valentin Katasonov: TISA v režii „globálního managementu“

Třetí z „nových obchodních dohod“ má dorazit i „omezenou suverenitu“

O Transpacifickém obchodním partnerství (TTP) – i teprve pokoutně kuchtěném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) - se už ví. Doplnit je má Dohoda o obchodu ve sféře služeb (Trade in Services Agreement, TISA).

TTP – připomeňme pro osvěžení - spojuje 12 států po obou tichooceánských březích. Připadá na ně 40 procent světového obchodu. TTIP straží Spojené státy na Evropskou unii. Zahání do houfu země, generující 60 světového hrubého produktu a 33 procent globálního obchodu.  Oba „transoceánské“ spolky ženou pod jedno velení zónu, koncentrující 73 procenta světového obchodu. A to pod komando USA, na něž ho připadne jen kolem 10 procent. Za barnumský žvást, lakující ten trojlístek na růžovo, nahlíží Valentin Katasonov:

Zdálo by se, že dostatečným garantem „volného obchodu“ je Světová obchodní organizace (WTO). Sdružuje už 162 zemí. Vznikla roku 1995. Transformací Generální dohody o tarifech a obchodu (GATT). Klíčové cíle „liberalizace světového obchodu v zájmu nadnárodních korporací“ razí i ve své nové fazóně. Teď to však stále víc drhne v rozvojovém světě. Ten požaduje zrušit bariéry, omezujících export na západní trhy (především zemědělské produkce). Rozhovory se vlečou už od roku 2001. Letitou americkou režii komplikuje i to, že do WTO vstoupilo roku 2012 Rusko. Washington neskrývá obavy, že by se „uvnitř této mezinárodní organizace mohlo zformovat blok zemí BRICS“.

Právě od roku 2012 rozjel i přípravy „alternativních struktur“, díky nimž „bude pravidla hry určovat Amerika“ a „WTO se změní v tichosti v bezobsažnou fasádu“. „Washington tím manévrem sleduje dva cíle“. „Obnovit vlastní nadvládu nad světovým obchodem.“ A zároveň „ekonomicky oslabit Rusko, Čínu a další země BRICS“. „Vytlačit je do obchodní izolace.“ 

Pravým klientem šarády je horní patro nadnárodních korporací a bank. Trojlístek nových mezinárodních smluv hrne pod jejich nadvládu nejen světový obchod, ale celou „ekonomiku, sociální sféru a politiku zemí, zatažených do uvedených partnerství“. Aby je „zbavil i většiny prerogativ státní suverenity“.   

A právě v tom je klíčovým beranidlem TISA. Její podpis se od všech signatářů TTIP a TTP čeká obligátně. Jsou-li ty dvě „bizarním trójským koněm“, pak Dohoda o obchodu ve sféře služeb - „zbraní konečného vítězství“. A „´konečným vítězstvím´ se rozumí úplná likvidace suverénních států“.

Ještě do předloňského léta se o TISA vědělo jen v úzkém kruhu zúčastněných.  Z přítmí ji vytáhly až zvídavé WikiLeaks. Rázem se ukázalo, že se na ní pracuje už od roku 2012. Z iniciativy USA a Austrálie a krátce nato i za účasti EU. Už k momentu, kdy ji WikiLeaks nahlédly do karet, si v habaďůře smočilo prsty na padesát zemí - včetně 28 členů EU – jimiž prochází na 70 procent světového obchodu.  

Kolorit dokresluje fakt, že přípravy běží mimo půdu WTO. A tím i Generální dohody o obchodu ve službách (GATS), přijaté v rámci WTO už dřív. Rusko, Čína, Indie, Brazílie a JAR za jednací stůl nejenže nejsou zvány, ale dokonce ani vyrozuměny o jejich konání. „Cílem TISA tak není spolupráce, ale konfrontace. Ne náhodou Barack Obama prohlašuje, že Amerika si nemůže dovolit, aby pravidla globální ekonomiky psaly země typu Číny. Ta prý musí psát výlučně USA.“  

TISA se rodí v režimu utajení. „Dojde-li až k podpisu, bude její obsah tajný ještě pět následujících let. Razítko ´Tajné´ však z projednávaných materiálů nezmizí ani v případě, že smlouva podepsána nebude. Hra na demokracii končí.“  

Za EU sjednává TISA Evropská komise. Své kroky dlouho tutlala i před členskými zeměmi a Evropským parlamentem. Pro ten embargo padlo až díky husarskému kousku WikiLeaks. Zčásti byl připuštěn prostřednictvím svého výboru pro mezinárodní obchod (INTA). Europoslankyně Vivian Redingová však na to, že „jednání chybí transparentnost“, musela upozornit i na tiskové konferenci, konané právě před rokem. Za klíčovou podmínku legitimity označila nejen „adekvátní účast Evropskému parlamentu, ale i sociálních partnerů a nevládním organizací“. Teprve pod tímto tlakem byly určité pravomoci delegovány i EP.

Jednání probíhají v Ženevě. Konalo se už 15 kol. Další se plánuje na letošní únor. Předsedají jim společně USA, EU a Austrálie. Teď už po „každém kole vydávají i memoranda a tisková prohlášení“. Jsou to „však prázdná, bezobsažná lejstra“. Tomu, co opřádají mlhou, vévodí hlavně následující:

Cílem je vymahatelně zakotvit, že „na trhu služeb nebudou určovat pravidla hry národní státy, nýbrž jakési nadnárodní instituce“. A to samé i v opačném gardu: „státy už na přijetí jakýchkoli zákonů a norem, limitujících byznys na trhu služeb, ztratí právo“.   

Ta „regulace“ vzhůru nohama se nemá týkat jen „komerčních služeb (dopravy, turistiky, hotelového byznysu, komunikace atp.)“. Závazná má být i pro „ty, které jsou klíčovými funkcemi státu. Hantýrka TISA jim říká ´státní služby´.“ Stát má „na vlastní servis pro obyvatelstvo postupně rezignovat a odevzdat tuto sféru soukromému byznysu“.   

Proradné libreto sleduje už pojem „státní služby“. Po letité masáži, stigmatizující stát jako „nejhoršího hospodáře pod Sluncem“, rozráží brány chamtivé demagogii. Tedy že teprve poté, co stát přestane zaclánět, nastane pravý ráj „kvality“ a „efektivnosti“, jichž je s to výlučně privátní byznys. Aby to zbořilo i zbylé torzo překážek, limitujících jeho monopol v tak citlivých sférách, jako „komunální hospodářství, zdravotnictví, školství i jiné služby“. TISA má i jejich „národní trhy otevřít kompletně i nadnárodním korporacím a bankám“. Zato stát coby subjekt „veřejných služeb má zcela odumřít“.

Experti s drobnohledem nad „úniky informací“ – a ty pokračují nehledě na všechna „bezpečnostní opatření“ – anoncují hlavně následující:

Prvořadým cílem TISA je právě „likvidace sociálních funkcí státu (školství, zdravotnictví, komunální služby), majících přejít do rukou nadnárodních struktur“. Hned nato však i „zrušení státní regulace finančního sektoru ekonomiky, především bank a pojišťoven“. S cílem podřídit i je výlučně „regulaci nadnárodními orgány“. A jako závaznou normu zakotvit i „další liberalizaci finančních trhů“. Zcela „navzdory finanční krizi v letech 2007 – 2009 dokládající, že právě to je špatně“.

Součástí nadílky, připravované pod zkratkou TISA, je i „převod veškerého platební styku do bezhotovostního režimu“. Kdo to má za ryze technickou modernizaci – třeba jako mobil v každé kapse - krutě se mýlí. Cílem je totiž „řídit i samu ´spotřebu služeb´“. A disponovat tak i zdánlivě „apolitickým“ mechanismem, jak kohokoli „nepohodlného od celého systému ´služeb´ jednoduše odstřihnout“. A při jednom i další „legální“ šancí, jak rozšířit pole vlezlé a hlavně vyděračské konfiskaci soukromí. Premiantem jejích praktik je americká NSA. V těsném závěsu však supí i mnohé další „služby“.

TISA má zavést i „tvrdou kontrolu sféry informačních služeb (média, internet, knihovny)“. Neviditelnou „nadvládu nad populací za pomoci informačně-komunikačních technologií, umožňujících dohlížet na to, nakolik se chovají podle norem nadnárodních institucí“.

Summa summarum tak jde o „projekt privatizace státu“. Významných „sfér jeho sociálních, finančních a informačních služeb“. Tím, kdo na něm vydělá, nebudou „milióny a miliardy normálních lidí, ale rodiny světové oligarchie, budující planetární koncentrák pod názvem ´globální management´“.

TISA je nástrojem „definitivní uzurpace moci nad světem finanční oligarchií“. Už ani za doprovodu „pusté demagogie na téma ´demokracie´, ´lidských práv´ a ´sociální odpovědnosti byznysu´“. Tentokrát naopak „natvrdo“, vrchovatě „konkrétně“, „směrem k novému světovému řádu zhruba ve stylu, jak ho ve Zvířecí farmě popsal George Orwell.“

„Panstvo spěchá. Podpis Dohody o obchodu ve sféře služeb se plánuje na rok 2020.“ Celý „proces však zřejmě nabere ještě rychlejší tempo“.